Členové ČSSD na sociálních sítích, v novinách, ale i v místních organizacích vášnivě řeší, zda by je jiný lídr nepřivedl k lepšímu volebnímu výsledku. Víc je zaměstnávají personálie než vymýšlení atraktivnějších cílů, které by šlo představit voličům.

Jsou přitom věci, ve kterých by se dalo přiučit od úhlavního konkurenta, Andreje Babiše. ANO sice zaostává za ČSSD v programové práci, další disciplíny však ve spolupráci s externími experty zvládá dokonale.

Například takové billboardy. Ty sociálnědemokratické připomínaly aktéry i kulisami divoký východ. Naopak Babiš vystřídal košili i tričko, vousy i hladkou bradu, slogany ironické i vážné. Jeho nosiče nadto zářily bílou, čímž říkaly: Jsme čistí, čerství, nezkažení.

Symbióza elit

Anebo mediální komunikace. Za ukázku si vyberme rozhovor Andreje Babiše pro Týden z 3. října. Ptejte se mě, na co chcete, na co chci, vám odpovím. Tímto bonmotem by se dal popsat nejlépe. Z otázek předseda ANO mistrně vyklouzával, ale o to usilovněji uplatňoval, co chce sdělit on.

Že není jedinou tváří hnutí, nýbrž že za ně kandidují lidé, kteří se za krátkou dobu v politice již osvědčili. Že kandidátní listiny vedou i rektor vysoké školy, šéf městské policie nebo úspěšný manažer. Že ANO nepracuje s krajskými rozpočty, „které stávající hejtmani zneužívají pro své zviditelnění, na svoje osobní PR a marketing“. Že Michal Hašek je prý sedmilhář a další lhář, Miroslav Novák je gambler a paní Novákovou zaměstnával jeho kamarád lobbista Dědic. Že ANO není jako tradiční strany, své problémy aktivně řeší a nemá ve svých řadách Béma, Bendla, Nováka, Haška, France „a další korupčníky.“ Že socialisté připravují dluhovou vábničku na voliče, přitom Bohuslav Sobotka kdysi jako ministr financí nenašel pro kraje peníze na silnice II. a III. Třídy…

Odpovědi z Babiše padaly plynule a slévaly se v ucelený tvar. K tomu redakce přihodila fotografii z volební kampaně: Babiše má na ní přes ramena přehozeného judista Lukáš Krpálek. Vše působí akčně, bezprostředně, neotřele. Vsadím se, že Sobotka takové snímky nemá. Sám obvykle dodávám, že politiku netvoří jen gesta a pozlátko. Jenže ve volebních kampaních zabírají. Ta oranžová na jedné straně vytýkala Babišovi plán řídit stát coby firmu, což zjevně voličům vůbec nevadí, a na straně druhé shrnovala, co ČSSD ve vládě dokázala, což voliče až tak nezajímá, neboť to mají za samozřejmost.

Další kapitolou je politická taktika. Čert ví, kam na ni Babiš chodí. Když se kolem 28. října obzvlášť důkladně štěpila společnost, Andrej Babiš byl na dovolené. Před ní ještě stačil schválit Danielu Hermanovi schůzku s dalajlamou a po ní se jí zastal. Též se zamračil nad prohlášením čtyř ústavních činitelů k česko-čínským vztahům.

Celkově Babišovy kroky směřovaly od dosavadního spojence, Miloše Zemana, k městským liberálům, o nichž tolik sní (ale neoslovuje je) Bohuslav Sobotka. Jakoby si spočítal, že dochází k proměně atmosféry a do voleb v příštím roce zasáhnou etická témata, s jejichž nositeli je rozumné být zadobře. A to nejen kvůli výběru příštího prezidenta, ale i pro legitimizaci budoucího premiéra.

Zeman k Babišovi přivedl část svých voličů. Oba si složili komplimenty, jimiž vědomě podráždili hlavně ČSSD. Vyjádřili rovněž shodné postoje k atraktivním otázkám, zejména k migraci. Populista populistovi zkrátka oči nevyklove.

Leč Zeman je těžkopádný chlapík ze staré školy, kdežto Babiš jde s dobou a vykrývá všechna bílá místa. Oba se mohou scházet, rozcházet, koketovat spolu — a přitom každý se orientovat na jiné akcenty. Podobně to kdysi dělal Zeman s Václavem Klausem (dnes již téměř splynuli v jednu duši, jedno tělo.) Už tak je zajímavé, že se Babiš sblížil s politikem symbolizujícím jím kritizované staré časy a zároveň s mužem jiného naturelu a životního stylu. Pan Plebejec by na praporu mohl mít ovar, pan Miliardář (podnikající už i ve francouzské gastronomii) zase mušle či krevety.

Možná si ještě nějakou tu vzájemnou protislužbičku prokáží. Přesto je cítit, že ANO připouští i jiného prezidentského adepta než Zemana, klidně i vážnějšího, než je Martin Stropnický. Vyčkejme času, co důkladná sociologická šetření babišovců přinesou.

Jedno je ale jisté už teď. Bez ohledu na bojovné řeči se nám tu vedle sebe bez uzardění usadily politické elity staré a nové. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Nebo má snad někdo pocit, že jsme v prostředí zdravějším, průhlednějším, s vyšší politickou kulturou?

Pouze jsme jinak oslňováni - každopádně efektněji i efektivněji než dokáže družina z liduprázdného Lidového domu.