Bohuslava Sobotku mám osobně rád. Je to člověk, který věří v to, co dělá. Nemyslím si, že by to byl člověk podrazácký, neschopný tak, jak ho líčí Andrej Babiš, tedy že nepostavil ani psí boudu. On svoji „psí boudu“ už postavil a často v ní, bohužel, bydlel i Andrej Babiš. Když jsem však četl jeho dopis straníkům, četl jsem dopis člověka zrazeného. Zrazeného stranou. Zrazeného sebou samým, tím, že přestal rozumět oné straně, kterou vede. To ovšem není chyba strany, ale jeho. Dost dlouho je v ČSSD na to, aby znal výšky i hloubky těch, do jejichž čela se postavil.

Bohuslava Sobotku si pamatuji jak v oněch „výškách“, tak i v „hloubkách“. Velký dojem na mne udělal, když se jako jediný zastal Davida Ratha, když se ve straně před zamýšlenými volbami na podzim 2009 jali někteří Ratha deinstalovat z kandidátky a vůbec ho vyhnat z ČSSD.

Tehdy se v zázemí Lidového domu mávalo údajnými policejními dokumenty, smyšlenkami, a hlavně v době, kdy byl Jiří Paroubek v zahraničí. Celé grémium tehdy chtělo Ratha dekapitovat, ale — a to se jen domnívám — Bohuslav Sobotka si coby první místopředseda strany uvědomil, že je to podraz. A možná také to, co si dnes všichni sociální demokraté, dokonce poslanci, mezi sebou šuškají, totiž že nám David Rath chybí. Nějaký střihoun, který se nebojí a slovy hospody, „dá soupeři bombici“.

Hrábnout do programu