„Ty zákony, které jsou potřeba ve prospěch této země, lidu této země, budeme schvalovat i třeba s komunisty. A kdyby tady spadli Marťani, tak je budu schvalovat s Marťany.“

To není citát současného premiéra v demisi Babiše, jak by asi mnozí čekali s ohledem na současný politický kontext. Je to jednu dekádu nazpět, co tyto známé věty vyřkl bývalý sociálnědemokratický premiér Paroubek. Řešil tak zapeklitou situaci se svými koaličními partnery, kteří se řadili do pravé části spektra, a levicové zákony se snažili zmírňovat, případně blokovat.

V zapeklité situaci se ale nyní ocitá první jmenovaný — Andrej Babiš. Nejradši by vládl bez Parlamentu. Ale když už tady ta „žvanírna“ je, musí se vyjednávat. A kdo by to byl řekl, že na slova Jiřího Paroubka nezapomene a začne se jimi velmi rychle řídit? Jeho náklonnost ke komunistům byla všem zřejmá už před volbami.

Zbývali jen ti Marťani, kteří ale také naštěstí (pro Babiše) přistáli — Miloslav Rozner s bruskou, Tomio Okamura se svou expertízou na oplocení koncentračních táborů nebo Radim Fiala, který by se té fujtajkslové neokomunistické a neomarxistické Evropské unie dotkl maximálně sedmimetrovou tyčí. Ale všichni víme, že se přece jen dotkl. Zvládl to. Na konci této tyče je totiž zapíchnutých pár milionů korun, díky kterým může „podnikat“...