Už celá léta opakuji znovu a znovu, že sociální demokracie skomírá na to, že nemá skutečně výrazné osobnosti.

A pokud nějaké alespoň trochu výraznější má, pak jsou to právě takovéto obskurní, populistické až přímo pravicově-reakční typy jako Chovanec nebo Foldyna.

A tak zopakuji ještě jednou i to, že politické strany do sebe pozitivně naladěné silné, vůdčí osobnosti mohou přilákat jedině tehdy, když budou samy mít nějakou silnou vůdčí ideu.

Něco takového ovšem sociální demokracie nemá, a nedá se očekávat že by v historicky dohledné době získala.

u nás měla úspěch, když byla nejméně nacionalistická. I když v jejich řadách byli nacionalisté pevně ukotveni po celou dobu posttotalitní historie.

Uplatněné heslo "z vandru domů" užívané po roce 1990 pro voliče národních socialistů i některých komunistů a později i republikánů, se stane pro ČSSD osudným. Ale jen proto, že je ta nacionální příměs kontaminována již smrtelně, jelikož ty zdravé a nenacionalistické části díky těm "Chovancům" již povětšinou odumřely.

Kombinace "chovanectví" a nacionálního socialismu v soc. dem. je již závěrečnou větou oné české sociáldemokratické symfonie.

Odkud se bere ten kult síly?

To nebylo po roce 1990, ale až po roce 1993. Zamilované hesl Miloše Zemana. Ťrochu mi na článku Filipa Outraty vadí to milosrdencí na nepravém místě. Hamáček věděl, kdo je Foldyna a věděl, že takové "přehnání" proti kterým se dnes ohražuje, nutně přijdou. Nepostavil se proti jeho zvolení do grémia a nese plnou odpovědnost.
Chápu,. že FO snaží pro ČSSD najít ještě poslední naději a alternuje Hamáčkovu politickou vinu Onderkou.
Ono je to ostatně jedno, co se týče ČSSD je jediná dobrá rada: Nechť mrtví pohřbívají své mrtvé.

Ze slabosti.

Je pozoruhodné, jak se politická scéna dělí podle vztahu k Rusku a Putinovi. Pro Putina je Zeman, KSČM, SPD, foldynovsko-zimolovská frakce ČSSD. Pak ještě klausovská frakce ODS.

Je to kult síly, co je spojuje? Roli to asi hraje, ale hlavní důvody nejspíš budou pragmatičtější.

Babiš si zatím dává záležet na tom, aby vystupoval proevropsky.

Kdybyste do toho zapojil ještě i Trumpa, měl byste ještě složitější situaci. Někteří lidé jsou pro Trumpa i pro Putina, jiní jsou jen pro jednoho z nich a proti tomu druhému. Další jsou proti oběma. Někteří lidé jsou pro Evropu, proti Rusku a Putinovi, ovšem nelíbí se jim, jakým směrem se Evropa ubírá. Jsou prostě pro jinou Evropu, takovou, jaká by se líbila jim. A dá se rozlišovat dál.
Kult síly může být i nevědomý. Ale sotva může spojovat lidi. Spíš svému vyznavači nabízí falešný obraz jeho samotného.

Zajímavá otázka, paní Hájková. Kde se bere kult síly?

Odpověď by mohla znít: kult síly vzniká všude tam, kde se rozpadá všechno ostatní.

Ale tu větu je nutno vlastně poněkud přeformulovat: kult síly se o b n o v u j e tam, kde se rozpadlo všechno ostatní.

Abychom opravdu pochopili ten fenomén "kultu síly", je nutno si uvědomit, že právě toto je evidentně zcela původní, primární, atavistický pud člověka. Každá tlupa či smečka (a tedy i ta lidská) si do svého čela instaluje vůdce silného - neboť ten je zárukou přežití. On rozhoduje, co se bude dělat, kterým směrem se půjde - čirým vůdcovským aktem, bez nějakého dlouhého (společného) rozhodování, které by v kritických situacích mohlo mít fatální následky. Ostatní, slabší, respektují jeho sílu, a zároveň se s ní mohou identifikovat. (V tomto smyslu oprávněně konstatuje pan Profant, že ten kult síly vzniká ze slabosti.)

Veškerý vzestup a vývoj lidské civilizace tkví v určitém smyslu právě v tom, že tento "kult síly" (a tedy: kult vůdce) je postupně vytěsňován kultivovanějšími formami vzájemné koexistence a společných rozhodovacích procesů, s rostoucí účastí i "těch slabších".

Jenže tyto kultivovanější rozhodovací procesy mohou vítězit jenom za stabilních, pozitivně funkčních okolností. Jakmile v životě společnosti dojde k nějakým zásadním poruchám, disproporcím - pak se ten "kult síly" začne okamžitě znovu probouzet. Když se lidé nemohou více identifikovat s těmi - ovšemže složitými - rozhodovacími procesy demokratické státní správy, pak se v nich probudí ten atavistický pud, touha po silném vůdci, který všechno rozhodne sám, naprosto jasným, nekomplikovaným rozhodnutím. A to pokud možno právě čistě silovými prostředky.

A tady pak máme všechny ty Trumpy, Putiny, Chovance, Zemany, atd.atd.

Hauser zrovna nedávno právě toto zpochybnil, že se za nástupem těchto osobností skrývá touha lidí po silném vůdci. Hauser tvrdí, že ve skutečnosti se za tím skrývá jakási mlžná touha lidí po "reálnu", tedy po obnovení pravého, pravdivého života, ztraceného v odcizeném, bezduchém kapitalismu.

Hauser tady ale tuto záležitost klade příliš dichotomicky (a podle všeho i příliš optimisticky).

Ne že by snad neměl vůbec pravdu; ten moment té touhy po obnovení autentického žití za podmínek odcizeného kapitalismu (a odcizených - zdánlivě demokratických - politických procesů) tu dozajista také je přítomen.

To ale naprosto nevylučuje i současnou přítomnost toho atavistického "kultu síly"; a všechno hovoří pro to, že tento - o sobě ovšem negativní a regresivní - pud tu daleko převažuje nad tím pozitivním momentem hledání alternativy k odcizeným společenským a politickým strukturám současného světa.

Samozřejmě J. Hamáček věděl, kdo je Foldyna. Ale těžko mohl něco udělat proti tomu, že Foldyna kandidoval na místopředsedu a ve stávající situaci v ČSSD uspěl. Nechci hájit Hamáčka, ale reálně nemohl asi nic dělat. Dnešní ČSSD je taková, že se proti nástupu lidí jako je Foldyna zřejmě nedá nic dělat.

A to není jen vina Foldyny, ale i Hamáčka, Sobotky a dalších, kteří nedokázali nabídnout kvality lídra, něco, čím by lidi oslovili, zaujali, přesvědčili. To Foldyna pro určité typy lidí má. Pokud se proti Foldynovi a podobným nepostaví silný, charismatický, skutečně levicový a sociálně demokratický lídr, bude to vždycky špatné. Bohužel takový není v ČSSD v dohledu.

A) Samozřejmě mohl. Nebyl by to první předseda sociální demokracie, který by jasně řekl, koho si nemůže dovolit mít v týmu, pokud má nést předsednickou odpovědnost (a to nevěřím, že by musel jít takhle daleko).

B) Řeči o silném sociálně demokratickém lídrovi svědčí o hlubině, do které se ČSSD propadla. To, co ji chybí, je angažovaná stranická veřenost, která by se podílela na politické práci včetně programové tvorby. Führer, který by ze současných pasivních členů tuto odpovědnost sejmul koupí vhodného marketinkového balíčku, na jehož přebal by poskytl svoji tvář (a tvář své ženy, dětí a psa -- nebo pes na těch billboardech s Paroubkovic rodinou a zcela nijakými hesly nebyl?), jen průšvih zvětšuje.

Sobotkovi, Chovancovi a Zaorálkovi nevyčítám, že nedokázali "nabídnout kvalitu lídra", ale že nedokázali nabídnout kvalitu sociálně demokratické politiky, která by poptávku po lídroviv nevyvolávala.

Foldyna lídrovský typ není a nikdy nebyl. Je to typický menšinář, ochotný stát za svým i za cenu marginalizace. Docela mne zklamal vysvětlováním toho incidentu -- obávám se, že ho kazí Zemam, protože k jeho původním chybám nepatřila neschopnost stát za svými činy a potřeba rádoby vtipně je okecávat (u Zemana naopak bytostný povahový rys i v dobách, kdy ještě nebyl zubožen pod svůj obraz alkoholem a nemocemi).

jsem to myslel trochu jinak - především lídr ve smyslu představitele programu, kterému to lze uvěřit, který je výrazný, má nějaký obsah, nevypadá jen jako produkt stranické mládežnické struktury. To by nemusel být buldozer ani Führer ani marketingový produkt.

Tím mohl být z předchozí garnitury asi nejspíš Zaorálek, ale nestal se jím. Nedokážu teď přesně rozklíčovat proč, je tam asi víc důvodů.

Hamáček samozřejmě mohl říct, že Foldynu rozhodně ne. Jenže ví, že velká část ČSSD na Ústecku i jinde by to nesla těžce a v socdem jak určitě dobře víte se hraje na vyvažování zájmů jednotlivých regionů. Kdyby si Hamáček věřil, mohl to udělat i tak. Ale protože není "lídr", neudělal to.

Myslím, že tady dochází k určitému jazykovému nedorozumění.
Hamáček to neuděll, protože není politik -- pokud bychom nedefinovali politika jako osobu schopnou politikařit. Protože politik nemusí být lídr, aby byl schopen uvažovat o podmínkách, za kterých už není kompromis možný. Nespíš to dokonce dokáže lépe, pokud není lídr.

Foldyna pro mě znamená symbol úpadku levice. Mitterrand kdysi prohlásil, že největší nebezpečí představuje nacionalismus. Foldyna je nacionalista. Jeho kroky ve mně vyvolávají odpor, hnusí se mi.