Miloslav Stingl, etnograf, spisovatel a cestovatel, jeden z nejvydávanějších českých autorů všech dob, byl skutečně nevšední osobností. On sám často říkal, že před rokem 1989 byl pro tehdejší režim exotem, jakýmsi nezařaditelným a nakonec neškodným a nepoužitelným tichým bláznem. Nutno ovšem říci, že jeho životní příběh by byl zřejmě výjimečný a exotický za jakéhokoli režimu.

Rodák ze severočeské Bíliny, kde spatřil světlo světa 19. prosince roku 1930, nikdy nevynikal vysokým vzrůstem a ve školních letech si bohatě užil šikany ze strany spolužáků. Sám tyto zkušenosti z dětství považoval za jednu z „třináctých komnat“ svého života.

Unikal do světa knih a cizích jazyků, které se učil z učebnic pro samouky. V deseti letech ovládal angličtinu, ruštinu, španělštinu a základy italštiny. V deseti letech si také nakreslil atlas světa se sto padesáti zeměmi a celkem podrobným plánem svých budoucích cest a výzkumných výprav na různé lokality, včetně trasy cesty kolem světa, která se podobala Verneově Cestě kolem světa za osmdesát dní. Co je ale důležitější, podobala se velmi přesně třetí z jeho vlastních budoucích cest kolem světa. Za život jich podnikl celkem čtrnáct.

Už jako školák psal dobrodružné romány, jeden z nich byl situován do Himálaje. Vypadá to, jako by si náplň naprosté většiny vlastního života — cestování a psaní — naplánoval již v dětství, a pak celý život jen plnil svůj plán, či své sny.