Stát skřet
Zuzana VlasatáČeský stát má dost prostředků na to, aby pomáhal, nebo alespoň neškodil lidem, kteří jsou jiní. Namísto toho se ale velice často chová jako zapšklý skřet. Škodí, ničí a zašlapává do země.
Je tohle vůbec možné? Stát s úrovní HDP, která by umožnila dobře žít nejen všem jeho obyvatelům, samoživitelkám, menšinám, živnostníkům, ale i několika desítkám tisíc každoročně přijímaných uprchlíků, se chová, jako by nenáviděl lidi.
Příklad první: Bezdoplatkové zóny. Jistě, máme systémový problém s obchodem s chudobou. Jsou zde paraziti na sociálním systému. Ale nemluvím o těch nejchudších, nezaměstnaných, zpravidla samozřejmě Romech. Nýbrž o provozovatelích ubytoven, kde tito nejchudší nacházejí útočiště.
Když jste na tom opravdu špatně a nemáte zaměstnání, kterým byste zajistili rodinu, anebo máte tak malý příjem, že to na obživu nestačí, stát vám pomůže doplatkem na bydlení, zažádáte-li si o něj. Je to šlechetné a važme si toho, dokud někoho nenapadne tuto vymoženost zrušit. Nikdo nevíme, kdy takovou pomoc budeme potřebovat.
Stát toto dělá s vědomím, že ne každý má na trhu rovné podmínky, a ne každý se tím pádem může zajistit nezávisle, bez podpory. Říká se tomu solidarita a je to jedna z nejlepších vlastností lidí i institucí.
Když se lidí, kteří nemají dost peněz na bydlení — ano, jsou to zpravidla Romové a ano, nemají na něj i vinou diskriminace — sejde na jednom místě hodně, objeví v tom někdo podnikatelskou příležitost. Založí si ubytovnu. Mizernou, zaplivanou, předraženou, ale ubytovnu. Chudí mají kde bydlet a stát to zatáhne. Zlaťáky se sypou.
Je to zátěž, ale z hlediska rozpočtu jde stále o drobné. Stát, který téhle situaci přihlíží, se chová jako idiot. Ale stát, který se rozhodne řešit ji tak, že v místech, kde je lidí s právem na doplatek na bydlení větší koncentrace, doplatky prostě zruší, se chová jako zlý skřet.