Máme za sebou půlrok genocidní hrůzy v Gaze, během níž izraelská armáda zmasakrovala přes dvaatřicet tisíc Palestinců, přičemž další tisíce těl tlejí pod ruinami. Přes sedmdesát tisíc lidí bylo zraněno, mnozí jsou nadobro zmrzačeni.

Mezi oběťmi je nejméně devadesát novinářů a pracovníků médií a zhruba dvě stovky humanitárních pracovníků. Mezi zabitými Izraelem je také třináct tisíc dětí a devět tisíc žen.

A to nemluvíme o systematické destrukci škol a nemocnic, vyhnání 85 procent z 2,3 milionů obyvatel Gazy, ani o propukajícím hladomoru. Podobné tempo zabíjení v Británii by vedlo k milionu mrtvých, z nichž by zhruba 400 tisíc byly děti. V České republice by se jednalo o 150 tisíc mrtvých, 60 tisíc z toho by byly děti.

Až do masakru sedmičky humanitárních pracovníků to vše nechávalo politiky obou hlavních britských stran, konzervativní i labouristické, podobně jako všechna britská mainstreamová média v klidu. Podporovaly jatka a vrahům poskytovaly ochranu. Britská média démonizovala a dehumanizovala Palestince a plnou vahou se stavěla za izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. A najednou, jako by přes noc, se to změnilo.

Mediální rozhořčení

Jako příklad můžeme uvést palcové titulky v nejrespektovanějších britských novinách The Times: „Pobouření nad zabitými humanitárními pracovníky.“ Vedle toho redakce umístila fotografie tří obětí úterního útoku na konvoj charitativní organizace World Central Kitchen. Útok připravil o život celkem sedm humanitárních pracovníků, tři Brity, jednoho Australana, Poláka, jednoho člověka s dvojím, kanadským a americkým, občanstvím a pouze jednou z obětí měl být Palestinec.