Podle zatím známých výsledků, zveřejňovaných pokoutně a proti vůli vedení strany, které by rádo vyšlo ven s konečným výsledkem až v půli června, zatím dopadají hlasování přibližně půl na půl. Podle všeho se zdá, že je vysoká účast, což je samo o sobě dobrá zpráva pro stranu, které v posledních měsících dramaticky ubývá členů.

Než se dostaneme k zásadní otázce, totiž zda ano, či ne (s ANO), je potřeba něco říci k formě a provedení vnitrostranického referenda. Je totiž problematické hned z několika důvodů. Jednak asi nebylo nutné, aby hlasování probíhala bezmála celý měsíc, od 21. května do 14. června. To je příliš dlouho, během této doby budou vyplouvat na povrch dílčí výsledky, bude se různě spekulovat, bude vznikat panika, na kterou bude vedení tak či onak reagovat, a tak dále. Jistě by bylo bývalo možné hlasování provést dejme tomu během jednoho týdne a pak hned vyhlásit výsledek.

Především se ale referendum mělo konat mnohem dřív, v situaci, kdy se vedení strany rozhodovalo, zda vůbec do jednání s Andrejem Babišem vstoupit. Tehdy by stranické referendum vyslalo jasný vzkaz a zároveň dodalo vedení mandát k tomu vyjednat co nejlepší podmínky, nebo naopak nejednat vůbec a vést stranu do opozice. Dnes, po měsících vyjednávání, které na druhý pokus přineslo dohodu, se rozhodování o tom, zda do vlády vůbec jít, dostává do roviny, ve které být nikdy nemělo.

Dnes jsou odpůrci vládnutí s Babišovým hnutím v situaci těch, kdo „házejí vidle“, „sypou písek do soukolí“ či „plivají do polévky“ establishmentu, podle jednoho z dnes používaných přirovnání. Přitom nejde o žádný útok na zvolené vedení — v referendu se přece nehlasuje o politickém osudu Hamáčka nebo Zimoly, ale výhradně o tom, zda jít či nejít do vlády. Být proti vládě s ANO není žádný negativismus, ale projev zásadového postoje, který u části sociálních demokratů přetrval od volebního výprasku na podzim až do horkých letních dnů.

Zároveň se dnes nevyhnutelně řeší jména jednotlivých již nominovaných ministrů, ačkoli o nich na hlasovacím lístku pochopitelně není ani zmínka. Může se tak stát, že hlasování o obecné a zásadní otázce, kterou je vstup do vlády vedené trestně stíhaným oligarchou s mediální mocí, výrazně ovlivní personální záležitosti v rámci ČSSD, jako je obliba či neobliba některých nominantů, třeba neformálního šéfa pražské ČSSD Miroslava Pocheho.