Odcházení Bohuslava Sobotky

Filip Outrata

Bohuslav Sobotka představoval solidní tvář sociálnědemokratické politiky. Vizi, která dokáže působit proti erozi demokratického systému a společnosti jako takové, ale nabídnout nedokázal.

Vzpomínám na setkání s Bohuslavem Sobotkou po demonstraci na jeho podporu na Hradě po „lánském puči“ na podzim 2013. V hospodě v kruhu stoupenců byl uvolněný a zábavný. Bylo znát, že různá zákoutí ČSSD dopodrobna zná. Jinak jsem měl ale často pocit, že ho vrcholná politika tísní a necítí se v ní dobře. Nejvíc patrné to bylo po volbách v roce 2010, kdy po rezignaci Jiřího Paroubka na Sobotku spadla role lídra strany a jeho rozpaky by se daly krájet.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Postupně si na tu roli zvykl, ale vždy bylo zřejmé, že mu není vlastní. Nedokázal být razantní jako „buldozer“ Paroubek ani zábavný jako lovec bonmotů Zeman. Jeho styl mluvy, nevzrušený a bez emocí, některé nedokázal upoutat, jiné zase přímo odpuzoval. Vytýkalo se mu, že je úředník, ne charismatický politik. Měl pověst zkušeného vyjednavače, ale ani jeho skalní příznivci ho nepovažovali za důrazného a průbojného lídra.

Sobotka se snažil působit jako zástupce liberálního směru v sociální demokracii, vytkl si (v roce 2016) za cíl oslovit městské liberální voliče. Nicméně krátce po rozhovoru, v němž tento svůj cíl formuloval, bylo publikováno prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů k územní celistvosti Číny, které svým obsahem a ještě víc formou a poníženým stylem veškeré premiérovo úsilí směrem k liberálním voličům rázem znegovalo.

Zásadně se neuchyloval k populismu, lacinému štvaní proti „nemakačenkům“, imigrantům, „kavárně“ nebo Evropské unii. Foto FB B. Sobotk

Tak tomu bylo častěji, téměř pravidelně. V ČSSD, kde vedle sebe koexistovali městští liberálové, zemanovští nostalgici, pragmatici bez idejí i populisté xenofobního střihu, tomu nakonec ani nemohlo být jinak. Předseda strany na této nejednotnosti, nečitelnosti a absenci jasného profilu nemohl nic zásadního změnit, a to ani kdyby byl mnohem razantnější lidský a politický typ než Sobotka.

Ještě jednou se vraťme k hradní demonstraci na Sobotkovu podporu 28. října 2013. Vedle jiných příznivců předsedy ČSSD byl na pódiu i Karel Březina, pražský sociálnědemokratický politik, už v roce 2011 vyšetřovaný za neoprávněné pobírání odměn v dozorčích radách, pravomocně odsouzený pak v roce 2014. V roce 2017 pak Březinu zadržela policie v kauze údajného manipulování se sportovními dotacemi na Ministerstvu školství. Březina byl tehdy konzultantem ministryně Kateřiny Valachové z ČSSD.

Sobotka, zřejmě nevyhnutelně, musel spoléhat na podporu lidí, kteří mu zároveň škodili a znevěrohodňovali jeho vlastní politické úsilí. Jinak to v sociální demokracii ani nešlo. Jako předseda nemohl změnit ani názorové zaměření členské základny, ani hodnotové ukotvení představitelů strany na různých úrovních.

Skutečným odchodem Bohuslava Sobotky z vysoké politiky bylo jeho odstoupení z funkce předsedy strany těsně po konfrontaci s prezidentem Zemanem, že které Sobotka vyšel v očích veřejnosti dobře. Tehdy, v květnu 2017, se zdálo, že Sobotka si rázným postojem jak k Andreji Babišovi, tak Miloši Zemanovi může získat něco, co mu dosud chybělo, totiž určitou razanci a tah na branku spojený s uznáním u voličů. Namísto toho přišla rezignace a začátek konce politické kariéry.

Vše následující po tomto kroku až po vzdání se poslaneckého mandátu byly jen logické dozvuky. Je myslím nesporné, že Sobotkův kvapný odchod z vedení strany před volbami ČSSD nepomohl, a naopak byl jednou z příčin propadu ve sněmovních volbách. Jistě ne příčinou jedinou, ale příčinou podstatnou.

Nabídnout vizi budoucnosti

Poměrně často lze slyšet úvahu, že se Bohuslav Sobotka jaksi minul se svým elektorátem. Nedá se popřít, že mu podporu velice často vyjadřovali a vyjadřují lidé z opačného politického tábora. Jasně to ukázaly i reakce na nynější odchod ze Sněmovny. Ocenění z protichůdného politického tábora se dá chápat pozitivně jako projev úcty, kterou si dotyčný politik dokázal získat i u svých názorových protivníků. Ale nelze nevnímat, že k volebnímu zisku, a tedy úspěchu dané strany podobné projevy („ČSSD sice zásadně neberu, ale Sobotky si vážím“) samy o sobě nijak nepřispívají.

Lze se ale na věc podívat i z druhé strany a ptát se, zda se spíše česká společnost dnes nemíjí se základními hodnotami sociální demokracie. Sobotka přes veškeré své chyby, ty v tomto článku zmíněné i další, o kterých řeč nebyla, představoval solidní tvář sociálnědemokratické politiky přinejmenším v tom, že se zásadně neuchyloval k populismu ve smyslu laciného štvaní proti „nemakačenkům“, proti imigrantům, „kavárně“, proti Evropské unii. To není málo, rozhodně ne v dnešní české situaci.

Je příznačné, že novým předsedou ČSSD se málem stal Jiří Zimola, který právě na odporu k „nemakačenkům“ a k EU do velké míry postavil svůj kandidátský projev. Populismus a efektní výroky jsou v kurzu, sociálnědemokratická politika jako ucelená vize naopak chybí a není o ni ani příliš zájem, rozhodně mezi členy ČSSD. Je otázka, zda a jak se s touto situací dá něco dělat, jinak řečeno zda je proměna české sociální demokracie v nacionalistickou, izolacionistickou, asociální partaj nevyhnutelná.

Pokud se dá z politického životopisu Bohuslava Sobotky vyvodit nějaké poučení, pak asi to, že vzhledem k současnému stavu české společnosti a její dynamice nebude ke změně k lepšímu stačit dobrá znalost politického řemesla, slušnost a odmítání extrémních pozic. K tomu všemu musí přistoupit nová vize, která dokáže vdechnout naději, dodat energii a aktivně působit proti erozi demokratického systému a rozpadání společnosti jako takové. Sobotka takovou vizi nabídnout nedokázal. Kdo to dokáže?

    Diskuse
    DU
    March 27, 2018 v 19.3
    Zajímalo by mě,
    kam se poděl článek na podobné téma z pera šéfredaktora Patočky. Dal bych ruku do ohně za to, že jsem ho zde četl i k němu diskutoval. Ale možná že se u mě projevuje paranoidně-halucinatorním syndromem nebo syndrom Zeman-Peroutkův. :-)
    DU
    March 27, 2018 v 19.16
    K panu Outratovi
    Nesouhlasím především s tvrzením:
    "Předseda strany na této nejednotnosti, nečitelnosti a absenci jasného profilu nemohl nic zásadního změnit, a to ani kdyby byl mnohem razantnější lidský a politický typ než Sobotka."

    Ano, soc. dem. má od devadesátých let v sobě konstitučně zahrnutu pestrost a nejednotnost. Ale za Zemana, Špidly i Paroubka to bývala její výhoda. Byli v ní bývalí komunisté, kteří chtěli KSČM reformovat, nespokojení podporovatelé ODS ze začátku 90. let, bývalí Zelení, národní socialisté, členové OH, křesťanští sociálové původně z Bartončíkovy ČSL, představitelé moravských stran. Polarizaci této pestrosti na dvě křídla do strany vnesla až opoziční smlouva - proklausovští Zemanovci bližší komunistům a ODS a prohavlovští sociální liberálové bližší KDU-ČSL, US nebo Zeleným.

    Ale dovedu si představit jiného předsedu, který by z předsednictví úspěšné a většinové vlády dokázal vytěžit více než 7% hlasů. V roce 1977 vyhrála nizozemská Strana práce volby jen s heslem "Volte svého premiéra", kterým byl den Uyl. Ovšem den Uyl neměl v té době zhrzeného bývalého premiéra a šéfa strany hlavou státu, jako měl Bohuslav Sobotka.

    Každopádně na nejsilnější opoziční stranu s cca 18-20% hlasů to uhrát šlo.
    MP
    March 27, 2018 v 20.17
    Davidovi Ungerovi
    Ne, nešlo. ale nebyla to vina Bohuslava Sobotky. Jistě, vždycky si lze představit někoho, kdo by to dělal lépe.
    Ale na druhou stranu, jak říká staré české přísloví: "Z h...na bič neupleteš, když upleteš, nezapráskáš s ním a když zapráskáš, bude slyšet zase jen h...no." Z té party šašků, co se dnes hrnou do vlády, nic jiného uplést nemohl. Dokázal si v květnu vybojovat na Zemanovi prostor a tihle ...
    DU
    March 27, 2018 v 20.35
    Sobotka je však součástí té party šašků,
    pokud je za partu šašků považujeme. Sobotka se s němi po celou dobu spojoval, domlouval, hrál s nimi.

    Viz diskuse o Dubčekovi, Benešovi. Mohl odejít a prohrát se ctí, mohl za bojovat za proevropskou soc. dem. Jako čerstvý předseda mohl stranu více otevřít, pokusit se zavést do ní zdravé mechanismy, ze kterých by se dnes dalo alespoň omezeně a částečně, ale nějak těžit.

    Nic z toho neudělal. Jen krátce se zmobilizoval na pár vteřin po té, kdy na něj bylo ukázáno hůlkou odbržděného a všehoschopného starce. Potom všechno vzdal a stáhl se.
    HZ
    March 27, 2018 v 21.26
    Pane Ungere,
    nebojte se, netrpíte paranoidně-halucinatorním syndromem. Stalo se jen to, že jste komentář k Patočkovu článku omylem vložil pod text Petra Bittnera o Jiřím Drahošovi. Tam dosud nepovšimnut trčí mezi matrjoškami.
    DU
    March 28, 2018 v 17.56
    Děkuji za upozornění, paní Zemanová
    Opravdu jsem tak učinil, nevím, zda za to může více počítač nebo já, ale došlo rozhodně k omylu.
    DU
    March 28, 2018 v 17.58
    Ke článku J. Patočky jsem o B. Sobotkovi napsal:
    Šéfredaktor Patočka se tváří jako by Sobotka nevedl dohody se stranickými bossy, jakoby se nenechal jimi ovlivňovat, jakoby neměl podíl na ideovému a morálnímu úpadku ČSSD. Začínal jako Zemanův poslanec, potom byl pravou rukou Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka ve vládě i ve straně. On to byl, který se naučil ve stranické politice velmi pružně pohybovat a on i jeho lidé byli na mnoha a mnoha zalaminovaných lístečcích (ať už reálných nebo virtuálních) na sjezdech, okresních a krajských konferencích. Byl to jednoznačně on, který pomohl a pomáhal bezpáteřním politikům ČSSD typu Milana Chovance.

    Velkou zásluhu má třeba na komunálních a senátních volbách v roce 2010, kdy po dluzích předchozích předsedů konečně vytvořil silnou síť sociálnědemokratických komunálních politiků, úspěšných starostů a primátorů.

    Že je ovšem lídrem bez budoucnosti jsem definitivně pochopil po té, co se nedokázal postavit plíživému populismu, nacionalismu a izolacionismu, když byl dokonce veřejně vyzván v Rudolfinu Petrem Pithartem na podzim 2016.

    Nyní můžeme jen spekulovat, zda za jeho náhlým odchodem stojí jednoznačně svobodné rozhodnutí, nikým a ničím mimo sebe a rodinu neovlivněná vůle odejít z vysoké politiky, či nikoli.
    MP
    March 28, 2018 v 18.3
    Davidovi Ungerovi
    Přesněji: Sobotka se postupně stal součástí té party šašků. Zoufale se snažil vyvažovat různé zájmy a skupiny, hledal konsensus s poraženými atd. Konec konců na něj ten spolek spadl, když jeho předchůce neprve vyvolal krizi a pak uraženě utekl jako malý kluk (nebo malý buldozer?). Ale pořád se mi nechce ho hodit do jednoho pytle s tou podivnou smečkou, která loví v kalných vodách rozpadu ČSSD.
    April 4, 2018 v 0.18
    Přihlášení do špatné diskuse
    Nejste, pane Ungere, jediný, kdo se občas přihlásí do špatné diskuse. Mně se to stává běžně, když si čtu více článků vedle sebe v různých záložkách prohlížeče, případně když si najdu ve vedlejší záložce článek, na který se chci v diskusi odkázat. Je to chyba redakčního systému.

    Jde o to, že přihlašovací pole neobsahuje žádný údaj o tom, ke kterému článku patří. Kam přesměrovat uživatele po přihlášení, určuje redakční systém nejspíš podle cookie, nebo nějaké jiné značky, která se nastavuje při načtení článku. To selhává, když po načtení článku, pod kterým chceme diskutovat, načteme do prohlížeče článek jiný. Může se to pravděpodobně stát i při prohlížení jediného článku v jediné záložce jediného okna, pokud čteme několik článků po sobě, pak se od posledního zobrazeného vrátíme k předchozímu a prohlížeč ho obnoví ze své vyrovnávací paměti, místo aby jej znovu načetl ze serveru. Značka aktuálního článku ukazuje vždy na ten poslední, který jsme do prohlížeče načetli, a tak když chceme diskutovat pod jiným, přihlášení nás hodí na ten poslední načtený.

    Buď si na to musíme dávat pozor, anebo musí redakce upravit redakční systém tak, aby odkaz na přihlašovací formulář vkládal do článku společně se skrytým parametrem, ve kterém bude ukazatel na příslušný článek a který se bude předávat přihlašovacímu formuláři.
    April 4, 2018 v 0.33
    I ty, Kellere?
    Četl jsem vícero ohlédnutí za kariérou Bohuslava Sobotky, ale nevzpomínám si, že by v některém z nich byl zmíněn zlom, který podle mého soudu patřil k významným: zrada Jana Kellera.

    V době, kdy tu řádila Nečasova vláda Kalouskových složenek, se sociálně demokratické křídlo Sociální demokracie zapojovalo do hnutí odporu vedeného ProAltem ve spojení s odbory. Protestních akcí se účastnily i některé problematičtější postavy, vzpomínám si na Jeronýma Tejce, i když pokud vím, Michal Hašek nebo Jiří Zimola se drželi stranou, stejně jako Miloš Zeman, který v ústraní na Vysočině spřádal svou pomstu.

    Když Nečasova vláda padla, pokusil se Bohuslav Sobotka získat na kandidátky ČSSD některé výrazné osobnosti tehdejšího odporu. Nepodařilo se mu prosadit na kandidátku pro místní parlamentní volby Ilonu Švihlíkovou, ale uspěl pro volby do Evropského parlamentu s Jenem Kellerem. A sotva byl Jan Keller do Evropského parlamentu zvolen, přimkl se k Miloši Zemanovi.
    + Další komentáře