V sobotu se v Praze uskutečnil sjezd Idealistů, kteří se hlásí k sociální demokracii a demokratické levici. Na sjezdu vystoupil například předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula, filosof Václav Bělohradský či odstupující ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dienstbier. Předsedou spolku byl opětovně zvolen Radim Hejduk. První místopředsedkyní se stala Andrea Suzovic a do rady byli zvoleni Stijn Croes a Michaela Hadravová, s níž přinášíme rozhovor.

Na víkendovém sjezdu Idealistů jste byla zvolená do rady spolku. Čemu konkrétně se v ní chcete věnovat?

Chtěla bych se především zaměřit na podporu lidí, kteří do spolku nově přicházejí, aby se mohli věnovat tomu, co je baví, rozvíjet se a třeba tak i najít směr, kterým se chtějí dále vydat. Když jsem do spolku vstoupila já, téměř okamžitě jsem se začala cítit plnohodnotnou členkou, vždycky byl někdo, kdo mi vysvětlil kontext či mě do něčeho zapojil.

Myslím, že to je velmi důležité, když se ocitnete v novém kolektivu, že se máte na koho obrátit a protože rychle rosteme, spolek není už parta lidí z Prahy, ale poměrně velká komunita, může hrozit, že se tohle vytratí. Už nyní musíme to, na čem pracujeme, dobře plánovat a strukturovat. Věřím, že to je moje silná stránka.

Chtěla bych, aby se každý nový člen nebo členka cítila dobře a užitečně. Kromě toho bych ráda dál rozvíjela témata, která nám jsou blízká, ať už je to práce a její různé aspekty či vzdělávací a rodinná politika.

Na jaká témata se Idealisté zaměří v následujícím roce?

Snažíme se vždycky vytyčit jedno téma, kterému se věnujeme celý rok. Měli jsme vzdělávání, letos práci a na příští rok jsme zvolili urbanismus a životní prostředí. Již v tomto roce jsme začali několika akcemi, ať už k tématu sociálního bydlení či třeba k tomu, jak by mělo vypadat ideální město, kde se žije dobře všem.

Jsou to podle nás zajímavá témata, která se týkají skutečně všech, každý má právo na kvalitní prostředí a je důležité, aby se lidé mohli podílet na podobě místa, kde žijí. A třeba právo na dostupné bydlení považuji za naprosto klíčové. Práce pro nás přesto zůstává nejdůležitějším tématem.

Budete pokračovat v kampani proti nízkým platům v obchodních řetězcích, konkrétně v Albertu? Chystáte se prohlubovat vaši spolupráci s odbory?

Spolupracovat s odbory nás baví a myslím, že to je oboustranně obohacující. Stejně jako to zaznělo v sobotu na našem sjezdu z úst předsedy odborů Josefa Středuly, i my budeme rádi v takové spolupráci pokračovat.

Důstojné pracovní podmínky a zvlášť v těch společnostech, které odvádějí velkou část svých zisků do zahraničí, budeme vždy požadovat. V souvislosti s Albertem jsme se bavili i o dalších formách, jak na nepřípustné nedocenění zaměstnanců upozornit, třeba přímo u prodejen formou nějakého happeningu. Uvidíme, co vymyslíme.

Je o členství v Idealistech zájem, plánujete se rozšiřovat do dalších měst? A co podle vás táhne mladé lidi do spolku spojeného s ČSSD, která sama moc přitažlivá není?

Kromě Prahy jsme už rozšířili působení Idealistů i do Brna a na Moravě určitě ještě nekončíme. Zájem o členství je poměrně velký a aby se nám dařilo skutečně budovat komunitu lidí, nemůžeme fungovat jen v Praze. Nové členy podle mne přitahuje právě to, že se mohou setkávat a mluvit s dalšími lidmi, kteří jsou podobně hodnotově ukotveni, o tom, co je zajímá. Snažíme se dělat ta setkávání trochu jinak, abychom nesklouzli k těžkopádným schůzím, kde většinou mluví jen pár lidí.

To bylo i cílem sobotního sjezdu — netradičním způsobem se otevřít většímu počtu lidí. V Idealistech se každý může zapojit formou, která mu vyhovuje. I díky vnitřnímu nastavení fungování se nám daří zapojovat a aktivizovat hodně lidí. To je myslím to, co může být atraktivní. Mě osobně to moc těší, protože bez politiky se společnost nemůže rozvíjet a zdá se, že když ji děláte trochu jinak, skutečně přitáhne hodně lidí.

Jednou z příčin špatného stavu sociální demokracie je právě neschopnost přilákat nové členy a zároveň si je udržet. Zaznělo na sjezdu Idealistů něco inspirativního, co by ČSSD mohlo s tímto úkolem pomoci?

Z mého pohledu to jsou především dvě věci. Jednak práce se členskou základnou, aby měla skutečně pocit, že je součástí strany, například prostřednictvím posílení vnitrostranického vzdělávání a vnitřní diskuze o různých tématech.

Zaznělo, že stranický život dřív znamenal především komunitní život — strana měla různé další spolky, kde se lidé mohli potkávat. Bylo řečeno už mnohokrát, že Lidový dům by klidně mohl být místem pro neformální setkávání, kde by se konaly přednášky, promítání a další společenské události a kam by přicházeli noví členové a členky.

Další věc je pak jasné vymezení témat, kterým se strana věnuje, za která kope. Aby každý věděl, co je její agenda, že to je strana, která vždy bude například jednoznačně požadovat dobré pracovní podmínky, bezvýhradně bojovat proti daňovým rájům a hájit principy solidarity týkající se dílčích skupin obyvatel.

Idealisté ve svém stanovisku v souvislosti s odvoláním ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera a ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka napsali: „Bude-li současný způsob vedení sociální demokracie pokračovat i nadále, hrozí, že ČSSD ztratí svůj sociálnědemokratický charakter, přestane být svébytnou a nezávislou demokratickou stranou.“ Ztrácí ČSSD sociálně demokratický charakter?

Nyní bude klíčové, jakou strategii si strana zvolí. Důležité je, aby se profilovala na sociálně demokratických, progresivních tématech a hledala vlastní voliče, kteří jsou téměř ve všech vrstvách společnosti. Pokud by se rozhodla cílit na voliče, kteří sympatizují s „nahnědlými” tendencemi, uzavíráním české společnosti a zdůrazňováním národa jako nejdůležitější hodnoty, nebude to znamenat nic dobrého.

Jak moc podle vás oslabí idealistický proud v sociální demokracii, kterého jsou Idealisté součástí, vlivem odvolání ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera? Současně zevnitř ČSSD zaznívají návrhy na zpřísnění azylové politiky a řada poslanců sociální demokracie chtěla také podpořit zákon zavádějící trestný čin hanobení prezidenta republiky.

Naopak věřím, že idealistický proud se tím posílí. Mluvila jsem s mnoha lidmi, které odvolání Jiřího Dienstbiera naštvalo, protože mají pocit, že je jeden z mála, který skutečně hájí hodnoty svobody, solidarity a spravedlnosti.

Pro spoustu lidí představuje odvážného a čestného člověka, který si stojí za svým a neustupuje. Mám pocit, že tito lidé naopak ještě o to více budou usilovat o to, aby se z politiky hodnoty nevytrácely. A návrhy jako byl ten týkající se hanobení prezidenta republiky musíme jednoznačně odsoudit a také přebít jinými tématy, která jsou skutečně podstatná.

Co podle vás vypovídá Sobotkova výměna dvou ministrů o vnitřním stavu sociální demokracie? Hraje prim pražská ČSSD a předseda Sobotka se ocitá v jejím vleku, jak se změny ve vládě někdy vysvětlují?

To nedokážu posoudit, těch spekulací se objevilo mnoho a do tak vysokých pater politiky ze své pozice nedohlédnu. Jaký je skutečný vnitřní stav sociální demokracie se nejspíš ukáže už v březnu na sjezdu a především to pak vyjádří voliči ve volbách na podzim 2017.

Premiér Bohuslav Sobotka v nedávném rozhovoru pro týdeník Respekt hovořil o tom, že by se sociální demokracie měla soustředit na radikální sociální politiku. Co si pod tím spojením představit? Měla by ČSSD takovou politiku vést?

Raději bych slovo radikální nahradila slovem progresivní, ale souhlasím s tím, že je potřeba se jasně vymezovat, jak jsem už zmínila výše — dát jednoznačně najevo, jak má vypadat sociálně spravedlivá, solidární a svobodná společnost. Kromě toho ČSSD také musí představovat politiky k ní vedoucí. Aby každý člověk v této zemi mohl žít kvalitní, plnohodnotný život a podílet se na dění okolo sebe.

Je šance, že pod vedením Bohuslava Sobotky bude ČSSD něco takového dělat? Brání dnes sociální demokracii, aby vedla radikální sociální politiku, jen její koaliční partneři?

Na Ideosjezdu zaznělo, že se nesmíme bát konfliktu v politice, protože mnohdy je to právě rozpor, který dokáže přinést změny, jež jsou potřeba. I za cenu toho, že vás někdo tzv. nebude mít rád, nebo dokonce že padne vláda, aby konkrétní téma získalo potřebnou pozornost.

K tomu je ale potřeba hodně odvahy, silné hodnotové ukotvení a také idealismus. Pokud se ke skutečnému programovému konfliktu Bohuslav Sobotka odhodlá, pak může být tím, kdo radikální sociální politiku bude představovat. Ale v tom případě je už načase přicházet každý týden s novým tématem, které bude v médiích rezonovat.