Jedním z největších prohřešků předlistopadového režimu bylo matení pojmů, naplňování slov jiným významem, než jak byla doposud chápána, a vyprazdňování smyslu řečeného. Slovem „mír“ byla ve skutečnosti myšlena studená válka, přídomek „lidová demokracie“ značil diktaturu proletariátu. A porušování lidských práv bylo ospravedlňováno cílem, kterým měla být skvělá budoucnost.

S podobnými slovními kličkami a obraty se setkáváme i dnes, i když nejsou tak masivní, každodenní a propagandistické jako ty předlistopadově normalizační.

Obchod je nad lidskými právy

Prezident Miloš Zeman nikoli poprvé sdělil své mínění, že Česká republika by neměla ohrožovat export a investice tuzemských firem v zahraničí, například v Uzbekistánu či Íránu, přehnaným důrazem na ochranu lidských práv. Narážel přitom na kauzu kolem návštěvy uzbeckého diktátora, prezidenta Karimova (kterého do ČR pozval ještě Václav Klaus). Proti té protestovala řada nevládních organizací. Karimov nakonec sám cestu do České republiky odložil.

Takže tu máme další hlavu státu, pro niž je volný trh nade vše. Znovu se ukazuje, že rozdíl mezi Milošem Zemanem a Václavem Klausem leží v představách o způsobu řešení ekonomické situace, nikoli v prioritách. Oba ekonomové mimo jiné upřednostňují „hladké fungování trhu“ před lidskými právy.

Nic by nám tedy nemělo bránit rozvinout obchod třeba i se severní Koreou, jelikož ta může díky otrocké práci poddaných dodávat své zboží velmi levně a všichni bychom na tom skvěle vydělali. Nikdo přeci není povinen při konzumaci severokorejských výrobků myslet na ty chudáky, kteří chcípají v tamních koncentračních táborech vysílením či na následky mučení.

Zeman do vězení

Karel Schwarzenberg Zemanovi po jeho slovech o lidských právech doporučil, aby strávil měsíc ve vězení v Íránu či Uzbekistánu, aby tušil, o čem mluví.

„V okamžiku, kdy na tuto prioritu budeme rezignovat, nebudeme mít nic, nebudeme mít ani prestiž, ani proexportní aktivity, pouze servilitu pana prezidenta Zemana vůči diktátorům, které obdivuje. To není hodnota, kterou bychom mohli prodávat,“ dodal k tomu Miroslav Kalousek.

To je sice pravda, je jen škoda, že TOP duo boys usilovně mlčelo, když totéž, co dnes říká Zeman, razil Petr Nečas v době, kdy oba byli ministry jeho vlády.

Velmi dobře k tomu přistoupili současní ministři. Premiér Bohuslav Sobotka sdělil, že ochranu lidských práv lze s podporou exportu skloubit: „Naše volba přece není export, nebo lidská práva. Musíme se snažit o obojí.“

„Ochrana lidských práv a obchod nemohou být viděny jako odporující si hodnoty. Lidská práva jsou univerzální. Není možné vnímat hodnotu lidského života a lidské důstojnosti zeměpisně odlišně,“ komentoval Zemanovy výroky ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier.

Válka podporuje trh

S falešnou domněnkou, že po pádu železné opony a údajném konci studené války si již z hlediska mezinárodního dění nemusíme s lidskými právy dělat těžkou hlavu, samozřejmě nepřišel Zeman, nicméně je to bohužel i on, kdo lehkovážně vypouští do prostoru vyjádření, která ve svém důsledku zhoršují situaci lidí a následně leckdy i možnosti obchodování.

V rámci svých priorit Miloš Zeman říká i to, že na Rusko by se neměly uvalovat žádné obchodní či ekonomické sankce, ukrajinská krize by se naopak měla řešit řinčením zbraní. Zeman navrhuje zastrašení Ruska silou.

Odhlédněme od naivity, spočívající v přesvědčení že Rusko lze touto cestou jakkoli zastrašit, a řekněme si, že Zemanův návrh opravdu směřuje k ideálnímu trhu a ideální míře obchodování, na níž vydělají všichni zúčastnění.

Závody Ruska a Západu ve vzájemném předvádění svalů povedou ke zvýšení obratu na zbrojařském trhu. Poptávka vyvolá potřebu zúročit výsledky obchodování v praxi, jelikož všichni potřebujeme neustálý ekonomický růst. Dojde k ozbrojeným konfliktům, možná k regionální válce, která ovšem může vždy přerůst ve střet větších rozměrů. S Ruskem budou všichni dál obchodovat a dodávat mu vše potřebné včetně zbraní…

Takový mechanismus pospal krásně již Karel Čapek ve Válce s Mloky. Pamatujete?

Blábolení

Blábolení nejspíš patří k lidské přirozenosti, mělo by nás však vždy varovat, když k němu přikročí politici či společenské osobnosti, o prezidentovi nemluvě. Polský filozof a politolog Józef Maria Bocheński ve své knize „Slovník filozofických pověr“ definuje blábol / blábolení takto: „Lidské mluvení, které postrádá smysl. Samo blábolení není pověra, tou je až přesvědčení, že lze prostřednictvím blábolu předat informaci o objektivních věcech...“

Miloš Zeman má odjakživa sklon k velkému zjednodušování, což se projevuje v jeho upřednostňování bonmotů před analýzou situace. A je jen dobře, když mu to komentátoři dění či jiní vysoce postavení politici občas připomenou.