Na konci průmyslového areálu se rýsují žlutě zbarvené oplocené zdi největší ženské věznice České republiky. Adresa: Rozkoš 990, Světlá nad Sázavou. Budova v minulosti sloužila pro školy v přírodě. Tehdy ještě dával název zdejší ulice smysl…

Nedaleko mohutné vězeňské budovy slyším ženské hlasy, jako by spolu vězeňkyně vedly rozhovor skrze mříže. Čím blíž se dostávám ke vchodu, tím více hlasy slábnou, až nakonec zavládne úplné ticho. Stojím před vrátnicí.

Přestože do začátku akce zbývá ještě celá hodina, dostávám povolení vstoupit dovnitř. Kromě mobilního telefonu, který musím nechat ve skříňce hned u vchodu, si mohu s sebou vzít fotoaparát i diktafon. Po osobní prohlídce překračuji první mříže. O kousek dál je malá čekárna se třemi stoly a několika židlemi, pravděpodobně určená pro návštěvy. V jednom rohu je skromný dětský koutek — koberec, plyšáci, panenka. Tady mám počkat.

V České republice se nachází pětatřicet věznic s celkovou kapacitou 20 300 míst. Největší věznice v Plzni pojme až 1182 osob, zatímco nejmenší, v Teplicích, má kapacitu pouze 135 míst. Počet lidí ve výkonu trestu se pohybuje kolem dvaceti tisíc, z toho přibližně šestnáct set tvoří ženy. Ženy tak tvoří 8,8 procent vězeňské populace. Více než 860 z nich si svůj trest odpykává právě zde ve Světlé nad Sázavou, přičemž kapacita věznice přesahuje tisíc míst.

Vězeňský režim je nejen zde ve Světlé velmi přísný. V České republice existuje pouze jedno otevřenější vězeňské zařízení — Věznice Jiřice. Přesto i další věznice se snaží zajistit, aby čas strávený za mřížemi měl pro odsouzené smysluplný rozměr. Jedním z nástrojů, jak toho dosáhnout, může být umění.

Umění pomáhá

Umění ve vězení není jen prostředkem ke zkrácení dlouhých dnů trestu — pro mnoho odsouzených představuje jedinečnou možnost vyjádřit se jinak než slovy, ventilovat emoce a nalézt nový smysl v prostředí, které nenabízí mnoho prostoru pro osobní rozvoj. Malování, hudba, zpěv či psaní dávají vězňům příležitost reflektovat své činy a usilovat o vnitřní proměnu. Někteří si prostřednictvím uměleckých aktivit poprvé v životě uvědomí, že dokážou vytvořit něco hodnotného — a tento pocit může zásadně ovlivnit jejich další životní směřování.

Zahraniční výzkumy ukazují, že umění pomáhá odsouzeným lépe ovládat své emoce, zlepšit vnímání sebe samých a získat potřebné sebevědomí k životu mimo vězení. Přesně takové pocity popisují i lidé, kteří si odpykali či stále odpykávají své tresty v českých věznicích a měli či mají možnost věnovat se přitom uměleckým aktivitám.

O vlivu umění na osoby ve výkonu trestu v České republice existuje jen velmi málo odborných textů. Přesto se však během let realizovalo několik úctyhodných uměleckých projektů. V roce 2018 například vznikl dokument o spolupráci ženské vězeňské kapely z Věznice Světlá nad Sázavou Katrband a skupiny The Tap Tap, nazvaný Sedíme si za svým. Jejich společná cesta vyvrcholila velkým koncertem přímo ve věznici, který vysílala Česká televize.

Loni pak odsouzení z Věznice Příbram a ženské Věznice Světlá nad Sázavou nastudovali legendární muzikál West Side Story pod profesionálním vedením. Výsledkem byl ojedinělý projekt s názvem West Krim Story, který boří zažité mýty o práci s vězni.

Kapela za mřížemi

Do českých věznic není vůbec snadný přístup. Do Světlé jsem se dostala díky novinářské prezentaci projektu czeXperiment s názvem Matky za mřížemi: Jak se žije vězněným ženám v Česku? Video je součástí projektu Za zdmi předsudků, jehož cílem je pomyslně zbořit vysoké zdi s ostnatými dráty a ukázat vězeňství z perspektivy odsouzených žen i zaměstnanců věznice. Součástí akce bylo také vystoupení místní vězeňské kapely Katrband. Právě kvůli ní jsem přijela.

Krátce před desátou hodinou se tak ocitám na druhé straně věznice. Doprovází mě mladá uniformovaná zaměstnankyně s výraznými červenými vlasy. Otevírá a zamyká jedny dveře za druhými — připadám si jako v bludišti. Celou cestu téměř nikoho nepotkáváme. Nakonec dorazíme na velký dvůr a za ním do prostoru, kde se celá akce odehrává. Tady se setkávám s kapelou.

Bubny, kytary, mikrofony — raz, dva, tři… Sál se připravuje na vystoupení. „Jsem tady už dvanáct let,“ říká Marta, jedna ze zpěvaček. Andrea, druhá zpěvačka, je ve výkonu trestu osm let a stejně dlouho působí v kapele.