Na novém koronaviru není nic dobrého — zabíjí mnoho lidí a ještě více jich nutí zavřít se doma, kde jim dělá společnost především strach. Když už je nám nicméně souzeno touto zkouškou projít, mohli bychom se z ní také v lecčem poučit, a napadá mne několik málo poznatků, jež lze zrovna tak uplatnit na klimatickou krizi, v jejímž stínu se dnes životy nás všech odehrávají.

Některé z těchto ponaučení jsou zjevná: obří turistické lodě jsou vražedné pro klima a mohou se, jak se ukazuje, proměnit v plovoucí lazarety. Jiné myšlenky se rozplývají, jen co se nad nimi zamyslíte důkladněji: ano, Čína skutečně pro tuto chvíli produkuje méně skleníkových plynů, ale i odhlédneme-li od obětí na životech, je třeba vidět, že ekonomický rozvrat není politicky schůdnou cestou, jak se dlouhodobě vypořádat s globálním oteplováním, nemluvě o tom, že podvazuje rovněž technologické inovace, které nám přinášejí takové věci jako jsou, například, levné solární panely.

I tak je ovšem pozoruhodné, jak čile se miliony lidí, zdá se, naučily nové vzorce jednání. Firmy se například snaží zůstat produktivní, i když množství lidí musí pracovat z domova. Zažitá představa, že všichni musíme každý den cestovat na jedno místo, abychom mohli dělat svou práci, může být mnohem spíš výsledkem zvyku než čehokoliv jiného. Tváří v tvář naléhavé potřebě „dojíždět“ do práce myší spíše než autem, nám možná snáze dojde, že k přednostem flexibilně si zvolit, odkud pracujeme, patří mimo jiné také snížená potřeba benzínu a rozsáhlých kancelářských komplexů.

Samozřejmě, to je ponaučení, které může mít i svou odvrácenou stránku. Nejlepším důvodem pro existenci kanceláří je, že lidé mohou sdílet nápady, a nejlepším důvodem pro existenci společnosti je, že lidé mohou spolu sdílet čas, což je teď, jak se postupně ruší všechny události, těžší než obvykle.