Je tohle vůbec možné? Stát s úrovní HDP, která by umožnila dobře žít nejen všem jeho obyvatelům, samoživitelkám, menšinám, živnostníkům, ale i několika desítkám tisíc každoročně přijímaných uprchlíků, se chová, jako by nenáviděl lidi.

Příklad první: Bezdoplatkové zóny. Jistě, máme systémový problém s obchodem s chudobou. Jsou zde paraziti na sociálním systému. Ale nemluvím o těch nejchudších, nezaměstnaných, zpravidla samozřejmě Romech. Nýbrž o provozovatelích ubytoven, kde tito nejchudší nacházejí útočiště.

Když jste na tom opravdu špatně a nemáte zaměstnání, kterým byste zajistili rodinu, anebo máte tak malý příjem, že to na obživu nestačí, stát vám pomůže doplatkem na bydlení, zažádáte-li si o něj. Je to šlechetné a važme si toho, dokud někoho nenapadne tuto vymoženost zrušit. Nikdo nevíme, kdy takovou pomoc budeme potřebovat.

Stát toto dělá s vědomím, že ne každý má na trhu rovné podmínky, a ne každý se tím pádem může zajistit nezávisle, bez podpory. Říká se tomu solidarita a je to jedna z nejlepších vlastností lidí i institucí.

Když se lidí, kteří nemají dost peněz na bydlení — ano, jsou to zpravidla Romové a ano, nemají na něj i vinou diskriminace — sejde na jednom místě hodně, objeví v tom někdo podnikatelskou příležitost. Založí si ubytovnu. Mizernou, zaplivanou, předraženou, ale ubytovnu. Chudí mají kde bydlet a stát to zatáhne. Zlaťáky se sypou.

Je to zátěž, ale z hlediska rozpočtu jde stále o drobné. Stát, který téhle situaci přihlíží, se chová jako idiot. Ale stát, který se rozhodne řešit ji tak, že v místech, kde je lidí s právem na doplatek na bydlení větší koncentrace, doplatky prostě zruší, se chová jako zlý skřet.