Český způsob trestání recidivistů je nepromyšlený a škodlivý
Jakub DrápalTakzvané speciální trestní sazby pro recidivisty jsou jednou z příčin toho, proč má Česká republika jeden z nejvyšších počtů vězňů v Evropské unii. Tvrdé tresty za recidivu jsou navíc velmi drahé a z podstaty diskriminační.
Česká republika má mezi zeměmi Evropské unie jednu z největších vězeňských populací, která čítá 180 vězňů na sto tisíc obyvatel. Takto vysoký počet vězňů přitom nemá primárně proto, že by do vězení jednoduše přicházelo mnoho pachatelů, ale proto, že čeští vězni tráví ve vězení dlouhou dobu. Jednou z příčin jsou vysoké trestní sazby a zejména pak jejich dolní hranice.
Nepřiměřeně vysoké jsou zejména takzvané speciální trestní sazby pro recidivisty. Příkladem je opakovaný podvod: Pokud se dopustíte podvodu do tří let od potrestání, je Vám ukládán trest ve výměře šest měsíců až tři roky namísto běžné sazby 0-2 roky. A takovýchto speciálních trestních sazeb pro recidivisty máme celkem třicet osm.
Speciální trestní sazby pro recidivisty jsou nevhodné zejména proto, že odporují principu moderního trestního práva, které spočívá v metodě trestat primárně za trestný čin a nikoli za to, jaký život pachatel vedl. Byť je na místě recidivisty trestat o něco přísněji, stanovovat pro ně speciální trestní sazby není ani spravedlivé, ani efektivní.
Například krádež není typově závažnější, protože se jí dopustil recidivista, a stráví-li oběť osm týdnů na nemocenské, není pro ni zásadní, zda ji napadl recidivista, či nikoli. Trestní právo navíc poskytuje dostatek možností k přísnějšímu trestání recidivistů i bez těchto speciálních sazeb.
Trest pro trest
Pokud bychom speciální trestní sazby pro recidivisty zrušili, soudy by ročně uložily o 1850 let nepodmíněných trestů odnětí svobody méně výhradně u čtyřech nejčastějších skupin trestných činů. Největší vliv by mělo zrušení speciální skutkové podstaty u krádeží, za které by bylo ročně uloženo o 1250 let nepodmíněných trestů odnětí svobody méně. Zrušením těchto speciálních sazeb by stát snížil vězeňskou populaci přibližně o desetinu, v důsledku čehož by mimochodem ročně ušetřil zhruba jednu miliardu korun.
Paradoxním případem speciální úpravy pro recidivisty je opakovaná krádež, která proto, aby se stala trestným činem, nemusí způsobit žádnou škodu. V jejím kontextu jsou tak stíhána zcela bagatelní jednání. Minimálně několik stovek lidí je ročně odsuzováno za krádeže se škodou do 1000 Kč, přičemž se často jedná o naprosté maličkosti typu známé krádeže několika housek. Nastavení minimální hranice i u opakované krádeže by zamezilo přílišnému rozpínání trestní represe a opět by ušetřilo desítky milionů korun ročně.
Sečteno: obě změny jsou administrativně lehce proveditelné, spočívají pouze ve velmi jednoduchých úpravách trestního zákoníku. Vedly by přitom ke spravedlivějšímu trestání a státu by ušetřily nezanedbatelné prostředky.
Problému speciálních trestních sazeb se blíže věnuje studie, jež vznikla v rámci projektu Právnické fakulty Univerzity Karlovy Legal Data Hub.
Je dost obtížné pochopit argumentační logiku autora článku. Na jedné straně sám uznává, že je správné a spravedlivé recidivisty trestat přísněji - ale zároveň zavrhuje stav, kdy tento princip je zakotven přímo v trestním právu.
Nemálo pochybný je i jeho argument, že tento stav prý odporuje modernímu pojetí trestního práva, kdy se "trestá za trestný čin, a nikoli za život jaký pachatel vedl". Naopak, moderní trestní právo směřuje ke zohlednění všech okolností případu, a to včetně osobnostního profilu pachatele. A je nepopiratelným faktem, že je naprosto zásadní rozdíl mezi prvopachatelem, který se ke svému činu mohl dostat do určité míry "náhodou", doveden mimořádnými okolnostmi, a mezi pachatele-recidivistou, kterému už takovýto bonus přiznat nelze.
Také je nutno zohlednit, že udělený trest má funkci nejen přímé sankce, nýbrž zároveň i ochranu společnosti. To jest - ochranu před dalšími potenciálními činy pachatele. A je bez dalšího jasné a nepochybné, že u recidivisty je pravděpodobnost opakování trestného činu řádově vyšší, nežli u prvopachatele.
V tomto ohledu tedy není možno proti speciální trestní sazbě pro recidivisty mít žádné zásadní námitky.