„Pokud se žena rozhodne stěžovat a půjde s tím k soudu, na policii či ke státnímu zástupci, také ji požádají o sex. Na koho se tedy máme obrátit? Sexuální obtěžování jako by se stalo součástí kultury. Jako kdyby po vás každý člověk kolem chtěl jenom sex,“ říká jedna z přeživších sexuálního zneužívání v krátkém dokumentu BBC. Minidokument natočila novinářka Yogita Limayeová, která ukazuje, jak ženy v Afghánistánu nemají bezpečné pracovní prostředí ani ve vládě a čelí tu sexuálnímu obtěžování.

↗

Ženy, které se setkaly uvnitř úřadu afghánské vlády se sexuálním obtěžováním, se rozhodly promluvit v dokumentu Yogity Limayeové. Foto BBC

Kauzu zneužívání žen uvnitř afghánské vlády otevřel už v květnu Habibulláh Ahmadzaj, bývalý poradce afghánského prezidenta Ašrafa Gháního. Ahmadzaj v rozhovoru pro afghánskou televizi Choršíd řekl, že „vláda tajně podporuje prostituci a ženy se k vyšším místům dostávají za sex“. Vláda obvinění samozřejmě odmítla a nařkla Ahmadzaje z politické hry. Hárún Čáchansúrí, mluvčí kabinetu prezidenta Ašrafa Gháního, řekl, že Ahmadzaj v tom hledal osobní zájmy a chtěl pošpinit vládu a pověst afghánských žen. Čáchansúrí varoval, že obvinění jsou „urážkou žen, které vynaložily velké oběti, aby dosáhly takového postavení“.

S jakým cílem o tom začal Ahmadzaj mluvit, teď není důležité. Podařilo se mu otevřít zásadní téma, nenazval je však správně. Nejde o sexuální přízeň, ale o bezohledné zneužívání žen mocnými muži, kteří si myslí, že mají na všechno nárok, i na těla cizích žen. V krátkém dokumentu BBC oběti sexuálního násilí ze strany vysoce postavených politiků jasně říkají, že očekávání mužů bylo automatické. Kdykoliv ženy přišly s nějakou žádostí, setkaly se s nabídkou sexu, či rovnou s útokem.

„Řekl: pojď a posaď se, podívám se na ty dokumenty. Pak přistoupil blíž a navrhl: pojďme si dát skleničku a pak sex. Lekla jsem se a hned utekla,“ řekla reportérce další přeživší. Novinářka BBC mluvila se šesti ženami, které pracují nebo pracovaly ve vládě a setkaly se se sexuálním obtěžováním nebo přímo prožily znásilněním. „Z rozhovorů jsem zjistila, že sexuální obtěžování je v afghánské vládě problémem, který se neomezuje pouze na jednoho člověka,“ říká novinářka. Ženy, které se rozhodly mluvit, tak prokázaly velkou odvahu.

Mlčení bylo dost

Rok 2001 po svržení Tálibánu byl obdobím nové naděje. Součástí poválečného cíle bylo zaručit důstojnost a práva žen, která byla za Tálibánu katastrofálně potlačována. Jak bývalý prezident Hamíd Karzai, tak i Ašraf Ghání při každé příležitostí mluví o postavení žen v Afghánistánu, o tom, jak se snaží, aby se ženy cítily bezpečněji. Teď však afghánská vláda i po zveřejnění dokumentu nadále veškerá obvinění popírá.

Sexuální zneužívání a obtěžování je vážné téma, o kterém se těžko mluví. Se sexuálním obtěžováním se setkala skoro každá žena okolo mě. Ať to byly nechutné komentáře ke vzhledu nebo k tělu, nebo osahávání, či dokonce útoky. Vypadá to, jako by žena byla pouze předmětem pokušení. Přemýšlíme o tom, jestli smí pracovat mimo domácnost, věnujeme pozornost jejímu odívání a jejímu tělu. O věcech, které se týkají žen, často rozhodují muži. Zkušenost se sexuálním zneužíváním je velmi intimní věc, která zasáhne psychiku. Ve velmi tradiční afghánské společnosti je to o to těžší, protože téma obtěžování je tabuizované. Ženy se bojí svěřit se svými zážitky i vlastní rodině. Mají strach z nepochopení a obviňování.

Pro afghánské ženy je to nejistý, ale zároveň velmi důležitý okamžik. Jsou odhodlané účastnit se probíhajících mírových rozhovorů mezi Spojenými státy a Tálibánem. Alespoň v některých částech Afghánistánu mají za sebou dlouhou a složitou cestu od svržení represivního režimu Tálibánu, na níž si vydobyly uznání. Tento nadějný pokrok však může být jedním okamžikem zničen, pokud sexuální obtěžování ve vládě zůstane nepotrestáno. Jak říká egyptská novinářka a spisovatelka Mona Eltahawyová, emancipace začíná uvědoměním nejen žen, ale i mužů, že postavení žen není dobré. Mladá afghánská generace se o to snaží a patří jí velké díky.

Důležitá je však i reakce mocných mužů. Vládní představitelé by měli změnit rétoriku, protože popírání problém nevyřeší, naopak dává prostor různým ultrakonzervativcům a fundamentalistům, kteří by opět chtěli ženy uvěznit doma. Je-li totiž žena v „bezpečí“ domova, nemůže údajně ke zneužívání dojít. Fakt, že se však většina případů zneužívání odehraje doma, nechají raději bez povšimnutí. U většiny mužů, ale i žen, přetrvává bohužel názor, že manželku přece nelze znásilnit, protože sex s manželkou je svatým právem každého muže. Patří-li ti žena, patří ti také její tělo.

Afghánistán je stále jednou z nejhorších zemí světa, co se týče postavení žen ve společnosti. V pořádku tu není ani legislativa, ochrana ženských práv potřebuje zákonné ukotvení. To může být začátek, složitějším a delším bojem však bude vymoci si dodržování zákona v praxi. V mnoha oblastech Afghánistánu totiž mají centrální vláda a zákony krátké ruce, soudy nestíhají nebo nepracují tak, jak by měly, a vyhrává korupce.

Podle zprávy Spojených národů za rok 2018 musí afghánské ženy, které se staly oběťmi sexuálního násilí, často své stížnosti stáhnout. V mnoha případech se obvinění obrací proti nim a pachatelé z toho těží. Moc dobře totiž vědí, že žena pak násilí raději nenahlásí, a to hraje v jejich prospěch. Ženy mají strach. Strach a stud ale by měl cítit někdo jiný než ženy.

V takovém prostředí není o sexuálním zneužití vůbec snadné mluvit. Situace se stává ještě složitější, pokud je pachatelem mocný a vlivný muž. Důkazem může být kauza afghánských fotbalistek, kde byl obviněným sám prezident Afghánského fotbalového svazu Keramduddín Keram. Kauza se ututlala, jako by se nic nestalo, aspoň ne z právního hlediska. Keram zatím nebyl afghánskými úřady a soudy nijak potrestán.

„Existuje tu kultura beztrestnosti. Pachatelé se cítí v této vládě chránění, a proto můžou podobné trestné činy páchat dál bez strachu,“ komentuje případ bývalá poslankyně a aktivistka za práva žen Fawzia Kúfiová. Afghánistán nemůže nadále mlčet a zavírat oči. Je to nespravedlivé vůči ženám, ale i mnohým mužům, kteří se v Afghánistánu snaží vytvářet bezpečné prostředí nejenom pro ženy. Dost bylo mlčení, teď je třeba začít mluvit.