Sociální demokracie a Bohuslav Sobotka: prchat na záď nestačí
Jaroslav BicanČSSD a její předseda působí bezradně. Strana zápasí sama se sebou. Přesto Bohuslav Sobotka stále čelí některým represivním návrhům přicházejícím zevnitř sociální demokracie, co se ale stane, až tu Sobotka nebude? Převezme někdo jeho pozici?
Poté, co premiér Bohuslav Sobotka provedl ministerskou výměnu ve vládě a zbavil se Jiřího Dienstbiera, který za ním stál v době tzv. lánského puče, těžko se ubránit dojmu, že předseda vlády a sociální demokracie se už jen snaží získat čas sám pro sebe a udržet post premiéra a šéfa strany do voleb ve znamení hesla: po volbách potopa.
Sobotka tak působí jako člověk na potápějící se lodi, který se v panice vrhá na záď, aby se udržel co nejdéle na palubě, přestože je jasné, že maximálně získá několik minut navíc, ale celý ten kolos, zaoceánský parník stejně zanedlouho skončí na dně oceánu. Se sociální demokracií to vypadá podobně. Její budoucnost se jeví ohraničená preferencemi, jejichž výše ji odsune do marginální pozice, a ideovým posunem, kdy se stane více stranou národních socialistů než sociálních demokratů.
Předseda ČSSD se však tváří, jako by se každou chvíli měla na obzoru objevit záchranná loď, která sociálně demokratický parník uchrání od nejhoršího. Buď klame sám sebe či posádku. Varianta, že chce zachránit jen sám sebe, se zdá být pravděpodobnější. A i když se snaží přijít s něčím novým, příliš důvěry to nevzbuzuje. V rozhovoru pro týdeník Respekt tak premiér Sobotka hovořil o tom, že sociální demokracie musí dělat radikální sociální politiku.
Ve skutečnosti tím ale nemyslel nic víc, než o čem mluvil dosud. Cestu pro sociální demokracii vidí v tom, že musí „důsledněji vyplnit onen prostor, v němž se řada lidí necítí být vtažena do společenské prosperity“, to však není nic nového. Nové je pouze to, že Sobotka říká, že debatu o podobných věcech musí vést ČSSD od nynějška vzhledem k příštím volbám do Sněmovny radikálněji a už se tolik neohlížet na stanoviska dalších stran ve vládě.
Jinak řečeno, sociální demokracie si víc dupne a premiér možná dokonce občas i uhodí pěstí do stolu. To ale ještě neznamená, že to k něčemu bude a ve výsledku se Sobotkovi podaří někoho vtáhnout do společenské perspektivy. S největší pravděpodobností se nestane vůbec nic, maximálně se začne operovat s předčasnými volbami, ale i ty by byly spíše překvapením.
Nakonec jde stejně mnohem více o březnový sociálně demokratický sjezd než o to, že by ČSSD před volbami mohla ještě prosadit něco, co by vystihovalo spojení „radikální sociální politika“. Sobotka to v onom rozhovoru sám nechtěně vyjádřil, když na otázku „A jak tuhle doktrínu prosadit ve straně, jejíž část je populistická a chce tedy spíše populistická řešení?“, neboli jak chce prosadit „radikální sociální politiku“, odpověděl: „Velká část sociálních demokratů jsou praktičtí lidí, nejsou to zmatenci a radikálové, uvědomují si, jaká je naše odpovědnost vůči společnosti.“
Tedy radikální sociální politiku se podaří prosadit díky tomu, že sociální demokraté nejsou žádní radikálové. Vysvětlení je prosté, o žádnou radikální sociální politiku se totiž nejedná. Ve skutečnosti se zraky všech sociálních demokratů upírají ke sjezdu, na kterém si zvolí nové či staronové vedení. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka chce, aby jeho prvním místopředsedou zůstal ministr vnitra Milan Chovanec. Proti němu se stejně jako před dvěma lety chystá kandidovat Jeroným Tejc.
Zatím není jasné, kdo všechno se utká o místa řadových místopředsedů. Nově svoji kandidaturu oznámil poslanec a starosta Náchoda Jan Birke. Hovoří se o poslanci a nově náměstkovi ústeckého hejtmana Jaroslavu Foldynovi. Co bude ale po volbách do Sněmovny? Má Bohuslav Sobotka vytipovaného svého nástupce, pokud ho volby smetou? Zdá se, že Jeroným Tejc a Jiří Zimola se koncentrují právě až na dobu povolební.
Tejc si k tomu chce připravit půdu zřejmě už na sjezdu, kdežto Zimola volí strategii držet si od vedení ČSSD odstup a své ambice pravděpodobně projeví, až přijde ta správná chvíle. Ať už je Sobotka jakýkoli, je třeba mu přiznat, že není národní socialista a nesměřuje k represivní politice, kterou představují například Tejcovy návrhy na zpřísnění azylové politiky či zákon proti hanobení prezidenta republiky.
Sobotka jako předseda je ve srovnání s Tejcem či Zimolou stále tou lepší variantou, ale pokud nechce být zpětně považován za slabocha, který dláždil cestu těm horším, takže ve výsledku bude vnímán ještě hůře než oni, protože zklamal naděje, které do něj byli vkládané, musí stejně usilovně jako dobu předvolební řešit i to, co nastane, pokud ČSSD v příštích volbách propadne.
Kdo sociální demokracii uchrání před cestou k národnímu socialismu? Ví to dnes Sobotka? Má to snad být Milan Chovanec? Tomáš Prouza? Nebo má současný předseda v záloze ještě někoho jiného? A myslí na to vůbec?