Nahradit Jiřího Dienstbiera je v lecčems nezáviděníhodný úkol. Jan Chvojka to má s oslovováním liberálně levicových voličů, zklamaných těžkopádně odůvodněným vyhazovem svého předchůdce, stejně těžké jako premiér Sobotka, kterému dýchá na záda pražská ČSSD a v řadě ohledů problematické krajské organizace.

Nemluvě o povaze Chvojkovy agendy: ministru pro lidská práva a rovné příležitosti můžeme jen stěží odpustit sebemenší náznak snahy vetřít se do obliby pomíjivému názoru většiny prostřednictvím ústupků v ochraně diskriminovaných menšin. Přinejmenším Jan Chvojka by měl být ve vládě tím, kdo se o práva menšin zasazuje vždy a bez ohledu na aktuální průzkumy veřejného mínění.

Do sněmovních voleb své vlastní plány Chvojka prosadit nestihne, voliči tak jeho působení budou hodnotit ve vztahu k Dienstbierově agendě. U koho může uspět? Ti, kteří se staví do role nositelů většinového názoru a lidskoprávní agendu hodnotí s úšklebkem jako naivní a odtrženou od skutečných problémů, mohou ministerstvo pod Chvojkou brát za menší zlo — ale stejně v posledku nehodné existence, neboť zavděčit se jim nelze.

Ti, kteří, třebas i přes dílčí výhrady, uznávali Dienstbiera za neústupnou obhajobu lidských práv, jeho náhradu vnímají a priori jako další mocenský ústupek sociálně demokratickému stranickému provozu. O to více je může Chvojka překvapit.

Deník Referendum ho proto požádal posledního listopadu, tedy den před jeho nástupem do funkce, o rozhovor. Odpovědi na šest otázek jsme obdrželi až začátkem ledna. Proto jsme je zpracovali jako součást profilu, který hodnotí ministrovo působení s dvouměsíčním odstupem, kdy mu zbývá k prosazení cílů už jen něco málo přes půl roku.

Ombudsmanka se netěší oblibě, o to více potřebuje větší pravomoci

První legislativní krok ministra Chvojky nepřinese body jeho ministerstvu, ani jemu osobně. Vláda ve středu schválila jeho návrh na stažení novely zákona o ombudsmanovi z minulého týdne.

Tak trochu se to čekalo. Rozšiřování pravomocí ombudsmana není ve sněmovně nakloněn takřka nikdo, a kdo byl, tak to neříkal moc nahlas. Kromě Jiřího Dienstbiera, který návrh předložil, neboť mu to ukládalo programové prohlášení vlády.

Novela zákona ležela ve sněmovně rok a půl. Pravicová opozice pokládá rozšíření pravomocí ombudsmana za zbytečné, hnutí ANO chtělo namísto posílení úřadu mít raději možnost ombudsmana odvolat, klub lidovců si jej prý nikdy nepřál. Poslanci zákon postupně oklešťovali, až jeho torzo, které má k původnímu Dienstbierovu návrhu daleko, zůstalo na krku Chvojkovi.

Chvojka na naši dřívější otázku, jak hodlá zákonodárce přesvědčit o potřebnosti novely, odpověděl: „Chci přesně vědět, jaké má návrh šance. V žádném případě ale nedopustím, aby došlo k divokému hlasování, které by mohlo zákon fatálně změnit. V takovém případě bych novelu z legislativního procesu raději stáhl.“