Robert Veverka se zasazuje o legalizaci konopí od roku 2007, kdy začal organizovat každoroční demonstrace Million Marihuana March. Jelikož na adresu jím vedeného občanského sdružení Legalizace chodilo mnoho dotazů týkajících se konopí a legislativní regulace jeho pěstování, rozhodl se v roce 2010 odpovědět na hlad po informacích založením magazínu Legalizace, prvního českého časopisu o konopí.

V roce 2018 se Veverka stal nestranickým zastupitelem za Piráty na Praze 2. V roce 2020 jej začala stíhat policie za údajné šíření toxikomanie, jehož se měl dopustit právě vydáváním magazínu. Šíření toxikomanie je v zákoně definované jako „svádění jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu“, případně jako „podporování“, „šíření“ či „podněcování“ ke zneužívání návykové látky. Kvůli vágní formulaci se paragrafu o šíření toxikomanie přezdívá „gumový paragraf“.

Policie si na Veverku posvítila poté, co na Bruntálsku stíhala nelegálního pěstitele konopí, který tvrdil, že jej k činu inspiroval právě magazín Legalizace, z něhož získal semínka. Dotyčný pěstitel čtyřiceti rostlin nicméně později u soudu doznal, že z přílohy magazínu získal pouhá tři semínka a že i díky jeho četbě věděl, že páchá trestnou činnost. Časopisu se zastali přední čeští odborníci jako třeba někdejší národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil, který poukazoval na zásadní roli magazínu v prevenci rizikového užívání a jeho význam v odborné debatě.

Prvoinstanční soud v Bruntále Veverku odsoudil k půlročnímu podmíněnému trestu a magazín pak k pokutě padesát tisíc korun. Odsouzený se odvolal ke Krajskému soudu v Ostravě, který jej loni pravomocně odsoudil k pokutě sto padesát tisíc korun, zatímco pokutu pro magazín zvedl na sto tisíc korun. Letos v červenci podal proti rozsudku ústavní stížnost.

Robert Veverka je členem protidrogové komise hlavního města Prahy a platformy RaRe pro racionální regulaci konopí, která na začátku září zahájila kampaň za ukončení konopné prohibice Je to OK. S Robertem Veverkou jsme hovořili o nesmyslných trestech pro pěstitele konopí, návrhu na komplexní konopnou regulaci nebo o dopadu trestního stíhání na jeho život.

Jsou tomu tři roky, co jste byl odsouzen za vydávání časopisu o konopí…

Trestní stíhání začalo už v roce 2020, v pravomocný trest pak vyústilo teprve vloni v únoru. Proti rozsudku se však nepřestáváme odvolávat — v červenci jsme podali ústavní stížnost.

Dosud jsem se nedozvěděl, čím — jakou konkrétní větou, odstavcem nebo článkem, které jsem v magazínu vydal — jsem naplnil skutkovou podstatu trestného činu šíření toxikomanie.

Obžaloba popisovala asi 360 dílčích skutků. U přelíčení však soud uznal, že tak z pětadevadesáti procent je obžaloba úplně lichá. Jak prvoinstanční, tak odvolací soud se však shodly, že k naplnění skutkové podstaty by stačil jeden článek. Zároveň tvrdily, že jsem konal, konal, až jsem dokonal — a jednu osobu svedl.

Dotyčného jsme si nechali předvolat k odvolacímu soudu jako svědka a doznal, že věděl, že páchá trestnou činnost nedovoleného pěstování konopí s více než jednoprocentním obsahem THC. Pěstoval čtyřicet kytek a jen tři semínka měl z magazínu — občas jsme je dávali jako přílohu, neboť je to legální obchodovatelná komodita, volně dostupná na trhu.

Odsoudili mě na základě dojmu, v souladu s principem ostatních konopných kauz, tedy na základě presumpce viny. Na člověka souzeného na základě drogových paragrafů soud totiž automaticky pohlíží jako na zločince.

U soudu v Bruntále byl jeden soudce, u odvolacího soudu v Ostravě tři. Odsoudili mě čtyři lidé neznalí problematiky, kteří vycházeli z toho, že je v zájmu společnosti, aby se dané látky nešířily. My jsme přitom vždycky říkali, že nepíšeme články proto, aby lidé brali drogy, ale že píšeme články pro lidi, kteří už drogy užívají, aby se vyhnuli rizikovému užívání a znali jeho legislativní, zdravotní a společenské okolnosti a důsledky.

Jak vám stíhání a následné odsouzení změnily život?

Už samotné trestní stíhání je formou trestu. Dříve, když jsme obhajovali jiné oběti prohibice, jsem nechápal, jak moc je náročné vyrovnat se s tím, když na vás ukážou a prohlásí vás za zločince. Já jsem přitom vydával magazín, domníval jsem se, že poskytováním podložených informací suplujeme roli státu, že jsme forma terciární prevence.

Během stíhání jsem vydávání časopisu zastavil, bál jsem se, že by mi bylo přičteno k tíži. Nemluvě o tom, že subjekty, s nimiž jsem předtím spolupracoval, třeba inzerenti nebo dodavatelé, mě vyhodnotili jako rizikovou osobu, s níž se jim nevyplatí být v kontaktu. Mělo to dopad i na poskytovatele hostingu, kteří se zalekli, když je oslovila policie. Stal jsem se nežádoucím, ne úplně solidním partnerem.

Navíc jsem politicky činný jako zastupitel na Praze 2. Když jsem jako opoziční politik koalici kritizoval, vyslechl jsem si z úst odéesáků a topkařů, že jsem jediný trestně stíhaný a následně pravomocně odsouzený politik, kterého znají. Využívali to k mému zastrašování: pokud uděláte tohle, nebudeme tu kauzu vytahovat.

Zatížilo to samozřejmě i domácnost, rodinu, blízké. Bylo to neskutečně emočně a finančně náročné.

Zmínil jste, že vám nebylo řečeno, jakým konkrétním článkem jste se dopustil naplnění skutkové podstaty onoho takzvaného gumového paragrafu.

Gumovost paragrafu o šíření toxikomanie tkví v tom, že je formulován nekonkrétně, tudíž jej orgány činné v trestním řízení mohou svobodně interpretovat. Navíc, je to delikt ohrožovací, takže nemusí být dokonán, aby byl naplněn.

Žalobce nebyl schopen zvednout oči od stolu a podívat se do sálu, nedejbože na mě. Pěstitele konopí, který se doznal, že měl nějaká semínka z Legalizace, odhalili už v roce 2018. Krnovská kriminálka se mi ozvala až v roce 2020, právě dva měsíce poté, co jsem ohlásil v Praze svou kandidaturu do Senátu. Magazín Legalizace nicméně vycházel od roku 2010 — obhajovali jsme growshopy, legalizaci léčebného konopí, psali jsme o příkladech dobré praxe ze zahraničí, předkládali jsme návrhy, kudy se ubírat. Nikoho to deset let netrápilo.

V roce 2010 jsem šel s prvním tištěným číslem za šéfem protidrogové centrály Jakubem Frydrychem. Řekl jsem mu, že jsem začal vydávat časopis o konopí. Měl jsem už za sebou aktivistickou historii, dělal jsem demonstrace za legalizaci a říkal jsem mu: vy jste nový v úřadu, pojďme se seznámit. Poskytl mi rozhovor, který vyšel v druhém čísle. Soudu jsme navrhovali, ať ho předvolají jako svědka, ať vysvětlí, proč nás předtím nestíhal.

Plánujete vydávání magazínu obnovit?

Čekám na rozhodnutí Ústavního soudu. Považuji zmíněný paragraf za natolik gumový a volný, že nepatří do svobodné země, kde by měla existovat určitá úroveň právní jistoty. Domnívám se, že paragraf koliduje s garantovanými ústavními svobodami.

Jsou tomu tři roky, kdy ve vládě sedí Piráti, jediná strana, která má legalizaci konopí v programu. Zároveň se krátce po jejím nástupu vrátil do funkce protidrogového koordinátora Jindřich Vobořil. Zdálo se, že by se mohlo, co se týče drogové politiky, blýskat na změny k lepšímu. Vobořil však na konci srpna odešel z funkce. Připravil sice návrh regulace konopí, ale zdá se, že z něj dost možná zbyde jen povolení samopěstování tří rostlin. Selhala vláda, co se týče drogové politiky?

Vobořil si po návratu do funkce za jeden z cílů vytyčil sestavení pracovní skupiny, která se bude zabývat návrhem zákona o regulaci konopí. Ta ke konci loňského roku vypracovala komplexní návrh, který obsahuje všechny tři diskutované pilíře: tedy samopěstování, delegované pěstování v konopných klubech a regulovaný trh, jelikož z regulace by měl vyplývat benefit příjmu do státní pokladny, který by šlo využít na vzdělávání, prevenci, léčbu.

Je žádoucí, aby konopí bylo spotřebním zbožím se všemi pravidly, které to má mít: kontrola kvality, možnost reklamace, kontrola plnoletosti. To by vedlo k ochraně mladistvých a k omezení černého trhu, Jak potvrzuje příklad z Ameriky, lidé si raději zajdou do obchodu, kde si mohou říct o konkrétní odrůdy a konkrétní obsah účinných látek — s jistotou, že obdrží, co chtějí.

O návrhu zatím diskutovali pouze předsedové koaličních stran, nikoliv vláda. Z novin víme, že se vůči němu vymezili lidovci. Mezitím zároveň stoupal tlak na Vobořila. Vycházely novinové články, které ho dehonestovaly, protože se vyjadřoval i k jiným látkám, třeba k psychedelikům a obecně k regulaci.

Teď je čerstvě pryč z úřadu, v činnosti bude pokračovat z pozice premiérova poradce. Vláda údajně nebyla spokojená s tím, že když někde něco řekl, tak to bylo prezentováno jako stanovisko vlády, přestože se s tím někteří její členové, kteří o tématu nic nevědí, nedokázali ztotožnit.

Času je nicméně málo. Jestli chce vláda dostát svému programovému prohlášení a látky regulovat podle jejich nebezpečnosti, potažmo v souladu s dostupnými odbornými studiemi, musí si pospíšit.

Totéž platí o novele trestního zákoníku, která měla mimo jiné snížit trestní sazby za drogovou trestnou činnost.

V trestním zákoníku se sáhlo do hromady paragrafů, ale drogové paragrafy jsou jediné, které byly do připomínkového řízení předloženy ve dvou variantách. Jedna, od ministerstva spravedlnosti, je velmi konzervativní až nesmyslná, protože nic nemění. Liberálnější varianta Úřadu vlády má také nedostatky, ale třeba co se týče paragrafu o šíření toxikomanie, ten by dle ní byl uplatnitelný pouze v případě svádění či podněcování nezletilých. Svádění a podněcování dospělého druhým dospělým koneckonců pokrývají jiné paragrafy, třeba ten o nabádání k trestné činnosti nebo o spoluúčasti na trestné činnosti.

Nemyslím si, že s Vobořilovým odchodem naděje na změnu končí. Zůstává poradcem premiéra, jeho hlas bude vyslyšen, jen nebude zastupovat vládu. Jeho odchod nicméně znamená přeskupení sil. Čas je neúprosný, mají na to pár měsíců. Je možné, že to zazdili úmyslně, že si řekli „slibem nezarmoutíš“.

I proto jsme teď zahájili kampaň Je to OK, kterou chceme téma racionální komplexní regulace konopí oživit. Kampaň prostřednictvím videospotů představí klíčové argumenty, proč by se měla reformovat drogová politika ve prospěch legalizace. Jak represe dopadá na staré lidi, kteří konopí využívají na samopéči, jak ničí rodiny, protože jsou lidé zavíraní na dlouhé roky do vězení, jak to zatěžuje justici, ohrožuje mladistvé a straší rodiče.

Kampaň běží i na HitHitu: veřejnost žádáme o podporu na kampaň i na podporu pro oběti prohibice, protože stíhání je neskutečně finančně nákladné. Mnoho právníků se jejich případům věnuje ve volném čase.

Jste z liknavosti vlády zklamaný?

Tématu se věnuji od roku 2007. Pár premiérů, ministrů a nesplněných slibů už jsem zažil. Markantní je posun ve veřejné debatě, společenská citlivost a tolerance jsou daleko větší než kdysi. Senioři, kteří pěstovali léčebné konopí, dřív nadávali na huliče, dnes ale chápou, že zákony dopadají stejně na všechny a že takzvaní huliči jsou vlastně nositeli moudrosti, co se konopí a legislativy týče. Obě skupiny se propojily, ze seniorů se často stali aktivisté.

Společenská poptávka se změnila, o tématu se diskutuje na vládě. Premiér prohlásil, že je otevřený regulovanému trhu s konopím, ministr zdravotnictví řekl, že se tomu také nebrání. Jen lidovci brání pozice odporující zdravému rozumu.

Česká drogová politika dlouho platila za mezinárodně uznávaný dobrý příklad praxe. Platí to i dnes, nebo jsme trošku zaspali?

Platí to i dnes, a to jak, co se týče přístupu, tak co se týče sítě preventivních služeb, i když jsou bohužel podfinancované. Vláda deklarovala, že se o ně postará, ale navzdory vyšším nákladům jejich finanční podpora nevzrostla, takže fungují v nejistotě. Primární prevence je nicméně dynamická, plná zapálených lidí, kteří se snaží pomáhat na všech úrovních počínaje výměnou jehel a konče snahou o rehabilitaci a návrat jedince do běžného života. To všechno funguje, ač by těch služeb mohlo být více, zvlášť co se legálních návykových látek týče.

Problém však jsou neuvěřitelně vysoké tresty za drogové delikty. Čtrnáct procent lidí sedí ve vězení za drogové delikty a z nich přibližně polovina za konopí.

Tresty za pěstování kytek jsou enormní. Odsouzeným nebyl často prokázán ani prodej, ani jeho záměr. Mnozí odsouzení deklarují, že někomu pomáhají, někoho léčí. Dopustili se sice nelegálního činu, ale nikomu prokazatelně nezpůsobili škodu a dostávají vyšší tresty než násilníci. Přitom jde o zločin bez oběti. Jinak bezúhonné lidi je snadné ocejchovat kvůli pár kytkám na zahradě, jelikož policie zkrátka přestala respektovat paragraf o samopěstování. Nemluvě o jejich metodice či časté ztrátě důkazů.

Návrh na regulaci konopí počítá s povinnou registrací a průkazkou pro lidi, kteří s konopím nakládají. Není to zbytečně restriktivní opatření, které některé uživatele odradí od přechodu na legální trh?

Abych řekl pravdu, je tam víc věcí, které mohou v uživatelích vyvolat pocit, že je limitují. To ale neznamená, že ve své komplexnosti není návrh dobrým základem, na němž lze dál stavět. Je důležité, aby návrh zákona prošel do připomínkového řízení a následně do poslanecké sněmovny. A je otázkou, jaké změny se na něj přilepí během legislativního procesu.

Co by znamenalo, kdyby prošlo pouze samopěstování, jak požadují lidovci?

Taková změna by nenaplňovala deklarovaný zájem — ani příjem do státní pokladny, ani omezení nelegálního trhu a rizik s ním spojených. V oběhu je konopí často neznámé kvality, neznámého původu, neznámého obsahu účinných látek. Existuje přitom řada psychomodulačních látek s neznámými dopady. Kdyby fungoval regulovaný trh, lidé by mohli jít do obchodu s tím, že ví, co si kupují, odkud to je, znali by konkrétní odrůdu, pěstovanou precizně v souladu s pravidly.

A přesně to chceme, protože jestli je konopí v něčem rizikové, tak v tom, že je nelegální, protože na nelegálním trhu nejde o nic jiného než o co největší zisk. Nemluvě o tom, že toho moc nevíme ani o organizovaných skupinách, ani o tom, kam peníze z černého trhu jdou.

Je nesmysl, aby tohle stát dopouštěl a snažil se proti tomu bojovat tím, že dá ještě víc peněz policii, která pak stíhá koncové uživatele a propaguje prohibici. Prohibice ve svých důsledcích působí jenom zlo. Represe stojí hromadu peněz a působí víc škod než jakákoliv podoba regulace. Ať nakonec projde jakýkoli návrh, bude to lepší než současný stav.

PETRA DVOŘÁKOVÁ