Je čas na troskách ČSSD založit nové politické hnutí?

Jiří Vojáček

Není pravda, že z Hradce Králové odjela strana z pestrobarevným vedením. Jasně zvítězili konzervativci a regionální mafie. Je otázkou, zda čekat na podzimní debakl a možnou příležitost k obratu nebo začít stavět demokratickou levici znovu.

Ačkoli by se to při pohledu do médií nemuselo zdát, nejdůležitější zprávou, kterou vyslal do světa 40. sjezd české sociální demokracie, je výrazné pootočení jejího ideového kormidla. Liberální a konzervativní proudy se sice v kulturním domě Střelnice střetly navenek mírumilovně, imaginární krev však v kuloárech tekla proudem. A zvítězili ti, kteří její pach milují.

Od obnovení československé sociální demokracie po listopadu 1989 znali socialisté až do roku 2010 jen jeden model řízení: silný vůdce a za ním alespoň navenek sešikované všechny vnitrostranické proudy. Stejně to praktikoval jak Miloš Zeman, tak později Jiří Paroubek. Vladimíra Špidla byl za lídra vybrán samotným Zemanem a Stanislav Gross, jakkoli nešlo o vysloveně zemanovský typ, byl přirozenou volbou jakožto mladý a perspektivní korunní princ.

Pro další vývoj strany důležitá změna modelu řízení nastala až v roce 2011. Dobu po-paroubkovského bezvládí se pokusily zužitkovat obě základní socialistické frakce. Na jedné straně progresivisté kolem Jiřího Dienstbiera, na straně druhé konzervativci v čele s Michalem Haškem. Z vedení sice nakonec vypadli konzervativci Urban a Onderka, navíc je nahradili modernisté Zaorálek s Dienstbierem. 1. místopředsedou se však stal Michal Hašek a vedení strany tak bylo de facto rozpůleno vedví.

Nástup Babišova hnutí ANO ve volbách 2013 a následnou schůzku socialistických konzervativců s prezidentem Zemanem, bažícím po pomstě za zpackaný výběr prezidenta o deset let dříve, netřeba připomínat. Co už za připomenutí stojí, je pozapomenutá Duchcovská aféra z roku 2014. Během ní se vedení strany nepodařilo přimět severočeskou krajskou organizaci, aby zamezila koalici sociálních demokratů s neonacisty z Dělnické strany sociální spravedlnosti.

Právě zde byla veřejně zcela poprvé obnažena neudržitelná pozice, kterou tehdejší progresivistické vedení strany mělo. Nerozhodnému Bohuslavu Sobotkovi, lavírujícímu od městských liberálních voličů až k tvrdé protiuprchlické rétorice, za kterou by se nemuseli stydět ani Orbán s Kaczyńskim, se strana prakticky zcela rozpadla pod rukama. ČSSD se postupně změnila na konglomerát regionálních bratrstev, která centrální vedení zcela ignorovala, jela si vlastní politiku a vlastní kšefty.

Volby v roce 2017 se odehrávaly v ovzduší všeobecné nedůvěry v sociální demokracii a její představitele a při mediální síle Andreje Babiše, jasně demonstrované obskurní kauzou Lithium, nemohly dopadnout jinak. Bohuslav Sobotka, za kterého kdysi na náměstích demonstrovaly tisíce, pak dostal od spolustraníků milosrdnou ránu do zátylku a sociální demokracie vyhlížela svůj 40. sjezd.

Střelnice

Příkopy mezi oběma hlavními křídly, vyhloubené v předchozích letech, měly být zasypány v královéhradeckém kulturním domě Střelnice, pětadvacet let poté, co si zde sociální demokraté za předsedu poprvé zvolili Miloše Zemana. Přestože více než sto delegátů na sjezd vůbec nedorazilo a další desítky, které jej opustili ještě před koncem, zavinily jeho finální neusnášeníschopnost, nové vedení straníci zvolit stihli.

×
Diskuse
JP
April 16, 2018 v 12.27
Návrat ke kořenům?
Totiž: k j a k ý m kořenům vlastně? Co má být těmi plamennými hesly, která mají spasit současnou sociální demokracii? Je možno používat ještě dnes těch samých hesel a cílů, jako v časech první republiky?

Co vlastně ještě vůbec sociální demokracii zbývá kromě sociální rétoriky - kterou jí ovšem v mnohem dovednějším provedení sebral Babiš?
April 16, 2018 v 19.21
Některé bitvy je nutno svést
Návrat ke kořenům není o heslech, ale o tom, čím má být a jak má fungovat politická strana. Přestat být pouhým servisem pro funkcionáře a začít být místem, kde se v diskuzi formují názory. Že to nebude jednoduché? To nebude. Že se to nemusí povést? To nemusí. Některé bitvy je ale nutno svést, byť by šance na úspěch byly sebemenší. Obnova musí přijít zezdola. Až pokud by to pro odpor zhora nebylo možné, bude na čem stavět alternativu.