Setkání spolku Idealisté.cz s Bohuslavem Sobotkou v pražském Café Kampus bylo celkem krátké. Aby si člověk udělal obrázek, odkud a kam sociální demokracii vede, však devadesát minut stačilo bohatě.

Předseda vlády a ČSSD se předvedl jako chlapík, který svět analyzuje přesně a všechny události v něm dokáže zasadit do správného kontextu. Ví, že sociální demokracie musí umět uhájit místo a řádnou odměnu zaměstnanců v měnící se a digitalizující se ekonomice. Chápe, jak důležité je zmírňovat nerovnosti a zasypávat příkopy ve společnosti. Uvědomuje si potřebu aktivní účasti České republiky v mezinárodním dění, v první řadě participaci na evropském integračním procesu. Sociální demokracii dál hodlá otevírat a rozhýbávat, aby byla atraktivní a volitelná pro nejširší skupiny občanů.

Prakticky každou Sobotkovu odpověď by šlo bez uzardění podepsat. Výmluvné ale byly ty, které nezazněly, případně se ztratily v premiérově kličkování.

Ještě se dá rozumět tomu, že se vstupem do eurozóny souhlasí, ale nespěchá. Těžko si ale představit, jak být v Evropské unii aktivní a vlivní, a přitom neusilovat o přítomnost v nejrychlejším integračním proudu, který se jednoho dne začne zbytku unie vzdalovat. Na otázku, proč se vláda víc neorientuje na společná evropská řešení, poněkud mimoběžně odpověděl, že je sociální demokracii křivděno těmi, co tvrdí, že mlčky přijímá všechno, co se v Bruselu urodí. Taková prý není: umí si říct své, obhájit i odlišný názor, třeba na směrnici o střelných zbraních.

Ano, víc voličů je k Evropské unii kritických a těžko se budou přesvědčovat. K jejich utvrzování tu jsou ale izolacionalisté a také populistické ANO.

Omlazení v nedohlednu

Premiér jasně řekl, že ČSSD nesmí naskakovat na nacionalistické běsnění a legitimizovat krajní pravici, nýbrž zvedat sociální témata, která jsou jí vlastní. (Dokonce se vstřícně vyjádřil k akcím proti nenávisti, jakým je ministrem Chvojkou utlumovaný projekt HateFree Culture). Přesně tak. Ale ačkoli ze sálu zazněly hned třikrát výhrady k ministrovi vnitra běhajícímu na internetu s kvérem, aby zpopularizoval své neokonzervativní nadšení pro vyzbrojování populace, Sobotka najednou neslyšel.

Když padl dotaz na dluhy, tedy na záměry, ke kterým se spolu s Idealisty hlásil před více než třemi lety a dosud je zcela nerealizoval, hovořil o politice jako diskusi a potřebě prosazovat vytyčené cíle postupně, krok za krokem. Takže vnitřní demokracie se v ČSSD posílila, členové se účastní sestavování kandidátek, ženy jsou zastoupeny na čtyřiceti procentech míst. Mouchy — například obcházení členské základny dohodami bafuňářů nebo odsouvání žen na spodní příčky kandidátek — se vychytají časem. Snad.

↗

Sobotkovo opatrné otáčení kormidlem u tak objemného plavidla se dá chápat. Bohužel ale šíbři jsou hbitější a mazanější. Foto facebookový profil Idealiste.cz

Výhrady zazněly i k uzavřenosti sekretariátů a odmítání zájemců o členství některými místními organizacemi. Bohuslav Sobotka připomněl, že ČSSD se též musí bránit druhdy častému velrybářství, tedy nájezdům nájemných členů, kteří skutečnými sociálními demokraty nejsou. (Něco o tom musí vědět, vždyť pojem „autobusová demokracie“ je spojován s jeho chráněncem Petrem Hulinským.) Na to se mu v závěru jinak příjemné a přátelské besedy dostalo ze sálu reakce, že stále častější naopak je, že noví lidé jsou odmítání právě kvůli svému sociálně demokratickému přesvědčení.

Abychom lépe pochopili, jak tomu je v praxi, museli bychom se během následujícího večera ocitnout v Ostravě. Tam dvakrát milá atmosféra nepanovala a sedělo se v zavřené místnosti až do rána. Městská organizace ČSSD v úterý opakovala svoji konferenci. Tu říjnovou anulovalo z procedurálních důvodů stranické předsednictvo.

Repríza skončila stejně jako premiéra. Kontroverzní skupina poslance Adama Rykaly smetla stejně kontroverzní skupinu dosavadního šéfa Lumíra Palyzy a exhejtmana Miroslava Nováka. V těsném hlasování bylo odvoláno jedenáct členů okresního výkonného výboru a další lokální funkcionáři. Předsedkyní byla zvolena málomluvná Jana Vajdíková.

Kdyby se partě, která projela komunální a do značné míry i krajské volby, a to i svými kontakty na kvítka typu lobbisty Dědice, postavili znechucení idealističtí členové, byl by to důvod k radosti. Jenže smůla. O návrat k moci si však řekl jiný gang nedůvěryhodných mazáků, patrně s vidinou zmocnění se těch drobků, které ještě sociální demokracii zbývají. Není se co divit Lidovému domu, že se snažil tomuto střídání zabránit.

Leč marná sláva. Pověst ČSSD je nalomená v Ostravě, Frýdku-Místku, Liberci, na Ústecku, Karlovarsku, Olomoucku a ledaskde jinde. Stará pravidla slouží starým strukturám. K omlazení strany — věkovému i myšlenkovému — potom může dojít jen stěží.

Sobotkovo opatrné otáčení kormidlem u tak objemného plavidla se dá chápat. Bohužel ale šíbři jsou hbitější a mazanější. Březnový sjezd v předsednické funkci změnu nepřinese. Pouze si mnozí zchladí žáhu a dají svému lídrovi jen slabý mandát. Tím intenzivněji pak budou dravci nad Sobotkou kroužit. Existuje vážné podezření, že na úmysly, které chtěl uvést v život, jeho nástupci rychle zapomenou.

Na pražské akci se hovořilo o sociální demokracii, jaká má být. Ostravská schůze zato vylíčila ČSSD takovou, jaká je.