Už před dvěma lety se Liberec přihlásil ke konceptu sociálního bydlení. Veškerý jeho skromný bytový fond, tedy 1200 bytových jednotek, vyčlenil pro specifické cílové skupiny, jako jsou senioři, matky samoživitelky, rodiny pečující o blízkého se zdravotním postižením, sociálně vyloučení a vyloučením ohrožení. Souběžně město spustilo zásluhový vícestupňový (prostupný) model.

Nyní stojí na prahu druhé, mnohem progresivnější fáze řešení bezdomovectví a akutní bytové nouze — právě zahájený režim housing first (bydlení především) je projevem zodpovědné samosprávy, která bydlení chápe jako primární lidskou potřebu. A je také známkou existence obce pečující, která sama dokáže vnímat zejména ty své občany, kteří se nacházejí ve významně tísnivých životních situacích.

Ačkoli se idea pečujících obcí může někomu zdát až příliš retro — vždyť je přítomna už ve starém rakouském domovském právu — je inovativně uskutečnitelná i v klimatu 21. století. Nemusí přitom jít o výraz skalního sociálního progresivismu či politické levice, ale obyčejné solidarity, vůle k soudržnosti komunity a ovšem také člověčenství, které by měly být přítomny v mnohých z nás.