Sobotka a dějiny

Jan Šícha

Demise kabinetu premiéra Sobotky se povětšinou čte jako taktický krok. Daleko spíše ale jde o dějinný tah, který má varovat před příchodem zcela nových politických poměrů.

Srovnání s rokem 1948 se nabízí samo od sebe a mnozí u nás takto uvažují. Zas jde o podobu zdejší demokracie na léta dopředu. Charakteristický pro dění posledních dnů je fakt, že Sobotkova demise je posuzována jen v rovině taktické, rovina strategická, natož rovina historická, zůstávají úplně stranou.

V roce 1948 se zpětně demokratům také vyčítala pasivita a zbabělost v posledních dnech před demisí. Až následný pohled historie prokázal, že komunisté měli systematickou prací plně připravené převzetí moci ve státě. Když se podíváme na dobové noviny, stačily dva dny a psali do nich jiní lidé jiné věci. Armáda „šla s lidem“, jak se vyjádřil Ludvík Svoboda. Další silové složky byly ochromeny, dělníci ozbrojeni. Rusové pomáhali. A komunisté lhali o budoucnosti.

V jakém žijeme státě?

Česká republika je politicky nestabilní postkomunistická země ekonomicky zcela závislá na Německu. Malý trh neumožňuje existenci kvalitních médií, politické vzdělávání se nekoná, politické strany jsou slabé co do počtu členstva, často i co do programu. Ani ve stranách s jasným programem se tento program obvykle nedaří sdílet dovnitř stran, natož navenek. Země je zahleděná do sebe a není připravená na globalizaci. Země má jen jedno velké a jedno větší město.

Struktura obcí neodpovídá současné civilizační fázi, je jich moc na to, aby se daly efektivně spravovat. Většinu sil u nás věnujeme udržování stávajícího stavu, který se povětšinou zvolna horší. Ekologie po dlouhou dobu patřila k vytěsněným tématům. Po léta vznikají celé pásy sociálně slabých lokalit. Univerzity dosahují většinou špatných výsledků v mezinárodních hodnoceních a je jich víc, než odpovídá počtu a možnostem kvalitního vysokoškolského personálu. Drahá neefektivita a udržované provizorium jsou hlavními charakteristikami České republiky.

Bohuslav Sobotka jako historická postava

Sobotkova éra byla od počátku charakterizována střetem s hnutím ANO jako politickým nováčkem, který používal jiné metody práce než klasická politická strana a postupně sbíral zkušenosti. Premiér Sobotka je necharismatický politik se základním humanistickým cítěním a technokratickým profilem. K jeho hlavním výhodám patřila zkušenost spolu s faktem, že je velmi pracovitý. Vede stranu, která má vážný problém se sankcí vyplývající ze soudu o Lidový dům. Fakticky to znamená, že strana nedisponuje aparátem, který by ji dokázal efektivně řídit a propagovat.

Premiér Sobotka je necharismatický politik se základním humanistickým cítěním a technokratickým profilem. K jeho hlavním výhodám patřila zkušenost spolu s faktem, že je velmi pracovitý. Foto WMC

Za vlády premiéra Sobotky se hlavní změny udály v myšlení o politice České republiky. Tématem se staly mzdy, ekologická udržitelnost, odvody peněz do zahraničí, souvislosti v širším kontextu. Sobotka nechal růst mladší lidi se zahraniční zkušeností a dokázal při tom vyvažovat velmi různé zájmy a profily uvnitř své strany. Podařilo se mu část zcela neprogresivní stranické opozice zlikvidovat tak, že si některé brzdící osobnosti naběhly na zeď a samy se rozbily.

Sobotka byl úspěšným premiérem s několika projekty pro širší budoucnost najednou. Jeho protivník z hnutí ANO zvládl obsadit přítomný čas. Dva současní nejúspěšnější politici, ministr financí a prezident, mají jednu věc společnou. Opovržení lidmi. To zabírá a Sobotka to neumí. Připomíná vyššího úředníka z doby osvícenství. Vše pro lid, nic skrze lid. Předpokládá, že lid ocení, že se pro něj nasazuje. Neumí veřejný spektákl v době, kdy se politika dělá přes pocity. Neumí postkomunistickou figuru, kdy chytřejší vypadá ten, kdo z okolí udělá větší hlupáky.

Demise jako krok do dějin

Demise demokratických ministrů v roce 1948 se nám zpětně nejeví jako zbabělost, ale jako realistické zvážení situace. Jeli si nejdřív zalyžovat, pak podali demisi, pak odešli do exilu. Ne všichni, ale pro účely vyprávění příběhu je tento model pěkný, jinak bychom vypočítávali, kdo všechno následně skončil v base.

Sobotkova demise může vejít do dějin jako krok, kterým celé zemi ukázal, že určitým způsobem to už dál nejde. Premiér disponující větším množstvím informací než běžný člověk zvážil situaci a vyslal do společnosti signál. Není to dobrá zpráva pro českou společnost ani pro dějinné místo Bohuslava Sobotky. Kdo si dnes vzpomene na Petra Zenkla, vicepremiéra z roku 1948 a exilového šéfa Rady svobodného Československa, která sdružovala lidi s demokratickým mandátem z domova?

Léta s Babišem asi budou pohodlnější než léta s Gottwaldem a jeho následovníky. Věšet se nebude. Politický pohyb k oligarchizaci u nás začal předskokany antipolitické politiky, stranou Věci veřejné. Je charakteristické, že další název uskupení stejného typu už zní jen ANO. Kořeny Sobotkovy demise je třeba hledat v přechodu médií do rukou oligarchů a v kumulaci moci v rukou divizí Agrofertu, která je v rozporu s chodem společnosti, jak ho známe ze západního projektu demokracie. Nejsme Západ.

Nám, kdo tu zůstaneme, nezbývá nic jiného než se v rámci legálních struktur pokoušet o zachování principů liberální demokracie. Zas se budou lámat páteře, už teď si lze představit, kdo z osobností stávajících politických stran by mohl sloužit i pod ANO.

Příští týdny ukážou, zda z tečky demise přece jen ještě nepůjde udělat dvojtečka. Scénáře, které právě prosakují, se jeví jako slabé. Už teď ale můžeme konstatovat, že demisi vlády premiéra Sobotky je dobré vnímat pod zorným úhlem velké změny v této zemi. ANO se snaží vše rozemlít na vyprávěnky od stánku s koblihami, degradovat do polohy žvástu s prvky opovržení. Tento popis lze i na základě historické zkušenosti z dvacátého století označit za vadný.

Sobotka začal ohlášením demise fungovat jako historická postava. Jak moc se nakonec bude podobat Petru Zenklovi, rozhodneme u voleb. Vyčítat Sobotkovi, že z obklíčení vyrazil na kole v dešti střel všeho druhu, je nefér. Dělá, co může, v době, kdy už skoro nic nemůže. Jak česká situace. Ani jsme k ní tentokrát nepotřebovali, aby nás někdo obsadil.

    Diskuse
    JN
    May 5, 2017 v 12.16
    Jan Šícha: "Země je zahleděná do sebe a není připravená na globalizaci. Země má jen jedno velké a jedno větší město. Struktura obcí neodpovídá současné civilizační fázi, je jich moc na to, aby se daly efektivně spravovat."
    V roce 1958, kdy byl Velký skok vpřed zahájen, bylo obyvatelstvo Číny rozděleno do základních ekonomických a správních jednotek, které měly být soběstačné a odpovědné za své výsledky. Zároveň se tím zrušily tradiční vazby a ekonomické vztahy v zemi. Maovým dlouhodobým cílem bylo zlikvidovat rodinu, peníze a soukromé vlastnictví. Kampaň byla zaměřena proti čtyřem přežitkům – starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům.

    Vedle rychlého narušení společenských vazeb přinesl Velký skok i změnu průmyslové politiky. Z nařízení čínské vlády musela každá komuna vybudovat vlastní vysoké pece.
    Nebyl však zabezpečen přísun železné rudy ani paliva, takže obyvatelé byli nuceni tavit své nářadí a oheň v pecích živit dřevěným vybavením svých obydlí, dřevem z posvátných hájů kolem konfuciánských chrámů a nakonec pálili i celé domy. Když byly vyčerpány zásoby kovového nářadí a dřevěných domů, bylo obyvatelstvo lidovými komisaři nuceno jít do hor hledat "železnou rudu", i když se železná ruda v daném místě nikdy nevyskytovala a nikdo z obyvatel nevěděl, jak taková železná ruda vypadá. Zoufalí lidé pak do vysokých pecí házeli všechno...

    (volně z Wikipedie)
    Tak nakonec to demise nebude.

    Sobotka podal návrh na odvolání ministra Babiše prezidentu Zemanovi.

    Co si budem povídat, je to trapas.
    Další z veletočů nerozhodnutého a nepevného Sobotky, dá se to tak říct.
    Takový Fiala z ODS to takhle bude prodávat 100%.

    Čtyřka s vykřičníkem za provedení..
    Místo vybroušeného odpíchnutého rittbergra Sobotka trapně povyskočil, dopadl na led na zadek a ještě v rotacích dojel k mantinelu, o který si rozbil hubu.

    Nicméně zaplať pánbůh je zpátky na bruslích.

    A zvolí postup, který přece jen má větší logiku - návrh na odvolání ministra financí, pokud by prezident otálel víc, než je únosné, návrh demiswe vlády.

    Senátorka Eliška Wagnerová se vyjádřila, že je přesvědčená, že kdyby prezident příliš otálel a premiér by se obrátil na Ústavní soud, ten že by tuto stížnost zkoumal prioritně a bez průtahů by se za něj postavil.
    Taky bych řekl.
    https://zpravy.aktualne.cz/domaci/kdyz-poda-demisi-premier-pada-cela-vlada-opacny-vyklad-ustav/r~13d2297030e911e7b9de0025900fea04/?_ga=2.229094617.471227643.1493982807-1882906224.1477990013
    ---------------------------------------

    ANO bude samozřejmě v amoku a stejně se nezabrání tomu, aby až do voleb kontrolovalo ministerstvo financí.

    Navíc ČSSD opravdu vypadá dost jako účelový hráč, který 3,5 roku Babiše trpěl, a teď si před volbama v bezradnosti honí politické body.......

    Na druhou stranu před 3,5 roky jinak poskládat koalici nešlo.
    A až teď je opravdu jasné a ostře nasvícené co tehdy asi někteří věděli, ale jednak nebyly důkazy a druhak si Babiš dokáže zaplatit dobré krytí a PR.
    ------------------------------------------------

    Ale možná, že je to stejně všechno jedno.
    Levici došly síly.
    Nejsou lidi, kteří by dokázali zvrátit to, co přichází.

    Aspoň to tvrdí hodně hořký Hekrdla::

    http://a2larm.cz/2017/05/nase-vladni-krize-aneb-kdyz-nejsou-lidi/
    JN
    May 5, 2017 v 16.16
    Je zajímavé, jak se lišíme v pohledech.
    Podle mě je Sobotka jedním z nejlepších premiérů, jakého jsme kdy měli (vedle Petra Pitharta a možná Vladimíra Špidly).
    JN
    May 5, 2017 v 16.38
    Včera na Hradě bylo názorně předvedeno,
    jak má a jak nemá jednat prezident.

    Tím, kdo předvedl, jak prezident jednat nemá, byl prezident...

    Sobotka se zachoval velmi dobře.
    Já si ale také myslím, že je Sobotka dobrý premiér.

    (tedy na to, jací lidé se v české politice běžně vyskytují)
    IH
    May 5, 2017 v 19.09
    Souhlasím doslova s hodnocením pana Nusharta ohledně premiéra Sobotky. (V nějaké diskusi na DR jsem už napsal, že je, ač s jeho "ekonomismem" nesouhlasím, dosud nejlepším premiérem ČR vůbec.) Lidé však asi nemají skutečné premianty rádi.
    Spíš je to ale jinak. Veřejné mínění nemá problém ani tak se Sobotkou, jako se stranou, již je věrný. Lidé mají k ČSSD podobný přístup jako k "špitálu". Když je jim špatně, doufají, že se jim od něj dostane pomoci. Když se tak stane, rychle pryč a moc se neotáčet. Když potom zaregistrují přece jen nějaké ohlasy "odtamtad", tak to budou spíše projevy ambiciózních šplhounů než obětavých lékařů a personálu, kteří jim pomohli, aby se sebrali.

    Nejsem pro povinný optimismus a blahodárnost pozitivního myšlení, přesto bych "neházel flintu do žita". Máme v Česku před sebou několik měsíců, nelehkých a protivných, kdy se můžeme vzpamatovat natolik, že zůstaneme aspoň v "našem regionu" přece jen mezi premianty. A třeba nejen v našem regionu, neboť on ten západní taky dost ztratil glanc.
    JP
    May 6, 2017 v 13.46
    Zásadní nepochopení
    Nutno přiznat, že M. Hekrdla pro tentokrát vytvořil nejen přesnou, nýbrž na své poměry nezvykle střídmou a vyváženou analýzu dané kauzy a jejího pozadí. Ale jak je vidět ze zdejších komentářů - Hekrdla zůstal fatálně nepochopen.

    Zde se diskutuje o tom, jestli prý Sobotka je "dobrý" či "méně dobrý" premiér - ale o to se přece Hekrdlovi vůbec nejedná! Samozřejmě i M. Hekrdla by bez dalšího Sobotkovi uznal, že je to osobně slušný člověk; ale Hekrdla se ve svém komentáři nezabývá osobními charakteristikami jednotlivých aktérů, nýbrž celkovým s y s t é m o v ý m pozadím celého procesu.

    Zdá se, že Hekrdlovy vývody je nutno znovu zreprodukovat, v ještě zjednodušenější a názornější podobě.

    Takže, Hekrdla říká v podstatě toto: Sobotkova principiální slabost je daná nikoli (primárně) subjektivně, nýbrž o b j e k t i v n ě.

    A základem všeho je to, že sociální demokracie je sama roztržená vejpůl; a to sice ne - pouze - názorově či politicky, nýbrž principiálně.

    Sociální demokracie je přesně ta strana, která se snaží rajtovat na svou koních zároveň. Přičemž z těchto dvou ořů každý běží zcela opačným směrem.

    Sociální demokracie akceptovala kapitalismus - tedy systém o sobě principiálně a s o c i á l n í. A na straně druhé ta samá sociální demokracie se snaží zlepšit (či alespoň zmírnit) sociální situaci obyvatelstva!

    Jednou větou: sociální demokracie jako cíl a účel svého snažení, své vlastní existence vůbec považuje socializaci něčeho, co je ze své vlastní definice asociální!!

    Právě toto konstatování je vlastním smyslem Hekrdlova konstatování ohledně Sobotky, že " nelze být 'revolučním' zdaňovatelem velkých kapitálů a zároveň výkonným servisem evropských transnacionálních korporací".

    Zkrátka: Sobotka svým bojem proti Babišovi bojuje proti větrným mlýnům. Sobotka si tady jenom personalizoval něco, co je ve skutečnosti podmíněné (a tedy predestinované) systémově. Tento systém plodí své babiše na běžícím pásu; jenom ne všichni jsou vidět tak zřetelně jako zrovna tento jediný.

    To že "nejsou lidi" - to není vlastním konstatováním M. Hekrdly. On jenom napsal, co znovu a znovu slyší od příslušníků sociální demokracie.

    Jde o to, že - a na to sám poukazuji už celé roky - tito "lidi" nejsou v sociální demokracii proto, že zde nejsou žádné skutečné ideje. A tyto nové ideje tady nebudou tak dlouho, dokud si sociální demokracie neujasní, na kterém z těch dvou Hatátitlů chce vlastně jet dál: zda na divokém mustangovi tržního kapitalismu, anebo na ohnivém, ale pevnou a cílevědomou rukou svého jezdce ovládaném oři zásadního systémového řešení.
    PM
    May 6, 2017 v 21.07
    Jsme vratkou součástí vratkého západu
    Namísto čilého a talentovaného fotbalu, jsem dvě hodiny strnule sledoval duel dvou jinak talentovaných uchazečů o roli prezidenta grá nasió - kolébky moderní demokracie světa křesťanů .
    Žádný z obou politiků nenaznačil schopnost vyvést francouzskou společnost z osidel neoliberálního společenskopolitického modu.
    A jejich klání bylo protkáno prolhaným nacionalistickým a neoliberálním populismem.
    Zdejší klání se mi jeví toho všeho periferním, stejně tak skurilním efektem.
    Obojí způsobuje stejně silné mrazení v zádech..... bych dodal.
    JP
    May 7, 2017 v 10.53
    Fotbal a politika
    Pane Petrasku, tak to já jsem dal přednost tomu fotbalu! :-D

    Alespoň pro první poločas; poté jsem měl pocit, že už je rozhodnuto, abych pak při náhodném opětovném zapnutí televizoru zjistil, že outsider se nečekaně vzchopil, a vyrovnal skóre.

    - Takže doufejme, že v dnešních francouzských prezidentských volbách nedojde k podobnému nečekanému vzepnutí se (politického) outsidera; to by byl opravdu velmi hrubý faul.

    Ale k věci: tu diskusi francouzských kandidátů (jakož i naprostou většinu obdobných pořadů) jsem si ušetřil proto, protože od takovýchto záležitostí už dávno naprosto nic neočekávám. Což souvisí právě i s tím článkem M. Hekrdly: je prostě naivní očekávat, že vnitřní blokaci systému v kterém žijeme, roztrženém na dva protichůdné tábory a dvě protichůdná dogmata, že tuto patovou situaci dokáže překonat nějaký "spasitel", ať jakékoli politické provenience. To jediné o co se jedná je to, aby se k moci nedostala vyslovená lůza.

    Když už je zde řeč o Hekrdlovi: už před mnoha a mnoha léty, ještě za našich gymnaziálních časů, se konala volba amerického prezidenta. S tím obvyklým politickým divadlem a tatrasem. A opět jednou se jednalo o "osudovou volbu". Jeden spolužák při diskusi o přestávce položil poněkud nejistou otázku, že přece i když se zvolí ten či onen prezident, tak "se přece nic nezmění"; mínil tím zřejmě že se nic nezmění na celkovém systému amerického kapitalismu. A Hekrdla na to tehdy odpověděl: "Ale jistě; ale jde jenom o to, že někdo by tam mohl nasekat pořádnou paseku."

    Ano, to je nakonec to jediné, o co se ve všech těch "svobodných a demokratických" volbách jedná: ne snad že by bylo možno dosáhnout nějaké skutečné změny, ale v zásadě jde vždy jenom o to zabránit alespoň tomu nejhoršímu.

    Ale jinak od toho není opravdu co očekávat; a tak už je daleko smysluplnější náplní vlastního času dívat se na fotbal. Tam alespoň, když se udělá faul, se to většinou odpíská a potrestá.