Ačkoli by se to při pohledu do médií nemuselo zdát, nejdůležitější zprávou, kterou vyslal do světa 40. sjezd české sociální demokracie, je výrazné pootočení jejího ideového kormidla. Liberální a konzervativní proudy se sice v kulturním domě Střelnice střetly navenek mírumilovně, imaginární krev však v kuloárech tekla proudem. A zvítězili ti, kteří její pach milují.

Od obnovení československé sociální demokracie po listopadu 1989 znali socialisté až do roku 2010 jen jeden model řízení: silný vůdce a za ním alespoň navenek sešikované všechny vnitrostranické proudy. Stejně to praktikoval jak Miloš Zeman, tak později Jiří Paroubek. Vladimíra Špidla byl za lídra vybrán samotným Zemanem a Stanislav Gross, jakkoli nešlo o vysloveně zemanovský typ, byl přirozenou volbou jakožto mladý a perspektivní korunní princ.

Pro další vývoj strany důležitá změna modelu řízení nastala až v roce 2011. Dobu po-paroubkovského bezvládí se pokusily zužitkovat obě základní socialistické frakce. Na jedné straně progresivisté kolem Jiřího Dienstbiera, na straně druhé konzervativci v čele s Michalem Haškem. Z vedení sice nakonec vypadli konzervativci Urban a Onderka, navíc je nahradili modernisté Zaorálek s Dienstbierem. 1. místopředsedou se však stal Michal Hašek a vedení strany tak bylo de facto rozpůleno vedví.

Nástup Babišova hnutí ANO ve volbách 2013 a následnou schůzku socialistických konzervativců s prezidentem Zemanem, bažícím po pomstě za zpackaný výběr prezidenta o deset let dříve, netřeba připomínat. Co už za připomenutí stojí, je pozapomenutá Duchcovská aféra z roku 2014. Během ní se vedení strany nepodařilo přimět severočeskou krajskou organizaci, aby zamezila koalici sociálních demokratů s neonacisty z Dělnické strany sociální spravedlnosti.

Právě zde byla veřejně zcela poprvé obnažena neudržitelná pozice, kterou tehdejší progresivistické vedení strany mělo. Nerozhodnému Bohuslavu Sobotkovi, lavírujícímu od městských liberálních voličů až k tvrdé protiuprchlické rétorice, za kterou by se nemuseli stydět ani Orbán s Kaczyńskim, se strana prakticky zcela rozpadla pod rukama. ČSSD se postupně změnila na konglomerát regionálních bratrstev, která centrální vedení zcela ignorovala, jela si vlastní politiku a vlastní kšefty.

Volby v roce 2017 se odehrávaly v ovzduší všeobecné nedůvěry v sociální demokracii a její představitele a při mediální síle Andreje Babiše, jasně demonstrované obskurní kauzou Lithium, nemohly dopadnout jinak. Bohuslav Sobotka, za kterého kdysi na náměstích demonstrovaly tisíce, pak dostal od spolustraníků milosrdnou ránu do zátylku a sociální demokracie vyhlížela svůj 40. sjezd.

Střelnice

Příkopy mezi oběma hlavními křídly, vyhloubené v předchozích letech, měly být zasypány v královéhradeckém kulturním domě Střelnice, pětadvacet let poté, co si zde sociální demokraté za předsedu poprvé zvolili Miloše Zemana. Přestože více než sto delegátů na sjezd vůbec nedorazilo a další desítky, které jej opustili ještě před koncem, zavinily jeho finální neusnášeníschopnost, nové vedení straníci zvolit stihli.