Letošní léto se zdá být plné kauz sociálnědemokratických politiků a političek. Ať už to byly výroky poslankyně Pavlíny Nytrové o gayích a lesbách, story neexistující mluvčí jihomoravského hejtmana Michala Haška, výzva místopředsedy Senátu Zdeňka Škromacha k zapalování ohňů a obrany našich tradic před uprchlíky či aféry poslance Štěpána Stupčuka. Do jaké míry se jedná o důsledek blížících se krajských voleb a nakolik jde skutečně o obrázek současné sociální demokracie?

Každý případ má svoje. Hraje zde roli více faktorů. A volby jsou rozhodně prvním z nich. Takový Zdeněk Škromach si očividně řekl, že tímhle natahá hlasy.

Potom je tady další balíček kauz, které jsou spíše obrazem nedostatku vnitrostranického vzdělávání či slušného chování. To je případ Štěpána Stupčuka. Poslanec by měl být natolik morální autoritou, aby takové hlouposti nedělal. Případ poslankyně Nytrové je daleko strukturálnější a poukazuje na stav vnitrostranického vzdělávání. Pavlína Nytrová si podle mne ani nedokázala přečíst dlouhodobý program strany a pochopit ho.

Ona sama je produktem někoho a je vytlačená někým, ale je pravda, že si ji zvolili lidé. Podle mne to není jen obraz sociální demokracie, z velké části je to i obraz společnosti, která dokázala vykroužkovat Pavlínu Nytrovou do Sněmovny. Voliči samozřejmě nemohou znát všechny názory svého politického reprezentanta, to je skoro nemožné, ale je fakt, že sociální demokracie možná podceňuje připravenost lidí, kteří jdou do Sněmovny, nebo na to ani nemá kapacity.

Michal Hašek je speciální případ. Asi ani nemohu skrývat to, že bych něco takového nečekal, když jsem sám po lánském puči volal po jeho odchodu ze strany, kdy se provařil v přímém vysílání a jedenáctkrát lhal, a teďka dokáže popírat existenci nějakého člověka, který očividně existuje, a propojenost na něj.

Diagnózou či symptomem sociální demokracie nebo její části, ale také to nelze říct úplně paušálně, je podle mne zejména případ Pavlíny Nytrové, která to nedělá z žádného kalkulu, skutečně v to, co říká, věří.

V souvislosti s kauzou poslankyně Nytrové padaly výzvy na její vyloučení ze strany. Pomohlo by? Například tím, že by poukázalo na to, že určité chování je skutečně nepřijatelné?

Pokud se bavíme o tom, co je adekvátní v takovém případě, určitý distanc ČSSD, jak ho do jisté míry provedla, je na místě a místní organizace by mohla rozhodnout o tom, jestli chce mít takového člověka mezi sebou nebo ne. To je její právo, ne někoho shora. Tím je sociální demokracie opravdu demokratická.

Svévole politického grémia proto nic neznamená. Musela by to být místní organizace, případně Ústřední výkonný výbor, který by takovou věc musel posvětit. Nemyslím si, že by bylo správné ji vyloučit. Spíš je třeba dbát víc o to, jak se sestavují kandidátky, protože Pavlína Nytrová je dle různých vyjádření, mimo jiné primátora Frýdku-Místku Michala Pobuckého (ČSSD) produktem zákulisních machinací bývalého poslance Radima Turka.

Pokud by existoval demokratičtější princip, jak sestavovat kandidátky, je možné, že by tam Pavlína Nytrová nebyla, a pokud ano, měla by demokratický mandát od své krajské organizace. Strana jako taková má zatím malý vliv na sestavení kandidátky. Nemyslím tím funkcionáře, ti vliv mají, ale členská základna ne.

Jak si vysvětlujete, že na chování Michala Haška či Zdeňka Škromacha ostatní sociálnědemokratičtí politici na rozdíl od případu poslankyně Nytrové nereagují? Je to dané tím, že Hašek a Škromach kandidují v říjnových volbách?

Pravda je, že jediný, kdo se vyjádřil ke Zdeňku Škromachovi jsme byli my, Idealisté. Nikoho jiného jsem nato reagovat neznamenal. Podle mne jsme nyní ve stavu, kdy hlavně členská základna docela dost mlčí.