Miloslav Stingl, etnograf, spisovatel a cestovatel, jeden z nejvydávanějších českých autorů všech dob, byl skutečně nevšední osobností. On sám často říkal, že před rokem 1989 byl pro tehdejší režim exotem, jakýmsi nezařaditelným a nakonec neškodným a nepoužitelným tichým bláznem. Nutno ovšem říci, že jeho životní příběh by byl zřejmě výjimečný a exotický za jakéhokoli režimu.

Rodák ze severočeské Bíliny, kde spatřil světlo světa 19. prosince roku 1930, nikdy nevynikal vysokým vzrůstem a ve školních letech si bohatě užil šikany ze strany spolužáků. Sám tyto zkušenosti z dětství považoval za jednu z „třináctých komnat“ svého života.

Unikal do světa knih a cizích jazyků, které se učil z učebnic pro samouky. V deseti letech ovládal angličtinu, ruštinu, španělštinu a základy italštiny. V deseti letech si také nakreslil atlas světa se sto padesáti zeměmi a celkem podrobným plánem svých budoucích cest a výzkumných výprav na různé lokality, včetně trasy cesty kolem světa, která se podobala Verneově Cestě kolem světa za osmdesát dní. Co je ale důležitější, podobala se velmi přesně třetí z jeho vlastních budoucích cest kolem světa. Za život jich podnikl celkem čtrnáct.

Už jako školák psal dobrodružné romány, jeden z nich byl situován do Himálaje. Vypadá to, jako by si náplň naprosté většiny vlastního života — cestování a psaní — naplánoval již v dětství, a pak celý život jen plnil svůj plán, či své sny.

Nebyla to ovšem úplně přímočará cesta, na studium etnologie bylo dost těžké se dostat, tak nejprve vystudoval mezinárodní právo. A až o několik let později se mohl zapsat na vytouženou etnologii.

Pracoval v Československé akademii věd jako expert především na Latinskou Ameriku, konečně mohl cestovat a psát. Jeho knihy se hodně četly, dobře prodávaly a hojně překládaly. Celkem vyšlo přes sedmnáct milionů výtisků jeho více než čtyř desítek knih v překladech do několika desítek světových jazyků, což je stěží představitelné číslo.

A není zdaleka jediné. Na cestách světem, ne v poslední řadě na palubě lodí, strávil za život celkem přes dvacet let. Navštívil za život přes 150 zemí. Domluvil se sedmnácti jazyky včetně mnoha jazyků indiánských a domorodých kmenů.

Asi nejpozoruhodnějším číslem v životě proslulého cestovatele je ale 280. Přesně tolik bylo nevybalených kufrů, které autor Stinglova rozsáhlého životopisu vydaného v roce 2016 brněnským nakladatelstvím Jota Adam Chroust nalezl v Stinglově domě při výpravě za opravou prasklého kotle.

Adam Chroust spolu s dalším z cestovatelových přátel Štěpánem Rusňákem nazvali toto nečekané dobrodružství „Operace Tutanchamon“. Cestovatelova manželka Jana to ovšem popisovala tak, jako by se v domě rázem odkrylo několik nových místností. Zde se hodí zmínit, že Miloslav Stingl byl otcem tří dětí, na něž ovšem, a to byla další z jeho třináctých komnat, měl zejména za jejich dětství příliš málo času.

Pozoruhodných a vskutku exotických položek nabízí život Miloslava Stingla opravdu nepřeberně. Na Nové Guinei byl svědkem kanibalismu. Stal se jediným Čechem, který se kdy stal čestným náčelníkem indiánského kmene, konkrétně severoamerických Kikapú. Jméno, které mu při té příležitosti kmen udělil — Okima, ale podle svých vlastních slov raději nepřekládal, znamená totiž „Ten, který vede“ nebo jednoduše „Vůdce“.