Je načase začít mluvit o sexuálním zneužívání žen

Fatima Rahimi

Po kauze sexuálního zneužívání fotbalistek afghánského národního týmu vybublal na povrch další případ přímo v afghánské vládě. Afghánská společnost musí toto téma detabuizovat a začít ho systematicky řešit, jinak budou ženy i nadále trpět.

„Pokud se žena rozhodne stěžovat a půjde s tím k soudu, na policii či ke státnímu zástupci, také ji požádají o sex. Na koho se tedy máme obrátit? Sexuální obtěžování jako by se stalo součástí kultury. Jako kdyby po vás každý člověk kolem chtěl jenom sex,“ říká jedna z přeživších sexuálního zneužívání v krátkém dokumentu BBC. Minidokument natočila novinářka Yogita Limayeová, která ukazuje, jak ženy v Afghánistánu nemají bezpečné pracovní prostředí ani ve vládě a čelí tu sexuálnímu obtěžování.

„V Deníku Referendum zní kritické hlasy emancipovaných žen, které analyzují, ale nenaříkají. A debaty se účastní i muži.“
×
Ženy, které se setkaly uvnitř úřadu afghánské vlády se sexuálním obtěžováním, se rozhodly promluvit v dokumentu Yogity Limayeové. Foto BBC

Kauzu zneužívání žen uvnitř afghánské vlády otevřel už v květnu Habibulláh Ahmadzaj, bývalý poradce afghánského prezidenta Ašrafa Gháního. Ahmadzaj v rozhovoru pro afghánskou televizi Choršíd řekl, že „vláda tajně podporuje prostituci a ženy se k vyšším místům dostávají za sex“. Vláda obvinění samozřejmě odmítla a nařkla Ahmadzaje z politické hry. Hárún Čáchansúrí, mluvčí kabinetu prezidenta Ašrafa Gháního, řekl, že Ahmadzaj v tom hledal osobní zájmy a chtěl pošpinit vládu a pověst afghánských žen. Čáchansúrí varoval, že obvinění jsou „urážkou žen, které vynaložily velké oběti, aby dosáhly takového postavení“.

S jakým cílem o tom začal Ahmadzaj mluvit, teď není důležité. Podařilo se mu otevřít zásadní téma, nenazval je však správně. Nejde o sexuální přízeň, ale o bezohledné zneužívání žen mocnými muži, kteří si myslí, že mají na všechno nárok, i na těla cizích žen. V krátkém dokumentu BBC oběti sexuálního násilí ze strany vysoce postavených politiků jasně říkají, že očekávání mužů bylo automatické. Kdykoliv ženy přišly s nějakou žádostí, setkaly se s nabídkou sexu, či rovnou s útokem.

„Řekl: pojď a posaď se, podívám se na ty dokumenty. Pak přistoupil blíž a navrhl: pojďme si dát skleničku a pak sex. Lekla jsem se a hned utekla,“ řekla reportérce další přeživší. Novinářka BBC mluvila se šesti ženami, které pracují nebo pracovaly ve vládě a setkaly se se sexuálním obtěžováním nebo přímo prožily znásilněním. „Z rozhovorů jsem zjistila, že sexuální obtěžování je v afghánské vládě problémem, který se neomezuje pouze na jednoho člověka,“ říká novinářka. Ženy, které se rozhodly mluvit, tak prokázaly velkou odvahu.

Mlčení bylo dost

Rok 2001 po svržení Tálibánu byl obdobím nové naděje. Součástí poválečného cíle bylo zaručit důstojnost a práva žen, která byla za Tálibánu katastrofálně potlačována. Jak bývalý prezident Hamíd Karzai, tak i Ašraf Ghání při každé příležitostí mluví o postavení žen v Afghánistánu, o tom, jak se snaží, aby se ženy cítily bezpečněji. Teď však afghánská vláda i po zveřejnění dokumentu nadále veškerá obvinění popírá.

Sexuální zneužívání a obtěžování je vážné téma, o kterém se těžko mluví. Se sexuálním obtěžováním se setkala skoro každá žena okolo mě. Ať to byly nechutné komentáře ke vzhledu nebo k tělu, nebo osahávání, či dokonce útoky. Vypadá to, jako by žena byla pouze předmětem pokušení. Přemýšlíme o tom, jestli smí pracovat mimo domácnost, věnujeme pozornost jejímu odívání a jejímu tělu. O věcech, které se týkají žen, často rozhodují muži. Zkušenost se sexuálním zneužíváním je velmi intimní věc, která zasáhne psychiku. Ve velmi tradiční afghánské společnosti je to o to těžší, protože téma obtěžování je tabuizované. Ženy se bojí svěřit se svými zážitky i vlastní rodině. Mají strach z nepochopení a obviňování.

Pro afghánské ženy je to nejistý, ale zároveň velmi důležitý okamžik. Jsou odhodlané účastnit se probíhajících mírových rozhovorů mezi Spojenými státy a Tálibánem. Alespoň v některých částech Afghánistánu mají za sebou dlouhou a složitou cestu od svržení represivního režimu Tálibánu, na níž si vydobyly uznání. Tento nadějný pokrok však může být jedním okamžikem zničen, pokud sexuální obtěžování ve vládě zůstane nepotrestáno. Jak říká egyptská novinářka a spisovatelka Mona Eltahawyová, emancipace začíná uvědoměním nejen žen, ale i mužů, že postavení žen není dobré. Mladá afghánská generace se o to snaží a patří jí velké díky.

Důležitá je však i reakce mocných mužů. Vládní představitelé by měli změnit rétoriku, protože popírání problém nevyřeší, naopak dává prostor různým ultrakonzervativcům a fundamentalistům, kteří by opět chtěli ženy uvěznit doma. Je-li totiž žena v „bezpečí“ domova, nemůže údajně ke zneužívání dojít. Fakt, že se však většina případů zneužívání odehraje doma, nechají raději bez povšimnutí. U většiny mužů, ale i žen, přetrvává bohužel názor, že manželku přece nelze znásilnit, protože sex s manželkou je svatým právem každého muže. Patří-li ti žena, patří ti také její tělo.

Afghánistán je stále jednou z nejhorších zemí světa, co se týče postavení žen ve společnosti. V pořádku tu není ani legislativa, ochrana ženských práv potřebuje zákonné ukotvení. To může být začátek, složitějším a delším bojem však bude vymoci si dodržování zákona v praxi. V mnoha oblastech Afghánistánu totiž mají centrální vláda a zákony krátké ruce, soudy nestíhají nebo nepracují tak, jak by měly, a vyhrává korupce.

Podle zprávy Spojených národů za rok 2018 musí afghánské ženy, které se staly oběťmi sexuálního násilí, často své stížnosti stáhnout. V mnoha případech se obvinění obrací proti nim a pachatelé z toho těží. Moc dobře totiž vědí, že žena pak násilí raději nenahlásí, a to hraje v jejich prospěch. Ženy mají strach. Strach a stud ale by měl cítit někdo jiný než ženy.

V takovém prostředí není o sexuálním zneužití vůbec snadné mluvit. Situace se stává ještě složitější, pokud je pachatelem mocný a vlivný muž. Důkazem může být kauza afghánských fotbalistek, kde byl obviněným sám prezident Afghánského fotbalového svazu Keramduddín Keram. Kauza se ututlala, jako by se nic nestalo, aspoň ne z právního hlediska. Keram zatím nebyl afghánskými úřady a soudy nijak potrestán.

„Existuje tu kultura beztrestnosti. Pachatelé se cítí v této vládě chránění, a proto můžou podobné trestné činy páchat dál bez strachu,“ komentuje případ bývalá poslankyně a aktivistka za práva žen Fawzia Kúfiová. Afghánistán nemůže nadále mlčet a zavírat oči. Je to nespravedlivé vůči ženám, ale i mnohým mužům, kteří se v Afghánistánu snaží vytvářet bezpečné prostředí nejenom pro ženy. Dost bylo mlčení, teď je třeba začít mluvit.

    Diskuse
    JN
    July 27, 2019 v 15.39
    Je jasné, že žádná další vojenská intervence Západu vaše afghánské problémy nevyřeší.
    Vměšování z pozice síly (ať už jde o vměšování vojenské, ekonomické či kulturní) vyvolává nakonec vždy nepřátelství, a to často i u těch, kteří mají být tím zásahem (z našeho hlediska) chráněni.

    Pokud nemá dojít k násilným střetům, je vzájemné kulturní ovlivňování možné nejspíše jen jako setkávání rovnoprávných partnerů při respektování území a kulturních zvyklostí na tomto území panujících.

    Prostě nemůžete někam přijít a říct: "Já vám tady zavedu pořádek." Nemůžete nadřazovat svoji kulturu nad tu cizí.

    -----------------------------

    Název článku neodpovídá obsahu, vytváří mylný dojem, že článek se bude týkat obecného problému v obecné rovině, nikoliv ve specifických podmínkách afghánské kultury.

    JK
    July 27, 2019 v 19.35
    Jiřímu Nushartovi
    "Název článku neodpovídá obsahu, vytváří mylný dojem, že článek se bude týkat obecného problému v obecné rovině, nikoliv ve specifických podmínkách afghánské kultury."

    S prominutím prdlajs. Jestliže autorka píše, že
    "Se sexuálním obtěžováním se setkala skoro každá žena okolo mě.", tak je potřeba dodat, že autorka už 2/3 svého života (*1992) žije v ČR (od r. 2000). Ve společnosti a kultuře typu té afghánské jsou jistě poměry do nebe volající, ale když si přečtete nejen její jiné články, zjistíte, že ani poměry v euroamerickém kulturním okruhu, kde se zhruba 90% násilí tohoto druhu vůbec nedostane před soudy, si vůbec nelze idealizovat.

    Jinak samozřejmě souhlasím s Vámi, že naše zvyky a móresy nelze nikam exportovat násilím. Nicméně zrovna tohle je příklad, že ty naše móresy zas tak odlišné od těch afghánských nejsou.
    JN
    July 27, 2019 v 20.33
    Panu Kalousovi
    "Se sexuálním obtěžováním se setkala skoro každá žena okolo mě. (...) Přemýšlíme o tom, jestli smí pracovat mimo domácnost..."

    Domníváte se, pane Kalousi, že ženy v ČR přemýšlejí, zda smějí pracovat mimo domácnost?
    JK
    July 27, 2019 v 23.37
    Jiřímu Nushartovi
    "Domníváte se..., že ženy v ČR přemýšlejí, zda smějí pracovat mimo domácnost?"

    Jestli budeme laxní a dopustíme, aby se ke korytům dostali Klaus jr. & spol., jestli budou na koni takové kreatury jako Michal Semín, Radomír Malý a jiné ultrakonzervy v rolích neohrožených propagátorů návratu ke Kinder-Küche-Kirche volající po katolické kontrarevoluci (sic!), pak to bude vysoce aktuální. To, co dělá a píše Fatima Rahimi, je víc než nutná prevence takového vývoje.
    JN
    July 28, 2019 v 7.34
    "To, co dělá a píše Fatima Rahimi, je prevence katolické kontrarevoluce v ČR"
    Myslíte, pane Kalousi, že v ČR je potřeba přemýšlet o tom, zda zde ženy smějí pracovat mimo domácnost?

    Tak dlouho se dělá prevence katolické kontrarevoluce až se mimo domácnost chodí jen v burce do mešity :-):-)
    To máte asi jako kdyby odborář z východního bloku v 80. letech říkal dělníkům na Západě, jak mají bojovat za svá práva, že totiž v první řadě je třeba dbát na čistotu prostěradel v závodních rekreačních střediscích.

    Prostě takové malé kulturní nedorozumění (u nás už ženy nebojují za to, aby mohly chodit samotné mimo domov).
    JK
    July 28, 2019 v 8.19
    Jiřímu Nushartovi
    Takže máte za to, že autorka dělá zbytečnou práci? Že referovat o špatných poměrech jinde není užitečné pro prevenci zhoršení poměrů tady?

    Mezi křesťanskými a muslimskými fundamentalisty není až tak zásadní rozdíl. Důsledky toho, kdyby se v našich podmínkách dostali k moci katoličtí ultras, by nebyly až tak zásadně odlišné od poměrů, které nastávají tam, kde se k moci dostaly jejich muslimské obdoby.
    JN
    July 28, 2019 v 10.6
    Panu Kalousovi
    Já jsem ten článek pochopil tím způsobem, že Fatima Rahimi si přeje zlepšení situace žen v Afghánistánu. Zároveň mi není jasné, jak se takového cíle dá dosáhnout uveřejněním jejího článku zde v DR. Být na jejím místě a mít tento cíl, asi bych tedy viděl větší smysl v nějaké práci směřované přímo k té afghánské situaci. Pokud by snad používala utrpení afghánských žen ke kritice poměrů v ČR, působilo by to samozřejmě dost podivně.
    JK
    July 28, 2019 v 12.10
    Jiřímu Nushartovi
    Asi by bylo nejlepší, kdybychom se autorky zkusili zeptat... třeba to tady čte.
    IH
    July 28, 2019 v 12.20
    Pane Nusharte,
    člověk si samozřejmě může nechat nabyté znalosti (zkušenosti a schopnosti) pro sebe, ale mnoho z nás si myslí, že má smysl nabízet aspoň některé druhým.

    Sdělování informací o poměrech jinde předpokládá aspoň minimum domácích paralel, nutných k pochopení a vzbuzení zájmu a vyvození i doma platných závěrů. Toto zde jistě nechybí.

    Sdílená starost je, jak známo, poloviční starost. Člověku, který o problému (častěji) slyší, nepřijde v budoucnu již neznámý. Získává v důsledku toho jeden z předpokladů k větší ochotě se angažovat (nejdřív třeba jen podepíše urgentní dopis AI). Bude odolnější vůči vějičkám manipulátorů a empatičtější. Pochopí, že přes veškeré rozdíly, představuje tam a tady něco jako dvě strany jedné mince (jedné stále "menší" planety).
    + Další komentáře