Průvodčí v sobotním Pendolinu nabízel noviny. „Chcete Frontu, Lidovky, Právo, Hospodářky nebo Blesk?“ Možná necituji přesně ani pořadí tiskovin, ani zkratky. V Pendolinu jsou všichni velmi korektní, takže pan průvodčí možná nabízel Mladou Frontu Dnes.

Muž za mnou odvětil: „Nechci Babiše ani Bakalu, dejte mi Právo.“ Když pan průvodčí postoupil ke mně, vzal jsem si také Právo. „Dejte mi také moskevského dopisovatele Rudého Práva“, požádal jsem zdvořile se snahou udržet situační tragiku. Paní před námi si vzala Blesk.

V Právu byl rozhovor s předsedou sociální demokracie a premiérem. Říkal tam rozumné věci o střetu zájmů, a že se takový střet netýká jen miliardáře vicepremiéra. A že se pan prezident má starat o dolních deset milionů namísto jednoho miliardáře. A nezapomínat na ty, kdo ho volili.

Před Holoubkovem vlak zastavil. Korektní palubní rozhlas sdělil název a číslo vlaku. Pak informaci, že na kolejích došlo ke střetu s člověkem.

Z ticha se začaly nořit hovory. Paní vpředu povídala, že je toho na lidi moc. Zadluží se. Všude podrazy. Nejistota v práci. Mizerné platy. Pak skáčou pod vlaky. Napříč uličkou začala debata o mizérii.

Četl jsem dál v Právu rozhovor s panem premiérem. Pán za mnou možná také. Na druhé straně uličky někdo vzpomínal, že něco podobného zažil před půl rokem. Zpoždění tehdy trvalo dvě a půl hodiny. „Musí přijet hasiči, policie, doktor, a to i když je ten člověk mrtvý úplně zjevně. Pak se uklízí.“

Po nějakém čase, když už jsem zas četl knihu, protože noviny dnes člověk přečte rychle, se vlak pomalu rozjel. Palubní rozhlas oznámil typ a číslo vlaku, dále pak informaci, že k nám budou evakuováni lidé z jiné soupravy. Zajistí to policie a hasiči.

Pán za mnou říkal do mobilního telefonu, že viděl mrtvého člověka, přikrytého plachtou. Koukaly mu boty. Podíval jsem se z okénka a viděl osamělé stopy ve sněhu vedle trati. Možná právě ty, které pak už nepokračovaly.

Vagón se naplnil lidmi. Hasiči měli na přilbách baterky, přestože bylo po poledni. Děti se snažily rozptýlit ticho instinktivním zlobením. Páry seděly přituleny. Prošel průvodčí a uklidňoval. Oznámil, že v Rokycanech přistoupí další lidé. Paní přes uličku řekla, že dál určitě jede jen Pendolino a všichni ostatní stojí: „Jinak to trvá dvě a půl hodiny, jako když se to stalo před půl rokem.“

Paní přede mnou se ptala, co je to za svět, když paní přes uličku něco takového zažívá podruhé v tak krátké době. Ti, kdo přistoupili, šeptali. Všichni už chtěli být alespoň v Plzni.

Někdo říkal, že Rokycany jsou větší než Stříbro, přesto Pendolino staví ve Stříbře, ale v Rokycanech ne. Rokycany prý trpí svou blízkostí Plzni. Proudily hovory na různá úhybná témata a lidé telefonovali. V telefonátech většinou používali spojení „střet člověka s vlakem“ vyposlechnuté z palubního rozhlasu.

„Nejdříve jsem četl o střetu zájmů, pak došlo ke střetu s člověkem na trati. Přemýšlím o slovu STŘET. Zpoždění cca 70 minut.“ Napsal jsem do sms, abych nemusel říkat do telefonu to, co řekl palubní rozhlas a co říkalo deset milionů lidí kolem.

Střet člověka s miliardářem přece musí dopadnout stejně jako střet člověka s vlakem. Miliardy dělají z člověka vlak mezi lidmi. Miliardář tím není vinen, ale zákon a dobré zvyky mají znemožnit, aby z lidí vznikaly rozjeté vlaky v plném kolejišti. Ať z důvodů nadměrného bohatství, nadměrné ideologie nebo nadměrného náboženství.

Jeremy Corbyn chce zastropovat horní hranici příjmu. Při neštěstí u Holoubkova se mi vyjasnilo slovo střet. „Člověk nemá mít miliardy. Stává se tím z něj rozjetá vlaková souprava.“ Řekl jsem doma po opožděném dojezdu.

„No, to není moc politický argument,“ řekl syn, který studuje politické argumenty. „Ale je. Minimálně v den, kdy ti nejdou z hlavy jedny stopy ve sněhu,“ řekl jsem mu a poprosil ho, aby mi oskenoval potvrzení o zpoždění Pendolina.

Zpoždění, které nabral rychlík z důvodu střetu muže s projíždějícím vlakem. Muž podle zprávy na internetu utrpěl mnohočetná zranění, která byla neslučitelná se životem. Nepsali, jestli šlo o úmysl nebo o nešťastnou náhodu. Neví se. Známe jen následky a délku zpoždění. Tak jako tomu nakonec bývá rovněž u rozjetých miliardářů.