S nástupem vlády, ve které zasedají i liberální Piráti, a s návratem Jindřicha Vobořila do funkce protidrogového koordinátora to na začátku roku 2022 vypadalo, že se Česká republika vrací zpět na cestu racionálního přístupu k drogové problematice. Po dvou letech je ovšem spousta věcí jinak a je čím dál palčivější otázkou, zda se pod tlakem konzervativních politiků a silových složek nevrací kormidlo zpět k nefunkční prohibici.

Už samotný návrat Vobořila do funkce po čtyřech letech přešlapování na místě pod vedením nekompetentní Jarmily Vedralové, kterou do úřadu dosadil Andrej Babiš, vzbuzoval v řadách odborníků na drogy a závislosti velké naděje. Ty si začali dělat i zastánci liberalizace protikonopných zákonů a s nimi i stovky tisíc uživatelů, kteří jsou v současnosti považováni státem za kriminálníky.

Nesmyslná válka proti drogám

Nejdřív to všechno vypadalo růžově. V dubnu loňského roku byl představen Akční plán politiky v oblasti závislostí, na kterém se shodla celá vládní pětikoalice. V něm se mimo jiné píše, že politika v oblasti závislostí má mít za cíl „koordinovaným a vědeckými důkazy podloženým přístupem předcházet negativním důsledkům závislostního chování, a snížit tak škody (zdravotní, sociální, ekonomické, nehmotné) jak pro jedince, tak pro společnost, a posílit tak well-being obyvatel Česka.“ Stejný cíl najdeme i v programovém prohlášení vlády.

Osobnost světově respektovaného odborníka Jindřicha Vobořila, který má blízko k premiérovi Fialovi (oba jsou z Brna a z ODS), byla jakýmsi garantem přístupu založeného na vědě a snižování rizik.

Potřebu zásadních reforem podtrhuje skutečnost, že desítky let trvající globální prohibice a represe stojí daňové poplatníky obrovské peníze, nicméně nepřináší kýžené ovoce. Nedokáže ani účinně potlačovat černý trh — ba právě naopak, jak vidíme v Mexiku, Ekvádoru či Kolumbii a čím dál více i v evropských zemích, kam mocné kartely pronikají zpoza oceánu —, zato páchá obrovské škody a kriminalizuje především uživatele.

V našem geografickém prostoru je nesmyslnost války proti drogám nejlépe vidět na konopné prohibici, kvůli níž končí ve vězení zcela bezúhonní lidé, mladí i staří. Konopí je u nás přitom společensky akceptované, masivně konzumované a hlavně — z hlediska veřejného zdraví je násobně mnohem méně nebezpečně než legální drogy alkohol a tabák.

Tvrdé tresty pro bezúhonné pěstitele

Přesto se i dnes u nás najdou tací, kdo opakují dávno vyvrácené mýty o konopí jako „vstupní bráně do světa tvrdých drog“ nebo o nárůstu počtu mladistvých uživatelů, psychóz a dopravních nehod v zemích, které prohibiční model opustily — nic takového se v Kanadě, Kalifornii, Coloradu ani dalších státech neděje.

Nepřekvapivě patří mezi nejhlasitější odpůrce jakýchkoli reforem v této oblasti silové složky a farmaceutická a alkoholová lobby. Všechny tyto skupiny bedlivě sledují, co doopravdy přináší dekriminalizace a regulace konopí, a bojí se, že přijdou o část svých příjmů. Stále více výzkumů a statistik totiž ukazuje, že ve státech, ve kterých se uvolnily protikonopné zákony, dochází ke snižování spotřeby opioidních farmaceutik i alkoholu. Jde to dokonce tak daleko, že pivovarníci v Severní Americe bijí na poplach a sami se snaží vstoupit do regulovaného konopného trhu.

Co se týče orgánů činných v trestním řízení, jejich motivace udržovat současný status quo je částečně projevem lenosti, neboť honit bodíky na „huličích“ s pár kytkami na zahrádce je výrazně snazší než řešit drogové gangy, částečně projevem přesvědčení vycházejícího z přežitého pohledu na drogovou problematiku ve stylu „všechny drogy jsou špatné a nikdo by je neměl brát“, samozřejmě vyjma alkoholu.

V rozsudcích nad nebohými zahrádkáři se pak od soudů dozvídáme, že marihuana „vyráběná“ z konopí — jako kdyby sušením bazalky vzniklo něco jiného než bazalka — je nesmírně nebezpečná návyková látka s obrovskými společenskými dopady a že každý, kdo s ní má co do činění bez náležitého povolení, si zasluhuje opovržení a trest.

Státní zástupci nemají problém navrhovat dlouholeté pobyty ve vězení a označovat za dealery lidi, kterým nebyla prokázána distribuce. Policie tomu často zdařile sekunduje manipulací se vzorky a vytvářením nesmyslných konstruktů, například že uprostřed lesa lze vypěstovat rostlinu s výnosem půl kilogramu hodnotné sušiny — v tomto případě dostali tři mladíci kolem osmi let v nejpřísnějším žaláři.

Z rodin se uměle vytvářejí zločinecké organizované skupiny, důkazy a svědci obhajoby se nepřipouštějí a policie v podobě Národní protidrogové centrály nemá problém tvrdit do médií, že za pěstování konopí se v České republice do vězení nechodí. Platí to jen do té míry, než orgány činné v trestním řízení bez důkazů označí pěstitele za dealery.

Lidovecká sabotáž racionální drogové politiky

Tuto zvrácenou nespravedlnost chtěl Jindřich Vobořil zastavit, a proto plánoval připravit komplexní návrh, který by dekriminalizoval pěstování pro vlastní potřebu a povolil by existenci regulovaného trhu po vzoru některých severoamerických států. Až do loňského léta k tomu měl plnou podporu vládní pětikoalice v intencích programového prohlášení vlády a akčního plánu.

Pak se ale situace změnila. V průzkumech padající KDU-ČSL dospěla k závěru, že jí snad pomohou útoky na Vobořila a snaha potopit jeho úsilí. Rozjeli dehonestující kampaň, kdy jsme od čelných lidoveckých představitelů, kteří mají nulovou odbornost v drogové problematice, slyšeli, že Vobořil je drogový koordinátor, ne protidrogový, že chce legalizovat kokain a že regulovaný prodej konopí je cestou do horoucích pekel.

Lidovcům tyto aktivity sice žádné zlepšení preferencí nepřinesly, ale stalo se to, co sledujeme i v jiných oblastech: vládu, kterou volili převážně liberálně smýšlející občané, směřují a ovládají ultrakonzervativci s dvouprocentní podporou v průzkumech. Viděli jsme to u Istanbulské úmluvy, manželství pro všechny a dlouhodobě jsme toho svědky právě u snahy reformovat nefunkční protidrogové zákony.

Vobořil byl nakonec pod lidoveckým tlakem donucen představit na začátku roku pouze polovičaté řešení, jímž byl návrh na povolení pěstování pro vlastní potřebu a vznik neziskových konopných společenských klubů. Jedním hlasem dodával, že má připravený i rozšířený modul, který obsahuje i regulovaný trh, ale ten pod tlakem konzervativců nepředstavil. Pár týdnů poté lidovecký ministr zemědělství Marek Výborný zcela očekávatelně podotkl, že jeho strana rozhodně žádné kluby nepodpoří.

Co se je ale důležitější — vykostění návrhu o regulovaný trh je medvědí službou celé reformní snaze, protože, jak upozorňuje řada odborníků a jak ukazují data ze zahraničí, právě racionálně regulovaný trh je nejúčinnější zbraní v boji proti černému trhu a nejlepší ochranou mládeže. Zároveň je jedinou možností, jak z konopí získat i příjem do státní pokladny, který v zahraničí směřují na prevenci a vzdělávání v drogové problematice. I z toho důvodu vidíme ve státech, které konopí regulují, pokles mladistvých uživatelů.

Paradoxně se tak děje to, čeho se marně snaží docílit zastánci prohibice, kteří vykřikují, že jsou proti regulaci konopí, protože tak „chrání naše děti“. Zastánci prohibice a represe chrání pouze zisky svých chlebodárců a děti jsou jim celkem lhostejné.