Nahradit Jiřího Dienstbiera je v lecčems nezáviděníhodný úkol. Jan Chvojka to má s oslovováním liberálně levicových voličů, zklamaných těžkopádně odůvodněným vyhazovem svého předchůdce, stejně těžké jako premiér Sobotka, kterému dýchá na záda pražská ČSSD a v řadě ohledů problematické krajské organizace.

Nemluvě o povaze Chvojkovy agendy: ministru pro lidská práva a rovné příležitosti můžeme jen stěží odpustit sebemenší náznak snahy vetřít se do obliby pomíjivému názoru většiny prostřednictvím ústupků v ochraně diskriminovaných menšin. Přinejmenším Jan Chvojka by měl být ve vládě tím, kdo se o práva menšin zasazuje vždy a bez ohledu na aktuální průzkumy veřejného mínění.

Do sněmovních voleb své vlastní plány Chvojka prosadit nestihne, voliči tak jeho působení budou hodnotit ve vztahu k Dienstbierově agendě. U koho může uspět? Ti, kteří se staví do role nositelů většinového názoru a lidskoprávní agendu hodnotí s úšklebkem jako naivní a odtrženou od skutečných problémů, mohou ministerstvo pod Chvojkou brát za menší zlo — ale stejně v posledku nehodné existence, neboť zavděčit se jim nelze.

Ti, kteří, třebas i přes dílčí výhrady, uznávali Dienstbiera za neústupnou obhajobu lidských práv, jeho náhradu vnímají a priori jako další mocenský ústupek sociálně demokratickému stranickému provozu. O to více je může Chvojka překvapit.

Deník Referendum ho proto požádal posledního listopadu, tedy den před jeho nástupem do funkce, o rozhovor. Odpovědi na šest otázek jsme obdrželi až začátkem ledna. Proto jsme je zpracovali jako součást profilu, který hodnotí ministrovo působení s dvouměsíčním odstupem, kdy mu zbývá k prosazení cílů už jen něco málo přes půl roku.

Ombudsmanka se netěší oblibě, o to více potřebuje větší pravomoci

První legislativní krok ministra Chvojky nepřinese body jeho ministerstvu, ani jemu osobně. Vláda ve středu schválila jeho návrh na stažení novely zákona o ombudsmanovi z minulého týdne.

Tak trochu se to čekalo. Rozšiřování pravomocí ombudsmana není ve sněmovně nakloněn takřka nikdo, a kdo byl, tak to neříkal moc nahlas. Kromě Jiřího Dienstbiera, který návrh předložil, neboť mu to ukládalo programové prohlášení vlády.

Novela zákona ležela ve sněmovně rok a půl. Pravicová opozice pokládá rozšíření pravomocí ombudsmana za zbytečné, hnutí ANO chtělo namísto posílení úřadu mít raději možnost ombudsmana odvolat, klub lidovců si jej prý nikdy nepřál. Poslanci zákon postupně oklešťovali, až jeho torzo, které má k původnímu Dienstbierovu návrhu daleko, zůstalo na krku Chvojkovi.

Chvojka na naši dřívější otázku, jak hodlá zákonodárce přesvědčit o potřebnosti novely, odpověděl: „Chci přesně vědět, jaké má návrh šance. V žádném případě ale nedopustím, aby došlo k divokému hlasování, které by mohlo zákon fatálně změnit. V takovém případě bych novelu z legislativního procesu raději stáhl.“

Plánovaná novela měla dát ombudsmanovi pravomoc podávat antidiskriminační žaloby a stížnosti k ústavnímu soudu. Měla tedy ulevit obětem bezpráví, které se na veřejného ochránce práv obracejí.

Zčistajasna ale začala být novela, o niž usiloval úřad ombudsmana již od dob Otakara Motejla, nepopulární. Důvod osvětlila poslankyně ANO Radka Maxová s notnou dávkou upřímnosti, která si jistě najde své příznivce: „Současný úřad se vzdálil od směřování a poslání, který nastavil první veřejný ochránce práv Otakar Motejl.“ Jinak řečeno: bojujme ve jménu Motejlova dědictví proti návrhu, který sám Motejl hodlal prosadit.

Posílit pravomoci Anny Šabatové se dneska zkrátka nenosí — co kdyby je využila na pomoc diskriminovaným Romům nebo dokonce ženám v hidžábech. Na závazku vlády trval pouze Jiří Dienstbier, který se pro novelu snažil získat podporu napříč kluby. Slovy jeho nástupce Jana Chvojky si však Dienstbier „neosvojil umění vyjednávání“ a „špatně komunikoval s médii“.

Umění vyjednávat

Ministr Chvojka na svém facebooku uvedl, že návrh bere zpět, aby „neplýtval časem a zdroji na zbytečnou věc“.

Bezpochyby hrozilo, že poslanci ve třetím čtení novelu schválí v podobě, která by zákon postavila na hlavu. Mohlo se skutečně stát, že by například namísto rozšiřování pravomocí ombudsmana zakotvila možnost jeho odvolání, jak prosazovalo hnutí ANO.

Takový krok by vypovídal spíš než o umu ministrů pro lidská práva o pochybné disciplíně koaličních klubů, které se zavázaly dodržovat programové prohlášení vlády, ale nečiní tak.

Ministr Chvojka dává najevo, že návrhy, které nejsou zrovna populární, přestože by se prosadit měly, bude lépe v tichosti stáhnout. Ukázal tak, co od nástupce Jiřího Dienstbiera sociální demokracie očekává? Nevyvolávat před volbami vášně a to i za cenu, že se nedodrží programové prohlášení vlády?

Bývalého ministra nezdobila co do počtu prosazených zákonů vysoká míra úspěšnosti, příčiny ale musíme hledat namísto jeho osobního selhání v povaze lidskoprávní agendy. V budoucnu možná bude přát posilování pravomocí ombudsmana větší část veřejnosti, kdo by si ale přál zrovna v pozici ministra pro lidská práva člověka, který bude jejím náladám přikyvovat?

Chvojka oznámil, že navrhne svou vlastní menší novelu zákona. Podle informací Deníku Referendum by měla projít ve zrychleném legislativním řízení. Na svém facebooku ministr ohlásil, že jeho návrh neopomene hájit zájmy zdravotně postižených.

Jenže ono mu taky nic jiného nezbývá: Česká republika se zavázala k Úmluvě OSN, která de facto nařizuje zřídit instituci, která bude zajišťovat monitoring práv osob se zdravotním postižením. V Dienstbierově novele, kterou Chvojka shodil, měla třeba právě tato povinnost spolu s dalšími rozšířit pravomoci ombudsmanky.

Jakých skupin se bude od nynějška ministr pro lidská práva a rovné příležitosti zastávat, napověděl ve své odpovědi Deníku Referendum. „Chtěl bych také posunout vnímání agendy lidských práv, aby přestala být zkresleně vnímána jenom jako protežování některých menšin,“ nastínil ministr své priority. Podobně hovořil v rozhovoru s Martinem Veselovským pro DVTV.