Odborář prezidentem

Radim Hejduk

Co by se stalo, kdyby odborový předák Josef Středula kandidoval na prezidenta a případně byl v přímé volbě zvolen? Komentář Radima Hejduka.

Vždy mě fascinoval vztah Čechů a Češek k prezidentskému úřadu. Vznikl už v době první republiky, kdy se k Masarykovi vzhlíželo jako k „tatíčkovi“. Tehdy celkem pochopitelně, protože se náš první prezident velkou mírou zasloužil o vznik samostatného Československa. Asi máme v sobě tento sentiment stále zakódovaný. Hlava státu má totiž vždy největší důvěru lidí v naší republice uprostřed Evropy, ať už je to kdokoli.

A důvěru si uchovává i přesto, že si úřad prochází těžkými zkouškami. Za ně se dají v poslední době považovat takové situace jako ukradené pero Václava Klause, jeho amnestie, Zemanova viróza, hůlka, bonmoty na likvidaci novinářů či zavírání aktivistů do táborů. I kvůli těmto zatěžkávacím zkouškám se snažíme mermomocí hledat jméno pro prezidenta nového, díky němuž si oddechneme od neustálých kauz.

To si uvědomuje i ČSSD, která půl roku před parlamentními volbami pochopitelně odchází od scénáře Zeman. Už i bývalí zastánci expředsedy sociální demokracie na Hradě vnímají Zemanův obrat k podnikatelské elitě typu Babiše či Kellnera, kteří tu ovlivňují politiku více než kdokoli jiný a svou činností stále přispívají k tomu, že souboj mezi „malými“ (běžní zaměstnanci, živnostníci, malé a střední firmy)  a „velkými“ (Agrofert, PPF) prohrávají ti „malí“ na celé čáře. Zemanův slib, že bude prezidentem dolních deseti milionů, byl nadto pohřben výroky, že stovka denně za hospitalizaci důchodce nezabije nebo že v sedm ráno žádný soudný člověk nepracuje.

O věcech mluví srozumitelně, dokázal nastolit celospolečenské téma, bourá obraz odborářských bossů se zlatými hodinkami, neštítí se zahraničních zkušeností a cizích jazyků. Foto archiv DR

Sociální demokracie má proto na výběr ze dvou možností: do přímé volby vyšle svůj návrh  kandidáta, nebo bude pracovat s nabídkou, která se již vytvořila. Bohuslav Sobotka vyslal jasný signál, že sociální demokraté si zvolí první scénář, a začal veřejně rozjímat nad jmény Zaorálek, Štěch a Středula. Z těchto tří jmen určitě bije do očí to poslední — Josef Středula, současný předseda českých odborů.

Středula: proč ano a proč ne

Jako Idealisté máme celkem často příležitost spolupracovat s českými odbory. ČMKOS jsme uplynulý rok doprovázeli v úspěšné kampani #KonecLevnéPráce, snažíme se o síťování na společných akcích a musím říct, že vzájemná podpora nám přijde nejenom naprosto přirozená a logická, ale i příjemná a produktivní. S Josefem Středulou máme jen dobré zkušenosti. O věcech mluví srozumitelně, dokázal nastolit celospolečenské téma, které se každého dotýká (nízká mzdová úroveň), bourá obraz odborářských bossů se zlatými hodinkami, neštítí se zahraničních zkušeností a cizích jazyků.

Jsou to přednosti, které by ovšem předsedu ČMKOS v současné situaci paradoxně od prezidentského úřadu mohly oddálit. Proč?

Jsme malá země a sám při našich politických aktivitách sleduji, jak málo lidí se v politice angažuje. Dokládá to mimochodem i srovnání podle takzvaného Democracy Index, který sestavuje britský Economist. Českou republiku dělí od demokracií na předních příčkách nízké skóre v zapojení veřejnosti do politiky a nízká úroveň politické kultury. České politické strany s členskou základnou nad 20 000 lidí se dnes považují za masové. Chci tím říci, že konkurence není velká a nad každým, kdo se v politice něčím vyjímá, se musí přemýšlet dvakrát, aby nebyl promrhán jeho potenciál.

Pokud bude Josef Středula i nadále potvrzovat, že v českém rybníku pomyslně vyskakuje z vody, byla by dle mého názoru ceremoniální úloha prezidenta momentálně vystřílením důležitých nábojů pro budoucí politický konflikt s těmi, kteří si přejí parlamentní demokracii osekat například většinovým volebním systémem pro obě komory, kteří si přejí deregulovat ekonomiku v honbě za ziskem, vymazávat z ní principy spolurozhodování sociálních partnerů a privatizovat veřejné instituce.

Odborář prezidentem?

Určitě je to hezká představa mít prezidenta, který by byl konečně schopný kritické reflexe současného systému a dokázal by oslovit lidi, kteří po roce 89 procházejí deziluzí, protože jejich zájmy nejsou dostatečně reprezentovány. Svou úvahou jsem nechtěl popřít důležitost přímé volby prezidenta. Ta totiž sehrává klíčovou roli v zapojení lidí do politiky, jak se ukázalo na vyhrocené volbě Zeman vs. Schwarzenberg. A jak se ukazuje v průběhu času, prezident může významně ovlivňovat společenskou atmosféru.

Mým záměrem bylo spíše poukázat na to, že Josef Středula má perspektivu být klíčovou osobností sociálně demokratického hnutí na jiných pozicích. V současnosti je výrazným odborovým předákem. A pokud v budoucnu ČSSD dospěje k tomu, že by mohl být představitelem sociální demokracie, může mít vyhlídky na daleko významnější pozice, ze kterých je možné měnit podobu České republiky fakticky, ne jen symbolicky.

    Diskuse
    June 1, 2017 v 12.43
    A co na to neznámý odborář?
    Úvahy o tom, že Josefa Středuly je na prezidenta škoda, vycházejí z předpokladu, že je tu nějaká práce, pro kterou se Josef Středula hodí a v níž je nenahraditelný, nebo aspoň nahraditelný jen velmi obtížně. Co bude s odbory, odejde-li Josef Středula z jejich čela do jiné funkce, například prezidentské? Připadá mi, že Radim Hejduk, stejně jako Apolena Rychlíková v A2larmu, očekává, že odbory se bez Středuly zhroutí. Ale ptal se na to už někdo odborářů?

    http://a2larm.cz/2017/05/stredula-muz-na-spravnem-miste/

    Pokud jsou české odbory závislé na kultu osobnosti Josefa Středuly, měly by jistě bez něj vážný problém. Obávám se nicméně, že v takovém případě mají vážný problém už teď, a kdy je ten problém zničí, je jenom otázka času. Pokud jsou naopak odbory naopak schopny pracovat nezávisle na jednom jediném člověku a dokážou Josefa Středulu ve svém čele nahradit někým podobně schopným, je Josef Středula jakožto člověk veřejně známý tím, že skutečně hájí zájmy dolních deseti milionů a může to i doložit konkrétními výsledky, na prezidenta republiky ideálním kandidátem.

    Samozřejmě pod podmínkou, že sám chce, nebo je aspoň ochoten, kandidovat. Zda má na prezidenta kandidovat Josef Středula, je třeba se zeptat nejprve Josefa Středuly. Na druhém místě je pak podle mého názoru potřeba ptát se odborářů.