Poté, co premiér Bohuslav Sobotka provedl ministerskou výměnu ve vládě a zbavil se Jiřího Dienstbiera, který za ním stál v době tzv. lánského puče, těžko se ubránit dojmu, že předseda vlády a sociální demokracie se už jen snaží získat čas sám pro sebe a udržet post premiéra a šéfa strany do voleb ve znamení hesla: po volbách potopa.

Sobotka tak působí jako člověk na potápějící se lodi, který se v panice vrhá na záď, aby se udržel co nejdéle na palubě, přestože je jasné, že maximálně získá několik minut navíc, ale celý ten kolos, zaoceánský parník stejně zanedlouho skončí na dně oceánu. Se sociální demokracií to vypadá podobně. Její budoucnost se jeví ohraničená preferencemi, jejichž výše ji odsune do marginální pozice, a ideovým posunem, kdy se stane více stranou národních socialistů než sociálních demokratů.

Předseda ČSSD se však tváří, jako by se každou chvíli měla na obzoru objevit záchranná loď, která sociálně demokratický parník uchrání od nejhoršího. Buď klame sám sebe či posádku. Varianta, že chce zachránit jen sám sebe, se zdá být pravděpodobnější. A i když se snaží přijít s něčím novým, příliš důvěry to nevzbuzuje. V rozhovoru pro týdeník Respekt tak premiér Sobotka hovořil o tom, že sociální demokracie musí dělat radikální sociální politiku.