Když bylo hnutí ANO mladé, rádo mluvilo o tom, co není, a jak je všechno jednoduché. ANO říkalo, že není jako politici, a prostě to zařídí.

Věrohodnost obou tvrzení mladého hnutí ANO podpíraly osobnosti. Říkalo se jim kluci z plakátu, přestože se jednalo o muže i ženy ve středním a pokročile středním věku. Byly to osobnosti, které si uvědomily, že jim nikdo jiný než nové hnutí nedá dobrou nabídku.

Někdy to bylo tím, že se tyto osobnosti rozkmotřily s nějakými kmotry, někdy měly vlastní hlavu a s ní související pověst neřiditelné střely. Neřiditelnou střelou v očích těch přechodně nahoře se ale u nás může stát i člověk veskrze průměrný.

Ve vývoji hnutí ANO pak nastala poměrně krátká perioda, kdy lesk jeho předsedy měl nahradit kluky z plakátu, kteří zmizeli. Mluvilo se o úžasném vůdci, na kterého stačí mít telefonní číslo. Preference hnutí ale dál nerostly, což by musely, kdyby se příběh o vůdci měl potvrdit a upevnit. Jako třeba v Maďarsku, Rusku nebo Turecku.