Kdo je vinen, kraje, nebo Sobotka?

Jiří Paroubek

Slabé výsledky sociálních demokratů v krajských volbách jsou podle Jiřího Paroubka důsledkem chybné personální politiky celostátního vedení strany a nedůsledného řešení problémů, které se v průběhu předchozích volebních období objevovaly.

Předseda ČSSD a premiér Sobotka ve své písemné zprávě pro delegáty sjezdu uvedl, že jeho ministři, a tedy i on osobně, dělali pro úspěch v krajských a senátních volbách, co mohli. Objevil-li se nějaký neúspěch, mohou za něj skandály a problémy v jednotlivých krajích. Tato pozice tak úplně neodpovídá realitě.

Za výsledky ve sněmovních i v senátních volbách jednoznačně odpovídá vedení strany. Pokud jde o senátní kandidáty, k jejich eventuální volbě může přispět, pokud se jedná o skutečně silné celostátní, či alespoň silné  regionální nebo místní osobnosti.

Pokud jde o výsledky krajských voleb a výsledky komunálních voleb ve větších a velkých městech, tam už má na volební výsledek velký vliv celostátní politika strany. Bylo tomu tak vždy a je tomu tak i nyní.

Popírat tento fakt není právě rozumné, tedy potud, pokud by se měla hledat reálná cesta k nápravě. Řekněme si otevřeně, že velmi slabý volební výsledek v krajských volbách a tragický až tragikomický výsledek ve volbách senátních způsobily v sociální demokracii z 80—90 procent výsledky práce vedení strany a jejích  ministrů.

Koneckonců skandály, které se v průběhu času objevovaly v jednotlivých krajích, vedení strany buď neřešilo vůbec, nebo je neřešilo včas, důsledně a nedokázalo operativně uplatnit princip presumpce viny, byť je zanesen do stranických stanov. Tento princip uplatňovalo vedení ČSSD výběrově: vůči stoupencům předsedy Sobotky bylo mnohem benevolentnější (K. Březina) než vůči těm, kteří se vedení stavěli. Takto se ale nedá kvalitně politicky  pracovat.

↗
Podle předsedy ČSSD si mohou kraje za své neúspěchy samy. Foto archiv DR

Stranická kázeň se musí kromě jiného opírat také o důsledné uplatňování principu presumpce viny. Pokud tedy dojde obvinění ze strany policie, odchází obviněný z politiky a funkcí v sociální demokracii do té doby, než je jeho případ vyřešen, například soudním rozhodnutím. Pokud mu soud stanoví trest, je jeho odchod z politiky definitivní, pokud ho osvobodí, může se vrátit. Takové návraty bývají spíše teoretické, ale pokud chceme v kvalitě  politické kultury dohnat země západní Evropy, je třeba začít princip presumpce viny uplatňovat.

Například v Německu či ve Francii odcházejí politici už po více méně málo závažných mediálních kauzách. A to po kauzách takového charakteru, kdy by to české politiky ani nenapadlo... Sobotkova argumentace je prostě zcela lichá. Za volební výsledky strany v krajích nese kardinální odpovědnost.

Dnes všichni víme, a musí to vědět i Sobotka, že toto je jeho poslední volební kampaň, kterou vede jako lídr sociální demokracie. Po trojích volbách, které v předchozích letech od roku 2014 dopadly pro ČSSD více či méně katastrofálním způsobem, se sociální demokracie nyní řítí k výsledku 10—12 procent v podzimních sněmovních volbách.

Je škoda, že vedení sociální demokracie nevyužilo všech možností, které mělo v programové oblasti, v oblasti personální, v oblasti marketingu a práce se sociálními sítěmi, aby se pokusilo zvrátit poměr sil vůči hnutí ANO.