Struktury nahánějící hrůzu
Jan GruberSociální demokracie vznikla před 140 lety jako hnutí. Dnes z jejího společenství mnoho nezbylo a samotný vstup do strany je komplikovaný. Změna tohoto stavu je důležitý úkol pro nového předsedu.
Změna ve vedení může sociální demokracii pomoci. Bude ale potřeba, aby se zaměřila také na sebe. Protože nejde o marketingové hnutí s jedním majitelem, potřebuje, aby ji členové rádi a sebevědomě zastupovali v regionech a pracovali pro ni v kampaních. Nedostatek sebevědomých a trénovaných straníků je dnes jednou z jejích největších slabostí. Pořád jde totiž o stranu se strukturou masového hnutí, kterým byla do poloviny minulého století. A tu strukturu musí vyplňovat kompetentní lidé, pokud nemá zbytečně zplanět.
Sociální demokracie má stále kolem dvaceti tisíc členů a členek. Neumí je — a často nejspíše ani nechce — zapojit do samostatné práce pro stranu. Lidový dům, který by v ideálním případě měl být místem, odkud přicházejí podněty a nápady do regionů, častěji mlčí než inspiruje. Nesnaží se motivovat členskou základnu, nezpracovává podklady či analýzy, fakticky straníkům nenabízí možnosti vzdělávání.
Ale třeba spíš než na nějakou nezpochybnitelnou přímou vnitřní demokracii referendového typu to vidím na nalezení nějaké přijatelné vyváženosti mezi regiony a vrcholným vedením, aby jedni nemohli válcovat druhé a naopak.
Ano, právě tady je zakopaný pes. Ostatně, zavedení vnitřní demokracie Labouristů vyneslo na výsluní Corbyna. Někdo se logický proto odhodlal i v ČSSD věci k lepšímu měnit. Kdo jiný v této ještě pořád zemanovské straně, než J. Dienstbier. Zbytek členské základny ale pak jen přihlížel jak mu duo Chovanec - Sobotka podráží nohy a demokracii v straně dusí. Člověk by čekal, že se DR nebo "Idealisté" a další, v takové chvíli odhodlaně zabojují za vnitřní demokratizaci, ale kdo chce kam... Místo podpory demokratizačních snah J.D, .rozkládající se progresivní struktury ČSSD zvolili adoraci Sobotky a sebeklam údajného (ve skutečnosti neexistujícího) střetu Sobotka - Chovanec. Vše co postihlo progresivní křídlo ČSSD, postihlo logický a zaslouženě.
Těžko si dovedu představit, že někdo vstoupí do sociální demokracie proto, aby prosazoval zvenčí a shora ordinované ideologie ((Marxová, Dienstbier)), které jsou v rozporu s jeho vlastními zájmy, ale v souladu se zájmy úředními či revolučními či úředně-revolučními zájmy byrokratů vzpomínajících na konec šedesátých let, kdy jako dvacetiletí hltali Marcuseho, jejich guruy byli Che Guevara a Mao Ce-tung a nakonec se to zvrhlo v terorismus RAF.
To sou holt ty struktury nahánějící hrůzu.
Za našeho mládí se říkalo: "To bych radši vstoupil do h.vna."