Se zatajeným dechem jsem sledoval kauzu Roberta Veverky, šéfredaktora a vydavatele časopisu Legalizace, který byl obviněn ze šíření toxikomanie. Na počátku jeho stíhání stálo v roce 2018 zatčení jistého pěstitele konopí. Ten se totiž hájil tím, že semínka rostliny získal právě prostřednictvím časopisu Legalizace.

Soud první instance uložil v listopadu 2021 Veverkovi podmíněný trest odnětí svobody na jeden rok se zkušební dobou na dva a půl roku. V únoru 2022 odvolací soud verdikt změnil na pokutu 150 tisíc korun pro Veverku a 100 tisíc korun pro časopis Legalizace. V únoru 2024 Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu potvrdil, a zamítl tak Veverkovo dovolání.

Nespravedlnost zastavil až Ústavní soud, který vyhověl Veverkově stížnosti. Případ se tak vrací k odvolacímu Krajskému soudu v Ostravě. Ve svém nálezu přitom Ústavní soud zdůraznil ochranu svobody projevu. „Kardinální význam svobody projevu v demokratickém právním státě musí v hraničních situacích vždy vést k upřednostnění její ochrany i za cenu ponechání některých potenciálně škodlivých projevů bez trestu, jinak jako společnost riskujeme podstatně více,“ uvedl soudce zpravodaj Tomáš Langášek.

Robert Veverka rozsudek komentoval slovy: „V principu šlo o ochranu garantovaných ústavních práv a svobod, práva na informace, práva na svobodu slova. A je vidět, že to je Ústavním soudem garantováno, což mě naplňuje jistotou, že žijeme v demokratické společnosti, která hájí svobodu projevu.“

Problém je alkohol

Trestat v jednadvacátém století v České republice někoho za to, že si pro vlastní potřebu pěstuje bylinu, nebo dokonce za to, že o ní píše, je naprosto nepřijatelné. Prvním krokem následujícím verdikt Ústavního soudu by tak podle mého názoru měla být úplná dekriminalizace pěstování a držení konopí pro vlastní potřebu — už jen proto, že konopí je zhusta užíváno jako léčivá bylina, kterou si mnoho lidí pěstuje výhradně k výrobě mastí.

Je samozřejmě pravda, že se sklizením (opravdu nic víc k tomu není třeba) samičího květu se z konopí stává marihuana (pojem použil poprvé v roce 1894 etnolog John G. Bourke), která je dlouhou dobu populární měkkou drogou. Přes rizika, která její užívání nepochybně nese, je její společenská škodlivost a riziko závislosti — oproti například zcela legálnímu alkoholu — bez přehánění minimální. V takové situaci je represe, jíž jsou pěstitelé konopí vystaveni, jednoduše nepřiměřená.

Ve chvíli, kdy by se dekriminalizace konopí potvrdila coby správný a funkční krok, měla by následovat úplná legalizace, aby se konopí stalo dostupné i těm, kdo si jej například ze zdravotních důvodů nemohou vypěstovat sami.

Čas na práci

Legalizace by přinesla především peníze do stání pokladny, protože těch téměř 20 tun konopí, které se v České republice každý rok spotřebuje, by znamenalo nemalý příjem i při mírném zdanění. Dále by se zvýšila dostupnost konopí pro všechny uživatele, protože obchodníci by ho mohli legálně prodávat.

Dalším a nepochybně zásadním přínosem by bylo i to, že orgány činné v trestním řízení by měly na práci jiné věci, než hledat nelegální pěstírny konopí a zatýkat, vyšetřovat, obviňovat a soudit výrobce konopí a konopné dealery. A v neposlední řadě by o část svých příjmů přišel organizovaný zločin.