Raději o sněhu
Jakub PatočkaPro jednou nechci psát o Zimolovi s Tejcem, o Babišovi se Zemanem, ba ani o Trumpovi. Pro jednou nechme jako mnohem důležitější vyvstat skutečnost, že na měsíc zamrzla brněnská přehrada.
Ne snad, že by byla nouze o politická témata. Jistě by se mohlo a snad i patřilo psát o Trumpově jurodivém třeštění, o posledních výstřelcích jeho českého dvoudomého kumpána Zembiše, či dokonce o něčem tak efemérním, jako jsou nejposlednější čeští Trumpovi emisaři Tejc se Zimolou, kteří zas jistě budou ve svých veřejných deníčcích kňourat, jak jim křivdíme, i když o nich vůbec nepíšeme. Zatím.
Jest se ovšem co obávat, že všechna tři témata tu přetrvají ještě i po té, co roztaje sníh: odtud parafráze slavného fejetonu Ludvíka Vaculíka z listopadu 1981, v němž se namísto o poměrech rozhodl psát o něčem nesporně užitečném. O hnoji.
Letošní čarovně krásná zima dává nám Husákovým dětem vzpomenout na to, za jakých jsme vyrůstali. Právě na zimu z přelomu let 1981 a 1982 mám velmi konkrétní vzpomínku, protože tehdy jsem se nejvíc v životě cítil být hokejistou.
Většina tehdejších dětských obyvatel brněnské, takřka horské, čtvrti Kohoutovice by vám jistě jako já potvrdila, že naše zimy vypadaly všechny jako letošní leden. Jen začínaly v listopadu a končily v březnu. Pranostiky tehdy ještě platily. Je třeba popravdě uznat, že nejen Ivan Mládek, ale také zimy byly za Husáka podstatně lepší.
Pamatuju si, že jsem doma mrskl aktovkou do kouta, vzal běžky a šel do lesa, někdy s tátou, někdy s mámou, někdy s oběma, někdy sám — ale to spíše až v čase výročních fejetonů z cyklu Srpnový rok. Jezdily se okruhy po hřebeni kopce Holedná, kudy jsem až letos poprvé mohl provézt svou sedmnáctiletou dceru. Roky tam nebyl kloudně sníh, anebo jen tak kratince, že jsme se nesetkali.
Snad bychom za ni mohli vděčit i rozsáhlým požárům v Indonésii, které vyvrhly do atmosféry obrovské množství popela, ale proč by se zastínění Země indonéským popelem neprojevilo už před vánocemi? Nelze přehlédnout, že stará dobrá zima přišla opravdu až se změnou v úřadu prezidenta Zeměkoule.
Už léta jsme neměli pořádnou zimu se sněhem, jen samá období dešťů a bláta prokládaná občasnými týdenními holomrazy. Globální oteplování postupovalo nezadržitelně vpřed a rok 2016 překonal teplotní rekordy. Pak nastoupil do úřadu prezidenta USA Donald Trump, který tvrdí, že globální oteplování je jen poplašná zpráva šířená čínskou propagandou, a hned je tu normální studená zima.
Za Husáka jsme si takových zim užívali stále. Zajišťovaly nám je naše domácí zásoby hnědého uhlí, světově jedinečné vysokým obsahem síry, spalované v tepelných elektrárnách bez filtrů. Oxid siřičitý vytvářel nejen kyselé deště, které měnily smrkové monokultury v našich pohraničních horách na druhově pestré horské holiny, ale také nádherná stříbrná oblaka v horních vrstvách atmosféry, která odrážela tak velkou část slunečního záření, že se postup globálního oteplování v sedmdesátých letech dočasně obrátil, Země se ochlazovala a George Kukla varoval americkou vládu před blížící se dobou ledovou. Do budoucna, než vytěžíme všechny zásoby sirnatého hnědého uhlí, včetně těch pod Horním Jiřetínem, plánoval Husákův režim náhradu uhelných elektráren jadernými, které sice nevypouštějí do ovzduší oxid siřičitý, ale ani uhličitý. Ladovské zimy tak byly stranou a vládou zajištěny na věčné časy.
Pak přišli ekoaktivisté a všechno zničili.
Nejprve napřeli síly proti jaderné energetice, aby zajistili budoucnost uhlíkatým palivům. Jednou je možná vytlačí slunce a vítr, ale jádra se nejen ropní magnáti, ale ani uhlobaroni bát nemusí, to má daleko horší pověst než uhlí:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Global_public_support_for_energy_sources_%28Ipsos_2011%29.png
Díky tomu se ani Norsko nemusí obávat ruské okupace: thoriovou elektrárnu sice staví, ale myšlenku ukončit těžbu ropy a nahradit ji jaderným programem nikdy nikdo neprosadí.
Za vedlejší cíl, méně důležitý než jádro, ale stále významnější než uhlí, si ekoaktivisté zvolili kyselé deště. Povzbudili tak hospodářství vytvořením příležitostí pro podnikání v oboru modernizace uhelných elektráren, prosadili odsíření a zachránili svět před dobou ledovou — globální oteplování bylo obnoveno.
Kdo jiný by dnes mohl napravit škody napáchané ekoaktivisty, než Donald Trump?