Boj proti „nepřizpůsobivým“ omezuje svobodu nás všech
Jakub MarekBlíží se volby, a tak do ulic vyrazili kluci, kteří čtyři roky nedělali nic, aby líbivými siláckými gesty nabízeli politiku, která se v minulosti mnohokrát neosvědčila, namísto opatření, která fungují ve světě.
Jednou za čas jsme svědky akcí, jejichž údajným cílem je bojovat s takzvanými nepřizpůsobivými lidmi. Někdo vymyslí plán, že zřídí tým, který bude ochraňovat společnost před tak zvanými nepřizpůsobivými. Spočívá to v tom, že je prostě chodí obtěžovat.
Skupinka, která nemá žádnou oporu v zákoně, chodí po městě a upozorňuje na přestupky. Pamatujete, jak s nepřizpůsobivými bojovali Věci veřejné, jak bojovali akční hlídky s kuřáky na Praze 1? Historie se opakuje tentokrát v okolí tak zvaného Sherwoodu u Hlavního nádraží v Praze.
Na zpravodajských serverech se dozvídáme o partičkách kluků, kteří sem chodí, probouzejí bezdomovce a vyhánějí je z parku. Po lidech bez domova tu pak uklízejí nepořádek a po narkomanech sbírají injekční stříkačky.
Samotný úklid v okolí Hlavního nádraží je výborný nápad. Asi by se měl dělat stejně pravidelně, jako se uklízí i tam, kde netráví život bezdomovci.
Místo systémového řešení problému to ale nápadně připomíná kampaň před volbami. Bohužel se můžeme obávat, že v dnešní společnosti bude nejspíš úspěšný, protože pochopení běžné společnosti pro cokoli, co vymyká normě, je velmi nízké.
Místo systémových řešení problémů se tak využívá „kluků“, kteří problému nerozumí a o lidech se vyjadřují jako o neživých věcech: „Když vidíte to za mnou,“ je věta, kterou označují bezdomovce. Daniel Hodek (Radní pro sociální oblast pro Prahu, ČSSD) dokonce spojuje slova „jarní úklid“ s lidmi bez domova. V médiích to pak spíše vyznívá tak, že chce uklidit lidi bez domova, nikoliv je zapojit do úklidu okolo Hlavního nádraží.
"Nulová tolerance" vůči nepořádku (a nepořádníkům) všeho druhu je sice sama o sobě v pořádku; ale napřed musí být vytvořeny takové podmínky, aby dotyční měli reálnou možnost trávit svůj život jinde, a jiným způsobem. Jenom se stále vymlouvat na jejich "nepřizpůsobivost", to je velice laciný postoj.
Slovo nepřizpůsobiví se v obvykle používá odporným způsobem, ale v tomto případě opravdu ta maladaptabilita bývá často při práci stejně jako přímé sociální důvody.