Za co bych se měl omlouvat? Za to, že jsem vlastenec? Video s tímto názvem zveřejnil místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna jako odpověď předsedovi své strany Janu Hamáčkovi, který ho kritizoval za chování během vítání putinovských motorkářů ze skupiny Noční vlci. Video v hutné zkratce ukazuje krizi dnešní ČSSD, která vidí svou záchranu v lidech Foldynova ražení.

Udýchaný boxer po tréninku, viditelně rozrušený, bez servítků vzkazuje „Honzovi Hamáčkovi“, co si skutečně myslí. Vlastenci jsou utlačováni, neziskovky jsou přisáté na státní rozpočet, česká média lžou... obsahově to není nic objevného, jen obvyklé tirády těch, kdo využívají nálady určité části české společnosti a stavějí se do role jejích mluvčích. Politici jako Foldyna dobře vědí, co chtějí určití lidé slyšet, a tak to říkají.

To ale není celý klíč k Foldynově úspěchu. Na nedávném sjezdu ČSSD získal tolik hlasů ve volbě místopředsedy proto, že nabídl něco, co u většiny představitelů strany a kandidátů do jejích funkcí chybí. Foldyna je ve svých postojích konzistentní, je stále stejně proruský, stále stejně národovecký, stále stejně dává najevo svou boxem utuženou fyzičku. Je autentický, nebo se tak mnohým jeví. A to samo o sobě je v dnešní české sociální demokracii hodnota, která se vyvažuje zlatem.

↗

Nejde jen o názory. Mezi členy sociální demokracie, jejími voliči i dalšími občany, kteří by ji případně mohli volit (a nyní nevolí) je nepochybně řada těch, kteří se s Foldynou shodnou v pohledu na Noční vlky, Rusko, NATO i další věci. Kolik jich je, je těžké odhadnout. Je ale téměř jisté, že na nedávném sjezdu ČSSD dostal Foldyna nějaké hlasy i od těch, kdo s ním názorově nesouzní, nebo jsou přímo v protikladu. A to proto, že ztělesňuje osobnostní typ, který v dnešní sociální demokracii citelně chybí.

Ve zkratce a trochu po lopatě řečeno, Foldyna je chlapík, který mluví na rovinu, ne rozplizlý kabinetní politik, který jen pořád všechno okecává, nic neřekne přímo. Srovnání s Bohuslavem Sobotkou, který si sice v části společnosti (většinou mimo řady sociální demokracie) zachovává určité renomé, ve vlastní straně se ale doslova propadl do nicoty, se nabízí. Typ Sobotka selhal, zkusme to tedy s typem Foldyna.

Foldynovská etapa, konečná pro ČSSD?

Foldyna s sebou přináší určitý příběh, příběh o tom, jak dnešní ČSSD zradila své voliče, své tradiční podporovatele, a namísto toho propadla agendě menšin (jako jsou Romové, neziskovky nebo gay komunita, vůči níž je děčínský poslanec viditelně osobně zaujatý). Proto prohrála v podzimních volbách a hlasy zpět nezíská, pokud se nevrátí na „starolevicovou“ cestu, tedy namísto menšinových práv nebo projektů, jako je inkluze, nezačne konečně hájit práva „slušných pracujících“.

Jaroslav Foldyna není zdaleka sám, kdo vidí dnešní krizi ČSSD takto. Je pouze nejvýraznějším a tak trochu extrémním představitelem dost rozšířeného názoru. Připomeňme si třeba, že děčínský poslanec nebyl jediným významným sociálním demokratem, který se sešel s Nočními vlky. Před dvěma lety se s motorkáři sešel tehdejší jihomoravský hejtman Michal Hašek, dnes velmi vlivná postava zákulisí ČSSD, aktivní ve vyjednávání o vládě s ANO.

Hašek stejně jako Foldyna ví, že na část voličů zabírá proruské, přesněji proputinovské zaměření, ale obecněji i síla a tvrdost, kterou motorkáři ztělesňují. Nacionalismus, kult fyzické síly, postoj obránce „pravdy“ proti údajnému totalitnímu diktátu mainstreamových médií, to všechno jsou dnes pro část obyvatel věci stejně přitažlivé jako pro jinou část obyvatel hrozivé a odpudivé. Proto vždy budou ti, kdo se právě těmito cestami budou chtít dostat k moci, vlivu a pozicím.

Jako člen ČSSD snažící se podle svých omezených sil přispět k jejímu ozdravení si myslím, že Jaroslav Foldyna neměl být zvolen místopředsedou a že jeho zvolení a všechny další projevy, jako je videovzkaz předsedovi Hamáčkovi, povedou jen k další marginalizaci české sociální demokracie, což může skončit i propadem pod pětiprocentní hranici. A to celkem bez ohledu na to, jestli ČSSD nakonec kývne na vládní spolupráci s ANO, nebo ji odmítne.

Zároveň si ale uvědomuji, jak těžké je v nynější ČSSD s tímto názorem uspět. Je pravděpodobné, že česká sociální demokracie si nyní projde etapou, v níž budou její hlavní proud tvořit národovečtí konzervativci různého zabarvení ve spojení s pragmatiky typu Romana Onderky. Pokud takto zaměřené vedení neuspěje, bude to důkaz, že pro sociální demokraty není cestou napodobovat xenofobní šovinisty, a otevře se možnost pro další, jinou etapu v historii ČSSD. Je ale otázka, jestli foldynovská etapa nebude etapou konečnou.