„Tak máme novýho ministra,“ chtělo by se říci se Švejkem. Tímto novým přírůstkem do vlády je Jan Chvojka, ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu.

Pan ministr se své funkci teprve zabydluje, jmenován byl posledního listopadu roku 2016. A jako moderní člověk používá ke komunikaci se svými stávajícími i potenciálními voličkami a voliči sociální sítě. Svou oficiální stránku uvedl slovy: „Vítejte na mé nové stránce! Jako ministr mám dvě priority. Na první místo kladu kvalitní zákony, na druhé pomoc lidem, jejichž práva jsou ohrožována nebo porušována. Mou vizí je spravedlivá společnost a dobře fungující právní stát. Díky, že se přidáte mezi fanoušky a budete „fandit“ slušně. ;-)“

Co už by taky měl ministr dělat jiného, než pomáhat lidem, jejichž práva jsou ohrožována nebo porušována, že ano? A že jich u nás není málo. Patří mezi ně například transgender osoby. Ano, v populaci jich nenajdeme mnoho. Ale jsou. A jednoduchý život věru nemají.

V Německu jsou v mnoha ohledech trochu dál než my v České republice. Členové vlády za tamější Stranu zelených chtějí zkušebně testovat v deseti veřejných budovách společné toalety pro obě pohlaví. Ministr Chvojka na tuto zprávu reagoval následovně: „To je neuvěřitelné, co se občas může schovat pod „ochranu lidských práv“. Je potřeba si uchovat zdravý rozum a zabývat se skutečnými problémy. :-) Mimochodem, myslel u tohoto návrhu někdo taky na bezpečnost?“

To není v našich končinách nijak výjimečná reakce. Obzvlášť v době, kdy tu sílí hlas mainstreamu, že na práva menšin je u nás kladen zbytečně velký důraz a potřeby „normálních lidí“ hynou na úbytě, ať už se těmi normálními myslí „klasická rodina“, či momentálně nejohroženější druh zvaný bílý heterosexuální muž. Slyšet je však z úst ministra pro lidská práva, to ovšem přece jen trochu zarazí. Tak nějak bych čekala víc empatie a pochopení.

Těžko říct, zda se nový ministr v dané problematice jen neorientuje, či s ní sice obeznámen je, leč navzdory tomu nepřikládá problémům transgender lidí význam. Samozřejmě že problematika trangender osob není primárně o toaletách. Nicméně zrovna unisex záchody fungují běžně v mnoha zemích, například ve Skandidávii. A nějak jsem nenarazila na zprávy, že by na těchto toaletách rapidně stoupl počet znásilnění žen muži.

Na Facebooku můžeme najít skupinu „To by v Česku nikdy nefungovalo“. Tohle motto se dá aplikovat na spoustu situací a jevů. U věcí, které jinde jdou, si my hledáme překážky a důvody, proč to tady fungovat nemůže. A jde nám to docela dobře. Meritum věci nespočívá v tom, zda u nás unisex záchody také zavedeme a kdy to bude. Podstatné je nevysmívat se, nebagatelizovat potřeby jakékoli minority. On to ten smajlík na konci vyjádření nezachrání.

Máme s panem Chvojkou leccos společného, jak jsem se dozvěděla z jeho oficiálního profilu. Je fanouškem Star Wars („nechť Vás provází Síla!“) a líbí se mu Mňága a Žďorp (jejich frontmana Petra Fialu jsem si nedávno nechala podepsat na břicho, neboť jeho texty a hudba mě intenzivně provázely pubertou). Přeji mu v jeho funkci mnoho zdaru, energie a snahy pochopit problematiku všech minorit, jejichž práva a potřeby má v gesci, a schopnost trochu víc nad ní přemýšlet dřív, než se nějak veřejně vyjádří. A pokud by chtěl, ráda mu zprostředkuji setkání přímo s nějakým transgender člověkem, aby měl informace z první ruky. Popřípadě doporučuji organizaci Trans*parent.

Než zas napíše jakože vtipný status na Facebook. Se smajlíkem.