Minulý týden jsem na tomto místě prostořece vyslovil svou volební podporu sociálním demokratům a měl k tomu dva důvody: jednak jako projev uznání Bohuslavu Sobotkovi za jeho (na dnešní poměry) vlastně statečný (a nikoli zbabělý) způsob politického odporu vůči autokratickému režimu, jenž tu zavádí pan B. Svědectvím o tom je v podstatě (máme-li věřit volebním průzkumům) neutuchající podpora, kterou pan B. stále má.

Druhým důvodem je, že snad pouze ČSSD má závazně formulovanou ideu demokratického systému v evropském kontextu, podle níž není možné (i přes některé snahy ministra Chovance) opustit humanistické poslání — a pojetí režimu — a uchýlit se k nebezpečné hře s osobním ozbrojováním a uzavíráním se — tzv. z bezpečnostních důvodů — do stále omezenějších poměrů.

Zdálo se mně, že při volbě „poměrů“ mnoho možností nemáme, má-li mít naše volba také účinek. Jenže ta strana jako by ani nepochopila, jakou ideu Sobotka představuje, a sama začíná dávat přednost těm „omezenějším poměrům“. Jako by mnozí její činitelé přestali vyšší myšlence věřit a naznačovali, že Sobotkovy postoje společnosti více uškodily, než prospěly.

Kolektivizace s Babišem