Hamáček není ani Babiš, ani Paroubek. Na silného předsedu si jen hraje
Lukáš JelínekParanoia, podrážděnost, nadřazování osobních sporů poptávce po sehrané práci pro voliče — to je atmosféra panující v posjezdové ČSSD.
Andrej Babiš si před týdnem zahrál na Andreje Babiše. Ten řídí holding osobně, klidně i po esemeskách, a podřízené manažery potřebuje jen k tomu, aby vůkol šířili, jak žluté lány vzkvétají. Proto se musel Jan Blatný na ministerstvu zdravotnictví pakovat a místo uvolnit zdatnému píáíristovi s profesorským titulem Petru Arenbergerovi.
Většina médií celou operaci pojala chladnokrevně, proto aspoň tady cítím potřebu zvolat: odešel slušný člověk, který dal resortu, co mohl, a nehrál žádné hry. Tedy s výjimkou občasných ústupků vládním kolegům, třeba když před vánočními svátky tlačili na lidumilné rozvolnění přísných protiepidemických opatření.
Nepolitik Blatný se mylně domníval, že jeho úkolem je zápasit s covidem bez ohledu na veřejné nálady a politické zájmy. Asi opravdu nebyl týmový hráč, takže nenašel zastání ani u politiků, ani u špiček lékařského stavu. Byl ale autentický a ani na okamžik na něm neulpělo podezření, že myslí na svoji potěchu, natožpak kapsu, nebo že je ve vleku nějaké lobby. Zpátky do Brna se vrátil s čistým štítem.
Jeho nástupce, jakkoliv to s potíráním infekce myslí stejně vážně, od první chvíle ve funkci jede marketing kopírující ten Babišův. Budou-li však z toho těžit občané, ne konkrétní partaj, tak proč ne…