Sociální demokracie netuší, jak vybřednout z krize, v níž se po volebním debaklu nachází. Léty prověřená hesla nefungují, někdejší voliči utekli za sliby oplývajícím oligarchou, Lidový dům chřadne a členské základně nezbývá než brblat — práci po ní ostatně dlouhé roky nikdo z ústředí nechtěl.

Bezprostředně po volbách sociální demokracie zavelela k odchodu do opozice. Vládnutí — byť relativně úspěšné — ji zmohlo. Ať se snaží jiní. Ze stranické centrály znělo, že si strana potřebuje v opozici léčit rány a sbírat síly pro další zápasy.

Po pěti měsících je všechno jinak. Novopečený předseda Hamáček se nyní domnívá, že otřesenou stranu zachrání a zašlou slávu jí navrátí urychleným výsadkem do ministerských křesel. Sociální demokracie prý nemá na výběr. S patnácti poslanci ve Sněmovně mnoho nezvládne a nebude na ni přes všechny ostatní partaje vidět.