Hledá se cesta z krize vládnutí: Kdo ustoupí? A jaká vláda vznikne?
Jan GruberSpory kolem jmenování Miroslava Pocheho ministrem zahraničí komplikují ustavení nové vlády. Není zřejmé, zda vládní kabinet po měsících jednání vůbec vznikne. Nestálá politická situace nabízí několik možností dalšího vývoje.
Ustavení menšinové vlády premiéra Andreje Babiše (ANO) se znovu zkomplikovalo. Spolupráce politického hnutí ANO a ČSSD s podporou KSČM je ohrožená kvůli společnému útoku komunistů, prezidenta Miloše Zemana a premiéra Babiše na Miroslava Pocheho (ČSSD).
Sociálně demokratický europoslanec by se měl stát v nové kabinetu ministrem zahraničních věcí. Prezident, premiér i předseda komunistů ale jeho jmenování veřejně odmítají kvůli jeho údajně prouprchlické politice a vykreslují ho coby zrádce národních zájmů.
Designovaný předseda vlády Babiš přesto říká, že by chtěl se svým druhým kabinetem předstoupit před Sněmovnu se žádostí o důvěru 11. července. Není ale zdaleka jisté, zda se mu to skutečně podaří a především zda vláda, o níž se již několik měsíců horečně jedná, vůbec vznikne.
Filip se Zemanem útočí
Možná koalice politického hnutí ANO a ČSSD má ve Sněmovně třiadevadesát poslanců, takže se neobejde bez pomoci některé z dalších stran. Ochotu podpořit druhou Babišovu vládu ovšem — s ohledem na trestní stíhání jejího předsedy — projevila pouze KSČM.
Ta na oplátku požaduje splnění sedmi programových požadavků, mezi které patří trvalé zvyšování minimální mzdy, valorizace důchodů, zdanění církevních restitucí nebo odmítnutí dalšího růstu cen bydlení.
Předseda Vojtěch Filip (KSČM) navíc usiluje o zastoupení členů KSČM ve vedení státních firem a podniků. Komunisté také dlouhodobě vznášejí výhrady vůči některým Babišovým ministrům, například ministrovi zdravotnictví Adamu Vojtěchovi a ministrovi dopravy Danu Ťokovi (oba ANO).
Minulý týden se Filip připojil k prezidentovi Miloši Zemanovi a ve shodě s ním prohlásil, že KŠCM nepodpoří vládu, v níž by se šéfem české diplomacie stal vlivný pražský sociální demokrat Poche.
Babiš popírá koaliční smlouvu
Vedení ČSSD ale schválilo Pocheho nominaci již před měsícem. A ve vnitrostranickém hlasování se vstupem do vlády, v níž by právě Poche měl usednout v Černínském paláci, souhlasila nadpoloviční většina sociálních demokratů. Útoky na Pocheho přitom zazněly z úst Filipa a posléze i Babiše teprve po skončení sociálně demokratického referenda.
Janu Hamáčkovi (ČSSD) nebylo nic platné, že pravidla koaliční spolupráce s politickým hnutím ANO říkají, že nominace do vedení příslušných rezortů je v pravomoci jednotlivých stran, a Babiš tedy nemá právo kádrovat kandidáty ČSSD.
Ačkoli se Hamáček rozhodl z návrhu na jmenování Pocheho šéfem české diplomacie neustoupit, první místopředseda Jiří Zimola napsal, že „budoucnost vládní spolupráce nemůže stát a padat na jednom jméně. Znovu říkám, že ČSSD má dost kvalitních lidí, kteří by byli vhodnými adepty na jakýkoli vládní post“.
Rozdělená ČSSD
Kauza kolem navržení a jmenování Pocheho ministrem zahraničních věcí ozřejmila několik důležitých věcí. Ukázalo, že Zeman opravdu nehodlá ctít Ústavu a své pravomoci si hodlá nadále vykládat značně svévolně.
Dále je jasné, že znění Ústavy a koaličních dohod nedbá ani Babiš. Vedení ČSSD se rovněž mohlo přesvědčit o tom, jak slabá bude pozice strany v druhém Babišově kabinetu.
A v neposlední řadě se opětovně vyjevila nejednota a rozháranost ČSSD, která stranu ubíjí nejpozději od voleb prezidenta republiky v roce 2003. Tehdy totiž část sociálních demokratů nepodpořila svého bývalého předsedu Zemana a ten se od té doby ČSSD spolu se svými zastánci mstí, kde jen může.
Bývalý předseda strany Bohuslav Sobotka (ČSSD) ostatně před rokem v této souvislosti správně poznamenal, že Zimola je loutka Babiše i Zemana. „Jen nevíme, koho víc,“ podotkl.
Kudy z krize vládnutí?
V nestálé politické situaci, kdy není zřejmé, jak několikaměsíční jednání o nové vládě skoční, se nabízí pět variant budoucího vývoje.
První je ustavení vládního kabinetu na sjednaném půdorysu a za respektování koaličních dohod, tedy s Pochem coby hlavou Černínského paláce. Bude-li Hamáček schopen sešikovat stranu za Pocheho nominací, má šanci uspět.
V takovém případě by ale Babiš musel prokázat jistý politický um a respekt vůči budoucím partnerům. Z minulosti je ale zřejmé, že předseda politického hnutí ANO nevládne jedním, ani druhým.
Další možností je opět menšinová vláda anonistů a sociálních demokratů tolerovaná komunisty, tentokrát ovšem bez Pocheho. Tuto variantu — jak známo — preferují Babiš, Zeman i Filip. Záleží proto na Hamáčkových dovednostech, zda udrží stranu alespoň zdánlivě jednotnou.
V opačném případě totiž sklidí ponižující políček ještě před samotným vstupem sociálních demokratů do vlády a bude moci očekávat, že další dny koaliční spolupráce přinesou jen další ponížení.
Vyloučit nelze ani scénář, který dlouhodobě prosazuje prezident — totiž jednobarevný kabinet politického hnutí ANO, který by za jisté programové ústupky z opozice tolerovala KSČM spolu s SPD.
Přestože Babiš opakovaně prohlašuje, že o vládnutí se stranou Tomia Okamury (SPD) nestojí. Může se ale stát, že i v tomto případě změní názor. Problémem dané varianty je samozřejmě mediální obraz vlády opřené o krajní pravici v zahraničí, kde se Babiš snaží tvářit jako proevropský politik.
Kdo ustoupí?
Při krachu rozhovorů s ČSSD a neochotě Babiše opřít se o Okamurových dvaadvacet poslanců si lze představit situaci, že by ve Strakovce i v několika dalších měsících zůstala Babišova vláda bez důvěry.
Ve Sněmovně totiž kromě KSČM, ČSSD a SPD není jiná strana, která by byla ochotna vstoupit do koalice vedené trestně stíhaným premiérem a politické hnutí ANO neúnavně trvá na Babišově osobě coby jediném možném kandidátovi na premiéra.
Poslední z variant — samozřejmě za předpokladu, že ODS, TOP 09, lidovci nebo Piráti nezmění svá stanoviska — jsou poté předčasné volby. Babiš ostatně již před dvěma měsíci tuto alternativu v případě neúspěšných rozhovorů s ČSSD připustil.
Ostatní sněmovní strany se ovšem mnohokrát nechaly slyšet, že doposud nebyly vyčerpány všechny možnosti k ustavení funkčního kabinetu a pro konání předčasných voleb nevidí důvod.
Z načrtnutých scénářů se jako nejpravděpodobnější nadále jeví první dva, tedy vznik vlády politického hnutí ANO a ČSSD, která bude z opozice tolerována KSČM. Následující dny proto ukážou, nakolik si vedení ČSSD i pod tlakem zvládne stát za svým rozhodnutím a prověří i vyjednávací schopnosti designovaného premiéra Babiše. Ten bude nucen případnou neústupnost sociálních demokratů tlumočit Zemanovi s Filipem a přinutit k ústupkům místo ČSSD je dva.