Sjednocení levice v holdingu
Vladimír HanáčekObě české levicové strany se možná zanedlouho sjednotí ve vládní sestavě. Stane se tak ale z vůle oligarchy s predátorským byznysovým přístupem. Chtěli tohle původní skalní odpůrci neoliberálního dogmatismu české pravice?
Vedení hnutí ANO a ČSSD obnovilo jednání o společné menšinové koalici, která by se s podporou KSČM mohla dobrat většinové podpory. Česká republika se tak zřejmě již brzy dočká vlády s důvěrou Poslanecké sněmovny. Nový impuls k urychlení úsilí o vznik nové vlády dal i víkendový sjezd KSČM v Nymburce, a to jak fakticky zejména výsledky volby stranického vedení, tak i symbolicky.
Důležitý symbolický rozměr dodal sjezdu komunistů asi nejsledovanější moment, kterému byla věnována náležitá mediální pozornost, a to vystoupení prezidenta Miloše Zemana. Jakkoliv byla věnována velká pozornost zejména výzvám k sebereflexi a distancování se od politické praxe před rokem 1989, neřekl prezident ve svém projevu komunistům v podstatě nic jiného, než co zaznívalo z úst vrcholných představitelů ČSSD asi od roku 2005.
Tehdy Jiří Paroubek, v té době premiér a lídr ČSSD, hřímal v jednom ze svých známých veřejných projevů, že dobré zákony ve prospěch občanů bude prosazovat s komunisty, a „kdyby tu spadli Marťani, tak třeba i s Marťany“… Prezident Zeman tomuto příměru dodal jen historickou relevanci a zároveň ho aktualizoval vzhledem k dnešní situaci.
Levicové spojenectví v malém
Myšlenka takzvané sjednocené levice byla součástí českého politického provozu posledních téměř 15 let. Vycházela z několika věcných i systémových předpokladů. Předáci ČSSD reflektovali skutečnost, že zejména odpor vůči neoliberální politice české občanské pravice (před rokem 2010 zastupované ODS, k níž se tehdy přidala ještě TOP 09) je důležitým nástrojem mobilizace levicových voličů ze strany nejsilnější formace v levé části spektra.
ČSSD zahájila nejpozději před volbami v roce 2006 ostrou negativní kampaň vůči ODS a jejím ideovým koncepcím a uplatnění neoliberálních východisek v podobě její Modré šance. ČSSD byla díky takto vzniklému potenciálu schopna mobilizovat statisíce až milion voličů a ve sněmovních volbách roku 2006 se svým výsledkem ODS téměř dotáhla. Její vedoucí představitelé si však byli vědomi, že ČSSD nebude moci vládnout sama a bude tak muset vybírat koaličního partnera.