Svou večerní chvilku klidu jsem si v severomarockém přístavu Tangier vychutnávala nejraději na pláži. Otevřela jsem třetinkovou plechovku předraženého piva Flag a zapálila si levnou cigaretu Gauloises. Záda polámaná sezením u počítače jsem ztišila ulehnutím do měkkého písku a se zavřenýma očima poslouchala rytmickou umanutost mořských vln. Moje chvilka klidu však byla ilegální. V Maroku se na veřejnosti pít alkohol nesmí. Poměrně často mě míjeli strážníci. „Bon soir. Ça va?“ zeptali se mě pokaždé a ani jednou mě neupozornili, že otevřenou plechovkou piva dle marockého práva ohrožuji veřejný pořádek.

K mé večerní chvilce klidu se jednou přidal Imad. I on měl v batohu ukrytou alkoholickou hrozbu pro marockou morálku. Zamrkal a nervózně se rozhlédl okolo. Rychle si ode mě usrkl, ale v porušování pravidel mě zanechal osamocenou. „Mně by to neprošlo. Jsem Maročan — automaticky považovaný za muslima,“ vysvětlil.

Ilegální byl i můj rituál netrpělivého posedávání s plechovkou piva Mahou na madridských obrubnících, než jsem se stopem vehnala vstříc dálnicím lemovaným plechovými býky. Nutno podotknout, že Španělé mě v porušování zákazu pití alkoholu na ulici samotnou nenechávali. Udělení pokuty jsem v Madridu zažila jednou. Schytal ji muž, který spolu s desítkami dalších při popíjení alkoholu čekal na koncert ve squatu La Dragona. Ostatní přítomní pak raději skryli své tekuté veselí pod kabáty a mnozí se vytrousili pryč.

Za co bezdomovce trestáme? Jsou nám na očích

Selektivní pojetí zákazu popíjení na veřejnosti se ale týká i České republiky. O zákazech konzumace alkoholu na vybraných veřejných prostranstvích v mnohých českých obcích se píše neskrytě jako o protibezdomoveckých vyhláškách.

„Bezdomovci jsou skutečným problémem města. Pití na veřejnosti je výhradně jejich doména,“ komentoval chystanou vyhlášku starosta Uherského Hradiště Libor Karásek (ODS) v zemi, kde se pije téměř nejvíc v celé Evropě. „Striktní aplikace vyhlášky by mohla znamenat omezení lidí, kteří si to nezaslouží. S městskou policií proto máme gentlemanskou dohodu o tom, aby řešila skutečné problémy,“ prohlásil dokonce olomoucký primátor Martin Novotný (ODS).

Přestože regionální deníky o vyhláškách informují ve zpravodajských rubrikách, vypomáhají si při vysvětlování rozhodnutí zastupitelstva prohlášeními o „sociálně nepřizpůsobivých“ nebo o „podivných postavičkách“, fotografiemi zarostlých mužů s lahváčem a příběhy pohoršených obyvatel, kteří zavolali na bezdomovce polehávající s vínem policii. Vždyť je mohly vidět na cestě do školy děti! Příběhy o reálném porušování veřejného pořádku evidentně nebyly k mání. A pak se — při profesionalitě lokálních zdrojů informací — divme, že SPD má přes deset procent.

Na pokuty za přestupek lidé bez domova samozřejmě nemají peníze. Některé vyhlášky proto strážníkům umožňují alkohol zabavit či vylít, což policisté vděčně přijímají, neboť zabavit pobudům místo pokuty krabičák je pro dotyčné nepochybně nejlepší možný trest. A za co že bezdomovce vlastně trestáme? Asi za to, že nás třeba sem tam požádají o drobák nebo o cigáro. Anebo možná za to, že si dovolují nemytí a neholení se svými nevyřešenými problémy poukazujícími na systémové chyby být nám vůbec na očích.

Některá města zašla ještě dál a lidem opakovaně páchajícím přestupky třeba právě porušením zákazu o pití alkoholu, rozuměj žebrákům a bezdomovcům, pobyt na svém území úplně zakázala. Centra měst přitom představují pro lidi bez domova přirozené útočiště, kde mají alespoň trochu šanci najít jídlo, vyžebrat pár korun, najít dočasně schovku před zimou a přežít.

Zjednodušit represí

Jako páku na bezdomovce prezentovalo v roce 2008 vyhlášku zakazující na vybraných místech pití alkoholu i pražské zastupitelstvo. „Uplatňujeme vyhlášky o žebrání, znečišťování veřejných prostor, ale přesto nám tu stále zůstávají problémové osoby. Dávají si pozor, aby tyhle vyhlášky nepřestoupily. Jediným deliktem, který u nich můžeme postihnout, je pití alkoholu‚“ vysvětloval náměstek pražské policie Ludvík Klema. Skoro se zdá, jako by mu bylo líto, že se bezdomovci do té doby nedopouštěli ničeho, za co by je policisté mohli postihnout.

Díky pravidelné aktualizaci pražské vyhlášky dnes představuje konzumace alkoholu risk pokuty na téměř devíti stech místech Prahy. Princip „neznalost neomlouvá“ zní o něco absurdněji, když člověka zavazuje k tomu naučit se nazpaměť názvy desítek zapovězených míst. Nutnost kontrolovat, zda někoho nachytali právě v ulici umístěné na seznamu, komplikovala práci i policistům.

Zastupitelé Prahy 1 se opatření konečně rozhodli zjednodušit. Chtějí ilegalizovat i pohyb s otevřenou lahví či jinou nádobou s alkoholem a hlavně zákaz rozšířit na celou památkovou rezervaci. A památková rezervace není jen Orloj, Most a Hrad. Památková rezervace je téměř devět kilometrů čtverečních zasahujících do sedmi různých městských částí od Florence až po Vyšehrad včetně třeba Letenských sadů, přirozeně oblíbeného centra neškodných letních opijád.

Pivo v restauraci si prý může dovolit každý

Prohlášení o potřebě zamést bezdomovce mimo oči veřejnosti tentokrát návrh neprovázejí. „Alkoturistika je noční můrou města,“ vysvětluje starosta Oldřich Lomecký (TOP 09), že město chce pokárat hlavně opilé cizince. „Každý, kdo si alkohol chce dát, tak si ho může dát v restauraci, na zahrádce nebo blízko stánku, kde se alkohol prodává,“ pokračuje Lomecký.

Lomecký před vstupem do politiky pracoval jako ředitel Tyršova domu a drinky v restauracích si tak zřejmě dovolit mohl (a nadále může). Stejně tak si je mohou obvykle dovolit turisté, kterým vzhledem k zahraničním cenám připadá i pivo za padesát korun jako Dionýsovo neskutečné milosrdenství. Jak moc se na údajném nepořádku a hluku na Praze 1, kde sídlí málem víc institucí a památek než potenciálně rušených obyvatel, podílejí právě lidé opilí už z barů, starosta neřeší.

Stejně tak neřeší to, zda si pivo v restauraci můžou pravidelně dovolit například studenti. Jak moc si ho asi mohou dovolit ti, kteří žijí z šesti tisíc měsíčně a polovinu dávají za sdílený pokoj na strahovské koleji? Nezbývá jim náhodou většinu měsíce nic jiného než chodit s litrem a půl Braníka v plastu na místa, kde je pití alkoholu často zakázané už podle současné vyhlášky? Třeba takový Petřín, jedno z už teď zakázaných míst, je objektivně daleko příjemnějším prostředím pro omamování se léty studentskými než strahovská kolej.

Stejně tak jsou už nyní na seznamu míst, kde je požívání alkoholu přestupkem, zařazeny i Vrchlického sady. Park u hlavního nádraží znají Pražané spíše než pod názvem zděděným po básníkovi jako Sherwood. Právě v Sherwoodu se snad nejviditelnější míjí čerstvě přicestovalí turisté s kufrem na kolečkách, místní, kteří závodí s jízdním řádem metra a začátkem svých pracovních hodin, a bezdomovci. Ti tu jako jediní nikam nespěchají.

Snad odtud bezdomovce s alkoholem dosud nevyháněli kvůli nepřehlednosti vyhlášky nebo jejímu obecnému míjení se účinkem. I kdyby novela schválená zatím pouze Prahou 1 prošla i zastupitelstvem celého hlavního města, její vymáhání by se dost možná dělo spíše výjimečně a selektivně na základě naladěnosti a předsudků konkrétního policisty. Pravděpodobně by se však nejméně dotkla právě těch, na které je údajně mířena. Návrh je pouze povrchním krokem ke spořádané Praze, která přetírá kazy reality neony turistických barů. A to ani nemluvím o tom, jak krásnou verzi chvíle večerního klidu představuje láhev — případně krabice — vína na Vyšehradě.