Letošní léto se zdá být plné kauz sociálnědemokratických politiků a političek. Ať už to byly výroky poslankyně Pavlíny Nytrové o gayích a lesbách, story neexistující mluvčí jihomoravského hejtmana Michala Haška, výzva místopředsedy Senátu Zdeňka Škromacha k zapalování ohňů a obrany našich tradic před uprchlíky či aféry poslance Štěpána Stupčuka. Do jaké míry se jedná o důsledek blížících se krajských voleb a nakolik jde skutečně o obrázek současné sociální demokracie?

Každý případ má svoje. Hraje zde roli více faktorů. A volby jsou rozhodně prvním z nich. Takový Zdeněk Škromach si očividně řekl, že tímhle natahá hlasy.

Potom je tady další balíček kauz, které jsou spíše obrazem nedostatku vnitrostranického vzdělávání či slušného chování. To je případ Štěpána Stupčuka. Poslanec by měl být natolik morální autoritou, aby takové hlouposti nedělal. Případ poslankyně Nytrové je daleko strukturálnější a poukazuje na stav vnitrostranického vzdělávání. Pavlína Nytrová si podle mne ani nedokázala přečíst dlouhodobý program strany a pochopit ho.

Ona sama je produktem někoho a je vytlačená někým, ale je pravda, že si ji zvolili lidé. Podle mne to není jen obraz sociální demokracie, z velké části je to i obraz společnosti, která dokázala vykroužkovat Pavlínu Nytrovou do Sněmovny. Voliči samozřejmě nemohou znát všechny názory svého politického reprezentanta, to je skoro nemožné, ale je fakt, že sociální demokracie možná podceňuje připravenost lidí, kteří jdou do Sněmovny, nebo na to ani nemá kapacity.

Michal Hašek je speciální případ. Asi ani nemohu skrývat to, že bych něco takového nečekal, když jsem sám po lánském puči volal po jeho odchodu ze strany, kdy se provařil v přímém vysílání a jedenáctkrát lhal, a teďka dokáže popírat existenci nějakého člověka, který očividně existuje, a propojenost na něj.

Diagnózou či symptomem sociální demokracie nebo její části, ale také to nelze říct úplně paušálně, je podle mne zejména případ Pavlíny Nytrové, která to nedělá z žádného kalkulu, skutečně v to, co říká, věří.

V souvislosti s kauzou poslankyně Nytrové padaly výzvy na její vyloučení ze strany. Pomohlo by? Například tím, že by poukázalo na to, že určité chování je skutečně nepřijatelné?

Pokud se bavíme o tom, co je adekvátní v takovém případě, určitý distanc ČSSD, jak ho do jisté míry provedla, je na místě a místní organizace by mohla rozhodnout o tom, jestli chce mít takového člověka mezi sebou nebo ne. To je její právo, ne někoho shora. Tím je sociální demokracie opravdu demokratická.

Svévole politického grémia proto nic neznamená. Musela by to být místní organizace, případně Ústřední výkonný výbor, který by takovou věc musel posvětit. Nemyslím si, že by bylo správné ji vyloučit. Spíš je třeba dbát víc o to, jak se sestavují kandidátky, protože Pavlína Nytrová je dle různých vyjádření, mimo jiné primátora Frýdku-Místku Michala Pobuckého (ČSSD) produktem zákulisních machinací bývalého poslance Radima Turka.

Pokud by existoval demokratičtější princip, jak sestavovat kandidátky, je možné, že by tam Pavlína Nytrová nebyla, a pokud ano, měla by demokratický mandát od své krajské organizace. Strana jako taková má zatím malý vliv na sestavení kandidátky. Nemyslím tím funkcionáře, ti vliv mají, ale členská základna ne.

Jak si vysvětlujete, že na chování Michala Haška či Zdeňka Škromacha ostatní sociálnědemokratičtí politici na rozdíl od případu poslankyně Nytrové nereagují? Je to dané tím, že Hašek a Škromach kandidují v říjnových volbách?

Pravda je, že jediný, kdo se vyjádřil ke Zdeňku Škromachovi jsme byli my, Idealisté. Nikoho jiného jsem nato reagovat neznamenal. Podle mne jsme nyní ve stavu, kdy hlavně členská základna docela dost mlčí.

Mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že když jsme upozorňovali na demokratický deficit primárek pro krajské volby, z členské základny nepřišla zas tak velká odezva. Ona vždycky přijde až potom, co se něco stane, například když se zjistí, že straníci fakticky nemohli hlasovat, jak chtěli, nebo hlasovali, ale nemělo to takový výsledek, jak si představovali, takže fakticky nemohli ovlivnit to, jak kandidátky vypadají. Stejně tak jsem neslyšel žádnou místní organizaci třeba hodonínskou, že by se vymezila vůči videu Zdeňka Škromacha.

ČSSD není jako hnutí ANO, nemá jednoho člověka, který všechno vysvětlí. Má dvacet tisíc lidí. Každý je její součástí. Všichni nesou do jisté míry zodpovědnost. Pokud hodonínské ČSSD nevadí, že Zdeněk Škromach motivuje lidi, aby zapalovali ohně, těžko se pak dělá něco seshora, když to členská základna nechce reflektovat.

Samozřejmě je také léto, organizace se nescházejí. Možná se k tomu nedokázaly vyjádřit, protože se ani nedovedly sejít. Zkrátka neznamenal jsem jinou reakci než od nás, a to mně připadá zásadní. Členská základna sama není tak aktivní jako na západě, například nyní ve Velké Británii.

Jak tedy členská základna u nás reagovala na zjištění, že primárky vlastně vůbec nic neovlivnily?

Mám informace jen ze své bubliny, které nechci zobecňovat. Ale obraz členské základny daný její mizivou reakcí na primárky je takový, že do jisté míry rezignovala, anebo je to už mimo její zájem.

Dokážu si představit, že v současnosti je třeba polovina ze všech členů ve straně jen ze zvyku. Na místní organizace chodí málo, občas, protože v tom nevidí moc přidanou hodnotu. Na schůzi se prostě jenom schůzuje.

To je i naše snažení sociální demokracii čím dál více oživovat. Vidím tam velký potenciál, protože má mnoho srdcařů, kteří stranu skutečně chtějí posouvat dál. Potkal jsem spoustu zastupitelů na malých městech, kteří nemají takové ambice stoupat výš, a proto nedělají úplně pragmatickou politiku, na kterou jsme zvyklí seshora. Kdyby takové lidi strana dokázala podchytit, má v nich velký potenciál.

Na obranu současného vedení musím říct, že nezáleží jenom na něm. Dokážu si představit, že premiér Sobotka je pod takovým tlakem, že na stranu nemá tolik času, jak by si představoval. Proto uskupení jako Idealisté, Mladí sociální demokraté a další by měla začít co nejvíce pracovat na tom, aby podchytila lidi, kteří mají zájem pracovat nezávisle na tom, jestli z toho budou mít nějaký prospěch.

Loni v listopadu vznikla pobočka Idealistů v Brně. Jak se zájem o Idealisty vyvíjí?

Od té doby jsme ještě založili zlínskou skupinu. Zájem pořád roste, což nás motivuje dělat další věci. Zároveň začínáme spolupracovat s dalšími levicovými organizacemi, do jisté míry to síťování nás také motivuje k tomu, abychom nepřestali.

Lidé, kteří o nás mají zájem, jsou většinou lidé z měst, málokdo se přihlásí z vesnice, to znamená, že jsme asi atraktivní pro jistý segment městských voličů, což je na jednu stranu hezké, protože zrovna zde na tom sociální demokracie není právě nejlépe, na druhou stranu pro Idealisty je docela výzva dostat se mimo města, protože, sociálnědemokratičtí srdcaři se dnes vyskytují hlavně na vesnicích, kde nemají kontakt s centry a vůbec nejsou blízko rozhodování třeba na krajské úrovni.

Když Bohuslav Sobotka v loňském roce řekl, že budoucí lídři sociální demokracie dnes pomáhají uprchlíkům, je něco, co dnes vedení ČSSD nedělá a mohlo by dělat, aby tito lidé do sociální demokracie skutečně vstupovali?

Dám příklad z Británie, která je pro mne velmi zajímavá v tom ohledu, že dokázala nabrat tři sta tisíc členů v rozšířeném pojetí, do kterého spadají i odboráři. To, co mně chybí, je povzbuzování publika k tomu, aby se zapojovalo. Pamatuji si, že Jeremy Corbyn při svém nejúspěšnějším projevu dokázal získat do dvaceti čtyř hodin dvacet tisíc nových členů, zkrátka jim sdělil: pojďte změnit Labour Party se mnou.

Takový signál bohužel z vedení strany nezaznamenávám, že by řekli, pojďme společně budovat sociální demokracii, která bude podle našich představ a podle představ našich voličů. Necítím to. Neexistuje víceméně žádná náborová kampaň.

To nemusí znamenat, že se chodí po hospodách s přihláškami, ale spíš dennodenní kontakt s lidmi třeba na ulicích. Ten funguje jenom před volbami, když se rozdávají například růže, ale událostí, které by ukazovaly, co si sociální demokracii myslí o konkrétním tématu, moc není.

Chtěli jsme to trochu suplovat na 1. máje, když jsme šli do ulic s anketou pro kolemjdoucí o třech klíčových věcech týkajících se práce: zkracování pracovní doby, vyšší minimální mzdy a karenční doba a lidé to ocenili. Povídali si s námi a začali se o nás zajímat. Podle mne buduje politickou aktivitu lidí, když si stranu dokáží ztotožnit s konkrétním tématem.

Sociální demokracie si dokáže vybrat téma, ale nedokáže ho zprostředkovat lidem na ulici. Může to být i jeden z důvodů, proč do ní lidé nevstupují, nepřipadá jim dostatečně aktivní, přestože hodně aktivní je.

Obraz sociální demokracie ale přece jen asi hlavně ovlivňuje, kdo jsou její představitelé či kdo za ni kandiduje. Tím se vracím k primárkám. Jaká je podle vás šance, že se volební řády pro sněmovní volby v příštím roce upraví tak, aby členské základně umožnily více zasáhnout do pořadí na kandidátních listinách?

Ačkoli přípravy už začínají, nemám o nich informace (pozn. redakce: volební řády pro volby do Poslanecké sněmovny byly už v mezičase poslány k připomínkování stranickým orgánům). Samozřejmě dokážu si představit, a to jsme si dokázali představit už před přípravou volebních řádů pro krajské volby, spoustu pozměňovacích návrhů, ale podle mne taktikou Bohuslava Sobotky nyní bude minimálně o klíčových lidech rozhodnout shora. Vždycky musíme pochopit kontext, ve kterém se to odehrává.

Parlamentní volby se budou dít v kontextu hrozby, že Andrej Babiš může být příštím premiérem. Vedení proto podle mne bude chtít vybrat klíčové lídry na kandidátky. Dokážu to pochopit, a neplánuji se proto zatím angažovat v úpravě parametrů primárek, přestože ideální stav by byl, kdyby se přiblížily podobě, kterou jsme původně navrhovali.

Přestože na svém posledním sjezdu ČSSD působila velmi jednotně, nyní opět řada komentátorů píše o tom, že sociální demokracie mluví více hlasy. Jak moc to podle vás odráží vnitřní situaci strany?

Myslím si, že to je čistě volbami. Vůbec nevnímám něco, co by se podobalo roku 2013. Jsou to jenom sólo akce Michala Haška, Zdeňka Škromacha k tomu, aby získali hlasy, aby byli vidět, ale fakticky podle mne nemají momentálně šanci, jak stranu rozpůlit. Do určité míry byli skutečně zpacifikováni. Toto je jenom jejich extravagance před volbami.

V straně se odvíjí klasická programová debata, nic dramatického. Podle mě Bohuslav Sobotka dovládne až do konce. Není nic, co by naznačovalo jeho oslabenou pozici.

Neohrozí ho, když sociální demokracie propadne v krajských volbách a získá výrazně méně než sedm hejtmanů, které předseda Sobotka označil za úspěch?

Vtip je v tom, že své kampaně si vedou hejtmani a zastupitelé. Být Bohuslavem Sobotkou, který nemůže fakticky ovlivnit dění v krajích, bylo by to moje alibi. To není jako evropské volby, na kterých pohořel Vladimír Špidla.