Jiřímu Paroubkovi se málem povedl husarský kousek: zastínit sobotní Programovou konferenci ČSSD vlastní osobou. Když už ne jakýmisi čínskými cviky provozovanými před internetovými kamerami, tak žádostí o návrat do sociální demokracie.

Hodně mu to usnadnila sama ČSSD. O konferenci nešlo a o programu se moc nemluvilo. Zaznělo jen dva a půl projevu, jeden méně záživný než druhý — a šmitec. Novináře naštěstí zaměstnal vytištěný a rozdaný ambiciózní program, který dává jasné kontury nefalšované levicové politice.

Když do toho vtrhl Paroubek, byla story na světě. Návrat ztraceného syna, či spíše buldozeru, který druhdy sjel do zaplevelené škarpy. Kdekdo si všiml, že Paroubek chce být „morální oporou“, ale nikdo se neptal, proč to bere zrovna přes Cerhenice u Kolína. Původně byl členem v pátém pražském obvodu. Zapomenout se nedá ani na severočeskou kapitolu, kdy sázel na figury jako Petr Benda, Jana Vaňhová či Roman Houska. Kde je jim dnes konec...

Paroubkův pokus o návrat, byl-li vůbec myšlen vážně a nešlo-li jen o jeho self promotion, briskně utnula pražská ČSSD, jež s ním byla takřka odjakživa na kordy. U bývalých členů, kteří stihli projít i dalšími stranami, se totiž musí k jejich pokání vyjádřit nespočet orgánů.

↗

Zatímco Jiří Paroubek je schopný stratég, jehož pragmatismu ČSSD využít může a nemusí, Bohuslav Sobotka je natolik hodnotově ukotvený politik, že může být pro sociální demokracii nenápadnou autoritou i ve slabších časech. Foto archiv DR