Cesta drogové politiky do pravěku a právo na diskusi o ní

Petra Dvořáková

Adiktologické služby požadují odvolání protidrogové koordinátorky, která podle nich ohrožuje vývoj české drogové politiky. Zároveň začal soud s vydavatelem magazínu Legalizace, v němž se hraje i o právo o této politice svobodně diskutovat.

Česká drogová politika se ještě donedávna ubírala progresivním směrem založeném na principech harm-reduction, tedy minimalizace škod a rizik, a na mezirezortní koordinaci. A těšila se — jako ostatně jedna z mála českých politik — obdivu i v zahraničí. Foto Francois Nascimbeni, AFP

Pátého října se shodou okolností odehrály hned dvě události, které jsou důležité z hlediska sporu o budoucí směřování české drogové politiky. Adiktologické služby po celé republice na čtvrt hodiny zastavily svůj provoz, aby tak poprvé veřejně protestovaly proti způsobu, jímž Národní protidrogová koordinátorka Jarmila Vedralová vede Odbor protidrogové politiky. Zároveň týž den stanul před okresním soudem v Bruntále šéfredaktor a vydavatel magazínu Legalizace Robert Veverka, neboť policie po deseti letech od založení časopisu o konopí usoudila, že se jeho vydáváním dopouští šíření toxikomanie.

Jako spouštěč protestu adiktologických služeb zafungoval odchod uznávaného odborníka Viktora Mravčíka z funkce vedoucího Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti, kterou zastával celých dvacet let. Své rozhodnutí odejít Mravčík na Facebooku vysvětlil výčtem změn, jež nastaly po nástupu Vedralové: „okopávání kotníků,“ „oklešťování pravomocí vedoucího Národního monitorovacího střediska,“ „cenzura informací vydávaných navenek,“ a především pak „vývoj politiky v oblasti závislostí.“

Jak koneckonců uváděla hesla na plakátech protestujících adiktologů: „Odvolejte Vedralovou, vrací moderní českou protidrogovou politiku do pravěku.“

Nejhorší možná volba

Česká drogová politika se ještě donedávna ubírala progresivním směrem založeném na principech harm-reduction, tedy minimalizace škod a rizik, a na mezirezortní koordinaci. Těšila se — jako ostatně jedna z mála českých politik — obdivu i v zahraničí. Liberální přístup k drogové politice vehementně bránil i předchozí protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil. Když však po jeho odchodu v roce 2018 vyhrála výběrové řízení právě Vedralová, Vobořil ji už tehdy označil za „nejhorší možnou volbu.“

Vedralová přešla na Odbor protidrogové politiky z Ministerstva zdravotnictví, kde měla na starosti závislosti na tabáku a alkoholu. Vysvědčením jí budiž to, že v konzumaci jak tabáku, tak alkoholu, zůstáváme po patnácti letech její práce téměř nejhorší v Evropě. Vedle nepřesvědčivých výsledků a neznalosti oboru pak odborná veřejnost od počátku Vedralovou kritizovala za její příklon k represivnímu přístupu.

Adiktologové se zároveň obávali, že členku ČSSD Vedralovou prolobbovalo na úřad ministerstvo zdravotnictví, a to s cílem konečně přesunout drogovou agendu pod svá křídla. Pokusů přemístit Odbor protidrogové politiky z Úřadu vlády pod ministerstvo se v minulosti odehrálo již několik, a to přesto, že pokaždé narazily na odpor odborné veřejnosti. Přesun by totiž znamenal poškození mezirezortní koordinace drogové politiky a zřejmě i zánik některých sociálních služeb, jež pod rezort zdravotnictví nespadají. Ministerstvo zdravotnictví je navíc do značné míry obsazeno lidmi, kteří ve vztahu k drogové politice upřednostňují právě represi.

Projevuje se to jako Babišovo vlastnictví Mafry

A vskutku, zatímco Vobořil se letos v červnu, kdy již funkci protidrogového koordinátora nezastával, veřejně vymezoval i proti poslednímu pokusu o přesun odboru, Vedralová k věci mlčela. Zachování odboru pod Úřadem vlády si tak musely vydobýt samy adiktologické služby. Naplnily se přitom všechny obavy, s nimiž odborníci před nástupem Vedralové varovali.

„Odbor dnes nefunguje ani z hlediska základních úřednických funkcí, jakými jsou třeba včasné vypsání dotačního řízení. Vedralová nemá ani odborné znalosti, ani úřednické schopnosti. Nerozumí ani službám, ani prevenci, ač se prevencí neustále zaštiťuje. Nebojuje o peníze pro svůj odbor — o ty musíme bojovat my. Dokud kolem sebe měla schopné úředníky, nebylo to tak nebezpečné,“ shrnuje působení Vedralové její předchůdce Vobořil, dnes ředitel společnosti Podané ruce. To potvrzuje i ředitel Asociace nestátních organizací a jeden z organizátorů úterního protestu Matěj Hollan. Adiktologické služby proto ze situace nevidí jiné východisko než odvolání koordinátorky.

Na otázku, zda se v praxi projevuje i příklon Vedralové k represím, Hollan odpovídá: „Projevuje se to jako vlastnictví Mafry Babišem. Navenek nic nedělá. Opakuje, že nemá informace. Že je třeba vyvažovat. Že není jen harm-reduction přístup, že jsou i jiné přístupy. Jenže za Vobořila by se nemohlo stát, že protidrogový koordinátor nebije na poplach, když se objeví snaha kriminalizovat časopis o konopí.“

A zatímco Vobořil se vydal Veverku osobně podpořit k soudu až do Bruntálu a trestní stíhání označil za „návrat války proti drogám“ a „likvidaci otevřené debaty na téma rizik a dopadů prohibičních politik“, Vedralová se k případu vyjádřila ve stylu „nevím, nemám informace.“

Kdo jiného inspiruje…

Oč tedy v trestním stíhání vydavatele Legaliazce běží? Inu, policie se zase jednou kreativně vyřádila na ohýbání paragrafu o šíření toxikomanie, jemuž kritici přezdívají „gumový paragraf“. Gumový paragraf praví: „Kdo svádí jiného ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu nebo ho v tom podporuje anebo kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje nebo šíří, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.“

Co se však skrývá za slovíčky „svádí“, případně „jinak podněcuje“ a co vlastně zahrnuje výraz „návykové látky“? Vágních formulací policie využila třeba v roce 2008 proti obchodníkům se šalvějí divotvornou (která není návyková a tehdy navíc nebyla ani zakázaná). V roce 2013 zase gumový paragraf posloužil policistům při spektakulární razii proti dlouhá léta fungujícím growshopům, tedy obchodům s pěstitelskými potřebami zaměřeným na pěstování pod umělým osvětlením.

Tentokrát orgány činné v trestném řízení shledaly závadným jak tištěný, tak elektronický magazín Legalizace, jelikož prý některé z článků v něm „vyzdvihují účinky konopí, navozují dojem jeho legality, poskytují kvalifikované návody a rady k jeho pěstování a zpracování nebo poskytují informace o jeho využití v léčbě i kuchyni.“ Obžaloba se opírá i o skutečnost, že jako dárek k magazínu občas bývá přiložené konopné semínko.

Veverka tím prý jakožto vydavatel Legalizace „nejméně jednu osobu inspiroval k tomu, že si pořízením magazínů obstarala semena rostlin konopí, dle návodů a rad uvedených semena zasadila, rostliny vypěstovala a usušila, čímž vyrobila zakázanou látku delta-9-tetrahydrokanabinol (THC).“ V Bruntále se soud odehrává proto, že na Bruntálsku policie vloni zadržela konopí u člověka, jenž vypověděl, že jej k pěstování inspirovala právě Legalizace. „Svádět“ tak v tomto případě znamená „inspirovat.“

Nejde o legalizaci, ale o právo na svobodnou diskusi o ní

Jenže pěstování konopí je za dodržení příslušných zákonů povolené. Od roku 2013 je navíc legální i léčebné konopí, a Legalizace tak představuje důležitý zdroj informací i pro konopné pacienty. Ba, dle odborných posudků, které si magazín nechal zpracovat, dokonce funguje jako jedna z nejvýznamnějších složek terciální prevence — a de facto tak supluje roli státu. Obsah magazínu se koneckonců opírá o vědecké poznatky a informuje jak o pozitivech a účincích konopí, tak i o jeho rizicích.

Stejně tak Legalizace zprostředkovává čtenářům rozhovory jak s konopnými aktivisty, tak například se šéfem protidrogové centrály. Na jeho stránkách pravidelně prezentují své názory respektovaní odborníci, a Legalizace tudíž zároveň zastává roli platformy vyvážené a objektivní diskuse o současném i budoucím nastavení české drogové legislativy.

Ve stíhání magazínu se nehraje o to, jakým směrem se česká drogová politika vydává, ale spíše o právo na svobodnou diskusi o tomto směru. Jak napsal Veverka vloni v září, kdy se policie začala o Legalizaci zajímat: „Mnozí nemusí s legalizací konopí souhlasit, já mám však právo svobodně prosazovat tuto politickou agendu a svůj názor. Policista může mít názor jiný, nesmí mě ale za ten můj zavřít. Nejde zde primárně o to, kdo má pravdu. Jde o elementární svobodu moct o ní diskutovat bez hrozby postihu.“

Jelikož Veverka požádal soudce, aby kromě z kontextu vytržených článků o vaření či hnojení, které označila obžaloba, přečetl celý obsah Legalizace (jde dohromady o 57 čísel), pokračování soudu bylo odloženo na 3. listopad. Těžko tak předvídat, čeho se dočkáme dříve: zda rozsudku, anebo protidrogového koordinátora, který se odborného časopisu věnujícího se mimo jiné i agendě protidrogového odboru jasně a veřejně zastane.

Diskuse