Je dost obtížné pochopit argumentační logiku autora článku. Na jedné straně sám uznává, že je správné a spravedlivé recidivisty trestat přísněji - ale zároveň zavrhuje stav, kdy tento princip je zakotven přímo v trestním právu.

Nemálo pochybný je i jeho argument, že tento stav prý odporuje modernímu pojetí trestního práva, kdy se "trestá za trestný čin, a nikoli za život jaký pachatel vedl". Naopak, moderní trestní právo směřuje ke zohlednění všech okolností případu, a to včetně osobnostního profilu pachatele. A je nepopiratelným faktem, že je naprosto zásadní rozdíl mezi prvopachatelem, který se ke svému činu mohl dostat do určité míry "náhodou", doveden mimořádnými okolnostmi, a mezi pachatele-recidivistou, kterému už takovýto bonus přiznat nelze.

Také je nutno zohlednit, že udělený trest má funkci nejen přímé sankce, nýbrž zároveň i ochranu společnosti. To jest - ochranu před dalšími potenciálními činy pachatele. A je bez dalšího jasné a nepochybné, že u recidivisty je pravděpodobnost opakování trestného činu řádově vyšší, nežli u prvopachatele.

V tomto ohledu tedy není možno proti speciální trestní sazbě pro recidivisty mít žádné zásadní námitky.