Převrat na lidovou objednávku
Zora HesováStředeční zásah egyptské armády se od předchozích liší jak charakterem, tak kontextem. Svou vinu na něm má i sesazený prezident Mursí. Převrat však nutně neznamená konec demoktratického experimentu, jako spíš jeho fázi.
Pouze rok poté, co byla moc v porevolučním Egyptě konečně předána civilistům, opět zakročila armáda, a sesadila prezidenta Muhammada Mursího. V Egyptě vře diskuse o tom, zda to byl vojenský převrat a zda tím končí demokratický experiment. S výjimkou příznivců Muslimského bratrstva poněkud paradoxně převládá názor, že ne, či že jde o převrat na lidovou objednávku.
Zatčení prezident armádou, i když jej budou rychle následovat volby, určitě potvrzuje neúspěch první fáze demokratického experimentu. Zásah armády podrývá autoritu volených institucí a marginalizuje celý politický proud. Islamisté budou teď těžko znovu získávat důvěru v politické procesy; možná se budou snažit je i blokovat svým aktivním nesouhlasem.
Počet těch, kteří se cítí armádou zrazeni, lze jen obtížně odhadnout. V ulicích jich bylo výrazně méně; nejlépe se snad dají přiblížit počtem hlasů, které Mursí dostal v prvním kole prezidentských voleb, 25 procent, z nichž se dle mého odhadu řada mezitím od něj odklonila, a zůstali především dlouhodobí příznivci Muslimského bratrstva. Tedy stále ještě možná až pětina Egypťanů.
Role protestujících, role armády
Je očividné, že krizi politické legitimity výkonu prezidentské funkce neiniciovala armáda, ale spustilo ji nečekaně široké bleskové protestní hnutí. V Egyptě panuje od roku 2011 napětí mezi nenaplněnými požadavky a systematicky neresponsivní vládou. Demonstrace se opakují s železnou pravidelností; samotný Mursí vyvolal na podzim 2011 masivní a násilnou protestní vlnu s legitimními požadavky.
V rámci politologie existuje obor, který se věnuje zkoumáním výzkumu jaké podmínky musí existovat, aby proces přechodu k demokracii mohl být realizovatelný. U byrokraticko-militaristického autoritativního režimu, jímž podle J. Linze Mubarakův režim bezesporu byl, je ta šance vždy velmi malá. V Tím, že Mursí nepřistoupil na politické řešení současné krize, procec tranzice neúpěšně jako ve většině případů skončil a to dle výše uvedené Linzovy klasifikace návratem ke stejnému typu autoritativnímu režimu, jen s generační výměnou.
Volby, které byly během vojenského převratu přislíbeny, mají de facto pouze umožnit vnitropoliticky, aby se všechny relevantní politické síly opět nespojily proti armádě a zahraničněpoliticky, aby došlo k uznání nového režimu. Nezastavení vojenské pomoci USA v roční výši přes miliardu dolarů toho bude v brzké době relevantním důkazem.
A pokud suspendovanou ústavu přijatou v referendu nahradí ústava oktrojovaná nelze rozhodně hovořit o příštích volbách jako demokratických, přestože tak určitě budou nazývány.
A proč si myslíte, že Egypt dostane oktrojovanou ústavu?
Politické síly netřeba drolit, už jsou přeci od pokusu zavést Mursího dekrety vloni opět rozdělené. Právě příslib voleb má znemožnit opětovné jejich spojení, ke kterému už přeci došlo po svržení Mubaraka, jehož výsledkem byly právě prezidentské volby před rokem.
Riziko, že nynejší prezident sepíše ústavu nechá si ji nejdřív schválit v referendu spočívá v tom, že mu jí hlasy Mursího příznivců a jiných islamistických stran zamítnou. Nechat ji odsouhlasit v parlamentu v situaci, kdy předáky nejsilnějšího politického uskupení držíte v internaci také dost dobře nejde. A pokud znáte způsob uvažování lidí jistých si svou náboženskou vírou, ti se zlomit nedají ani mučením. Na hořící keř to taky nevypadá, takže zbývá oktrojovaná ústava z vůle výboru veřejného národního usmíření, jehož vznik už byl ohlášen.
Ale ještě k těm Američanům - já tu vidím dvě otázky: jaký Egypt by vlastně chtěli (je celkem jasné, že spojenecky či klientsky oddaný, a přitom vnitřně stabilní, ale méně jasné už, jak demokratický) a jaký mají na tamní generály vlastně vliv. To už tak jasné není. O těch penězích se ví a ví se také, že špičky egyptské armády mluvily jak před svržením Mubaraka, tak s nyní s americkým ministrem obrany či přímo s Obamou ... problém ale je, že neznáme obsah těch rozhovorů. Jistě, mohla být konzultována realizace nějakého konkrétního plánu na půl roku dopředu i na delší dobu ... ale stejně tak nebo mohly být sděleny jenom nějaké obecné požadavky. Nebo mohla být pouze vyjasněna hranice, kterou armáda nesmí překročit, pokud chce dál dostávat ty peníze.
Spojené státy podporují řadu zemí a řadu armád. A míra jejich ochoty plnit představy Američanů o žádoucím vývoji se přeci dost různí ...
Jenže je to naděje klamná a z ní pak vychází článek samotný i Váš poslední komentář. Tranzitologie tento politologický obor má už cca dvě generace ověřené na desítkách případů kvalitní nástroje sociální analýzy, jak každý jeden proces přechodu od jednoho režimu k druhému zkoumat. A vzít klidně dvě tři teorie (postupy) a na konci v egyptském případě vám vyjde, že středečními událostmi končí varianta, že by se Egypt mohl vyvíjel směrem k demokracii.
Důležitější než o čem si špitá momentálně Obama s egyptskými generály do ouška, je spíše otázka, jaký vliv to bude mít na syrskou občanskou válku, potažmo na etablování se Turecka na regionální mocnost.. A samozřejmě se egyptskými událostmi z tohoto týdne mění i pozice USA pro případné vyjednávání s Íránem.
Ač to každému idealistickému humanistovi bude asi znít nelibě. Další vnitropolitický vývoj v Egyptě už bude druhořadý, na rozdíl od věcí, které se díky vojenskému převratu v něm dávají v celé oblasti opět do pohybu.