Tchaj-wan patří k zemím, které epidemii koronaviru zvládají. Naivně jsem věřila a doufala, že tuto cennou zkušenost a „know-how“ převezmou i ostatní země, případně ji plošně jako globální záchrannou síť pro prevenci a řízení nemoci zpracuje Světová zdravotnická organizace (WHO). Evropa se mohla poučit.

To se nestalo i proto, že Tchaj-wan je izolovaný. Na nátlak Číny nebyl přijat ani za člena WHO!

Tchaj-wan musel tedy spoléhat na vlastní síly. Na rozdíl od Evropy od začátku nic nepodcenil, vláda jednala rychle, věcně, s týmem odborníků s přesnými instrukcemi. Hlavní slovo měl epidemiolog, šéf krizového centra, Chen Chien-jen.

To je lékař, vědec a odborník na infekční choroby. Vláda se řídila jen jeho pokyny. Hovořil každý den, věcně informovala i tchaj-wanská prezidentka Cchaj Jing-wen, která v lednových prezidentských volbách obhájila svůj mandát na další čtyřleté období, a premiér Su Tseng-chang.

Ve veřejnoprávní televizi byl vyčleněn čas pro pravidelné a relevantní informace pro občany celé země. Nemuseli se zabývat celý den žádnými falešnými, protichůdnými a zavádějícími informacemi. U každého nakaženého uvedli přesné informace, kde se pohyboval, s kým přišel do styku, jaký je jeho zdravotní stav.

Většina nakažených se vyléčila, úroveň zdravotnictví je tu vysoká, patří k prioritám vlády. Země zažila epidemii SARS a poučila se, že nesmí podceňovat žádný detail. Život probíhal normálně, s omezeními. A s jistotou, že situace je pod kontrolou. Paniku — natož vykupování obchodů — jsem tu necítila ani v náznaku.

Vrchol epidemie, ke kterému se blíží Evropa, byl v lednu a únoru. Tchaj-wan okamžitě zajistil roušky a dezinfekci pro každého občana, v počtu nejméně tří kusů. V celé zemi byla sjednocena cena za jednu roušku v přepočtu 5 Kč.

Premiér oznámil, že s rouškami je přísný zákaz obchodovat, a to pod přísným postihem milionové pokuty. Testy na koronavirus byly pro všechny a zdarma. Na lidském neštěstí se nevydělává.

V Jižní Koreji zavedli i stanoviště pro automobily, řidič nemusel vystupovat z auta, stáhl okénko, test byl proveden na místě. V záchytných zdravotnických stanovištích (bylo jich okamžitě zorganizováno 24 po celé zemi), byly v místnosti přítomny vždy jen dvě osoby, aby se lidi nemuseli tísnit v nemocnicích. Doprava nebyla nijak omezená.

Probíhala pravidelná dezinfekce metra, vlakových souprav, autobusů, vlaků, letadel. Nikdo neopouštěl domov bez roušky, na všech veřejných akcích byly stanovené rozestupy židlí a řad. Nebyly zavřeny restaurace, ani divadla, ani rušeny veřejné akce.

Na Tchaj-wanu jsme se řídili těmito doporučeními:

• Vyhýbejte se místům, kde se shromažďuje velké množství lidí.
• Kdykoliv opouštíte byt, tak pouze s rouškou.
• Pokud kašlete, tak nikdy do dlaní.
• Důležitá je obecně zvýšená hygiena rukou, noste s sebou všude kapesní dezinfekční prostředky.
• Nedotýkejte se očí.
• Nepodávejte si ruce.
• Denně provádějte kontrolu hlavně u starších osob. (V případě potíží prosím volejte na příslušné telefonní číslo, zařídíme vše potřebné.)
• Pijte jen teplé nápoje (ve shodě s tělesnou teplotou, studené nápoje tělo zatěžují).
• Dbejte na dostatek antioxidantů (vitaminy C, ovoce a zelenina).
• V dopravních prostředcích dodržujte rozestupy.
• Madel v metru a dopravních prostředcích se přidržujte předloktím, nikoli rukama.
• Obecně dbejte, aby ústa a krk byly vlhké, ne suché. Minimálně každých patnáct minut vypijte několik doušků tekutiny.

Takto vypadala doporučení tchajwanských lékařů. Doprovázela je poznámka, že mají preventivní charakter. Zdůrazňovalo se, že opatrnost je na místě, panika nikoliv.

Paradoxně jsem cítila, že jsem v zemi, která je bezpečná. Všem, kdo mi volali, abych se okamžitě vrátila, jsem odpovídala, že všichni by naopak měli být na Tchaj-wanu.

Je to vyspělá, fungující demokracie, která dokáže v krizové situaci jednat. Neviditelný koronavirus je, jak se ukazuje, i virem sociálním, protože obnažil slabiny politiků a systému, ve kterém žijeme.

Tchaj-wan se předem připravit nemohl. Přesto obstál

Nezapomeňte, že v lednu o viru nikdo nic nevěděl, žili jsme ve velké nejistotě. Totalitní Čína informace zamlčovala. Otřesný je osud čínského lékaře, který na neznámý virus upozornil už v prosinci a byl označen za „nepřítele státu“.

Světová zdravotnická organizace byla informována o vlně pneumonie neznámé příčiny ve Wu-hanu 31. prosince 2019. V ten samý den byli na Tchaj-wanu povoláni v hlavním městě Tchaj-pej první zdravotníci. Cestujícím přímých letů z Wu-hanu zkontrolovali horečku a případné příznaky respiračních potíží. Již 5. ledna zahájili vyhledávání všech osob, které byly ve Wu-hanu v předchozích čtrnácti dnech a měly horečku nebo příznaky infekce horních cest dýchacích.

V té době logicky nemohli mít ještě test na neznámý virus k dispozici. Proto byly podezřelé případy vyšetřeny na celkem 26 virů, včetně SARS a dalších respiračních onemocnění. Lidé s příznaky byli v karanténě. Zdravotníci je navštěvovali doma. Rozhodovali, zda je nutná nemocniční péče. V následujících týdnech pozorování vyhodnotili.

Dne 27. ledna padlo rozhodnutí porovnat údaje z Národního systému zdravotního pojištění s údaji imigračních úřadů, registračního rejstříku tchajwanských občanů a registrace cizinců. Díky tomu prakticky identifikovali všechny, kdo byli v posledních čtrnácti dnech v rizikových oblastech. Národní zdravotnické vedení v krizových situacích (NHCC) potřebovalo na vytvoření tohoto systému jeden den.

Díky důkladnému plánu a včasné reakci situace zůstala pod kontrolou. 15. ledna, dva týdny předtím, než WHO prohlásila vypuknutí infekce za globální nouzovou situaci, pozastavil Tchaj-wan vývoz roušek a respirátorů, než doplní vlastní zásoby.

Národní zdravotnické vedení v krizových situacích (NHCC) se stalo koordinačním centrem, jemu je podřízeno i nově vzniklé „Centrální středisko pro epidemie“ (CECC). Tchaj-wan prodloužil o dva týdny prázdniny spojené s oslavou čínského nového roku, kdy bylo nebezpečí největší. Statisíce lidí tehdy cestovaly do epicentra nákazy, Číny, a zpět. Rodiny se navštěvovaly po celé zemi.

Ministerstva, odpovědná za chod ekonomiky, okamžitě zavedla stimulační opatření pro zranitelnější průmyslová odvětví, takže ekonomické ztráty jsou na Tchaj-wanu minimální. Tchaj-wan nezatěžuje živnostníky byrokracií a podporuje je úlevami. Vychází se tam z toho, že místní drobné podnikání je v takovýchto situacích neocenitelné.

Tento demokratický stát, který během krize s koronavirem dokonce uspořádal prezidentské volby, zvládá boj proti epidemii úspěšně a do značné míry už zabránil šíření nákazy. Obyvatelstvo ani odborníci nikdy neoznačili jakékoliv opatření jako alarmující nebo nepřiměřené situaci. A to ani v prvních dnech, kdy byly doporučené roušky, přestože nebyly nalezeny téměř žádné případy.

Fascinující byla i profesionalita v komunikaci. Byla věcná, uklidňující. Ministr zdravotnictví Chen Shih-chung mluvil hned na začátku otevřeně, upozornil, že navzdory všem úspěchům je přenos ve skupině obyvatelstva ve střednědobém horizontu nevyhnutelný.

A výsledek? Ani jeden den na Tchaj-wanu neohlásili více než třicet nových případů, celkem mají k 25. březnu jen 252 případů. Velká většina z nich byla importovaných, nikoli způsobených přenosem na ostrově. A za celou dobu zemřeli na nákazu jen dva lidé.

Infikován nebyl jediný lékař. Tři infikovaní lidé z řad zdravotnického personálu přišli do kontaktu s pacientem, kterého přivezli s jinou nemocí, tedy bez zjevných symptomů nachlazení, a až později zjistili, že byl nakažen.

Na začátku února zvýšili náklady na výzkum očkovací látky proti koronaviru. Ve veřejné dopravě a kdekoli jinde, kde se tísní mnoho lidí, téměř nebylo vidět nikoho bez roušky.

Kromě toho tu existuje po léta zavedený vysoce účinný systém veřejné hygieny. Jeho součástí jsou veřejné toalety v každé stanici metra, které jsou zdarma, udržovány v úzkostné čistotě a jsou zde k dispozici dezinfekční prostředky.

Celkově je Tchaj-wan v první desítce zemí s nejúčinnějším systémem zdravotní péče. Jako fatální se proto ukazuje neuskutečněná lednová schůzka českého předsedy Senátu na Tchaj-wanu, která mohla být v mnoha směrech důležitá.

Mikrosituace, která Tchaj-wan vystihuje: když měla země roušek dostatek, v rámci humanitární pomoci poslala zásilky roušek do Číny. Tedy do země, která jí upírá nárok na existenci a ústy čínského prezidenta hrozí vojenskou invazí. Tchaj-wan již dříve věnoval zdarma statisíce roušek Austrálii — během požárů — nebo zemím, které postihl výbuch sopky.

Tchaj-wan je organizací WHO oficiálně považován za vysoce rizikovou oblast bez ohledu na realitu. Jenom kvůli politice a byznysu, protože se s ním zachází jako s Čínou, se všemi důsledky, které to může mít, například s ohledem na cestovní omezení občanů. Zároveň zemi fakticky WHO odepřela přístup k souvisejícím opatřením mezinárodní pomoci. protože souhlas s čímkoli musí projít totalitním Pekingem.

Na Tchaj-wanu nebyla nikdy panika, ale ani přehnaný optimismus, prostě nastala doba opatrnosti. A všechna doporučení měla především význam psychologický, lidé neměli pocit bezmoci.

Případy v Evropě a téměř všude jinde mimo Asii jsou způsobeny lidmi, kteří do země přicestovali letecky a kteří teoreticky mohli být včas zkontrolováni. Virus žádná hranice ani samopal nezastaví, je to ne čínský, ale lidský virus, vyžaduje společný postup a solidaritu všech zemí. Místní krizový štáb odborníků dbal na to, aby život pokračoval normálně, protože lidský organismus a jeho imunitu oslabuje panika a stres. Opatrujte se a buďte ohleduplní k ostatním.

Text vznikl redakční úpravou ze dvou příspěvků na blogu autorky, která na Tchaj-wanu pobývala od začátku ledna do minulého týdne v rámci literárního stipendia.