Dvě hlavní české politické strany se chystají nejen na volby, ale i na své sjezdy, kde si vyberou nové vedení. ČSSD poutá pozornost. Jednak je transparentní, jednak si neodpouští tradiční interní šarvátky, které média lákají. Útroby ANO nikoho moc nezajímají. Nic zvláštního se v nich neděje. Andrej Babiš má svůj tým pod kontrolou, zbytek obstará mix loajality a disciplíny.

Nespravedlivé? Možná. Kdyby i krajské konference ANO byly předmětem mediálního zájmu, třeba bychom na nějaký skřípot narazili. Málo například víme, nakolik si rozumějí porůznu posbíraní krajští zastupitelé. Ti komunální donedávna způsobovali pořádné vlny.

Zájemců o to dělat Babišovi místopředsedu prý bude letos víc než v minulosti. U subjektu aspirujícího na volební vítězství se to dá pochopit. Na druhou stranu se v této souvislosti ovšem hovoří převážně o stávajících členech nepočetného předsednictva. Klidně by to šlo řešit i rotačním místopředsednictvím v sestavě Jaroslav Faltýnek, Jaroslava Jermanová-Pokorná, Petr Vokřál, Jan Volný, Martin Stropnický, Richard Brabec, Martin Komárek… Hlásí se i dvojice z čela krajské a sněmovní hierarchie Jana Vildumetzová — Radek Vondráček.

Zorientovat se ve společnosti

Žádný rebel na obzoru. Ani programové změny. Hlavně nestrašit byznysmeny vyššími daněmi nebo běžné občany příklonem k Bruselu, byť ANO v osobě Pavla Teličky dosáhlo na post místopředsedy Evropského parlamentu. Úplně postačí zásada „makat, nekrást a selsky myslet“.