Protidrogová politika na rozcestí

Lukáš Hurt

Návrat Jindřicha Vobořila jako protidrogového koordinátora sliboval zlepšení české protidrogové politiky. Lidovci však po návrhu dekriminalizovat pěstování konopí pro vlastní potřebu a povolit regulovaný trh odmítají i kompromisní návrh.

Nesmyslnost války proti drogám je nejlépe vidět na konopné prohibici, kvůli níž končí ve vězení zcela bezúhonní lidé, mladí i staří, kterým — nebo jejich blízkým — zpracované konopí pomáhá při různých zdravotních potížích. Foto Elsa Olofsson, Flickr

S nástupem vlády, ve které zasedají i liberální Piráti, a s návratem Jindřicha Vobořila do funkce protidrogového koordinátora to na začátku roku 2022 vypadalo, že se Česká republika vrací zpět na cestu racionálního přístupu k drogové problematice. Po dvou letech je ovšem spousta věcí jinak a je čím dál palčivější otázkou, zda se pod tlakem konzervativních politiků a silových složek nevrací kormidlo zpět k nefunkční prohibici.

Už samotný návrat Vobořila do funkce po čtyřech letech přešlapování na místě pod vedením nekompetentní Jarmily Vedralové, kterou do úřadu dosadil Andrej Babiš, vzbuzoval v řadách odborníků na drogy a závislosti velké naděje. Ty si začali dělat i zastánci liberalizace protikonopných zákonů a s nimi i stovky tisíc uživatelů, kteří jsou v současnosti považováni státem za kriminálníky.

Nesmyslná válka proti drogám

Nejdřív to všechno vypadalo růžově. V dubnu loňského roku byl představen Akční plán politiky v oblasti závislostí, na kterém se shodla celá vládní pětikoalice. V něm se mimo jiné píše, že politika v oblasti závislostí má mít za cíl „koordinovaným a vědeckými důkazy podloženým přístupem předcházet negativním důsledkům závislostního chování, a snížit tak škody (zdravotní, sociální, ekonomické, nehmotné) jak pro jedince, tak pro společnost, a posílit tak well-being obyvatel Česka.“ Stejný cíl najdeme i v programovém prohlášení vlády.

Osobnost světově respektovaného odborníka Jindřicha Vobořila, který má blízko k premiérovi Fialovi (oba jsou z Brna a z ODS), byla jakýmsi garantem přístupu založeného na vědě a snižování rizik.

Potřebu zásadních reforem podtrhuje skutečnost, že desítky let trvající globální prohibice a represe stojí daňové poplatníky obrovské peníze, nicméně nepřináší kýžené ovoce. Nedokáže ani účinně potlačovat černý trh — ba právě naopak, jak vidíme v Mexiku, Ekvádoru či Kolumbii a čím dál více i v evropských zemích, kam mocné kartely pronikají zpoza oceánu —, zato páchá obrovské škody a kriminalizuje především uživatele.

×