Protesty prostoupené beznadějí
Slavoj ŽižekZvláštním — negativním — dopadem ztráty americké hegemonie je, že USA nedokážou zajistit mír v Gaze. Uznání palestinské státnosti je za těchto okolností nezbytným předpokladem pro jakákoli seriózní jednání mezi Izraelem a Palestinci.
Žijeme v strašlivé době. Přírodní pohromy rozměrů až biblických, jaké jsme v nedávné době mohli pozorovat v případě opakovaných přívalových dešťů v Dubaji nebo hromadného úhynu ryb v přehřátých přehradách ve Vietnamu, mají svůj pandán v nesnesitelném dusnu našeho politického a společenského prostředí.
V krizových situacích je nicméně důležité zachovat chladnou hlavu a veškeré neočekávané události analyzovat s maximální pečlivostí, objektivitou a nezaujatostí. Stěží se přitom v poslední době dělo cokoli nezvyklejšího než protesty reagující na izraelské bombardování a invazi do Gazy, již vyprovokoval teroristický útok Hamásu v říjnu loňského roku.
Naší pozornosti by neměla uniknout rétorika některých zpolitizovaných muslimů, třeba těch, kteří nedávno během demonstrace v německém Hamburku skandovali „Kalifat ist die Lösung“ — „Chalífát je řešení“. Měli bychom uznat, že navzdory masivnímu zastoupení židů se mezi protestujícími proti válce objevuje také přinejmenším několik opravdových antisemitů — podobně jako se i v Izraeli najdou genocidní fanatici.
Mnozí komentátoři upozorňují na podobu dnešních propalestinských demonstrací se studentskými protesty proti válce ve Vietnamu v roce 1968. Italský filosof Franco Berardi však poukazuje na důležitý rozdíl: přinejmenším rétoricky se protestující v roce 1968 ztotožňovali s antiimperialistickým postojem Vietkongu a s obecnějším, pozitivním socialistickým projektem, zatímco dnešní demonstranti se k Hamásu odkazují jen velmi zřídka, a místo toho jsou „oddáni beznaději“.
Ano, obzvláště závěr je pojatý až v muzikálovém duchu...
Pokud jde o uznání palestinského státu, tak na to už je trochu pozdě, ne?
Každý stát, má li být státem, potřebuje svrchované území. To je přece úplně základní věc. Nemůže existovat např. stát na otevřeném oceánu. Z Gazy jsou ruiny a ze Západního břehu zbývá palestincům ementál. Vzpomeňme na Trumpovu mapku izolovaných území propojených tunely a silnicemi obehnanými zdmi... K uznání samostatnosti by bylo ještě třeba říct, že bude mezinárodní tlak na anulování židovského osadnického hnutí a osadníci budou muset odejít. A zároveň by se palestinci museli rozejít s Hamásem a dalšími odnožemi teroristů......... jo, už to vidím.
Realita je tedy taková, že bude jen jeden stát mezi řekou a mořem. Izrael. A uznat Palestinu je v takové situaci krok, který bude svým do očí bijícím nesouladem s realitou jen stupňovat neřešitelnost tohoto dlouhého a fatálního střetu.
Válku v Gaze je možné ukončit úplně okamžitě. K tomu, aby v Gaze zavládl mír a skončilo utrpení, není vůbec potřeba, aby „do Gazy z moře vtrhla americká armáda“ (jak si myslí pan Žižek). K nastolení trvalého míru úplně postačí, když Palestinci vydají unesená rukojmí i těla těch, kteří v palestinských mučírnách nepřežili, když se původci zločinů proti lidskosti ze 7. 10. dostaví k soudu a když se Palestinci vzdají myšlenky na zničení Izraele.
Palestinská státnost není předpokladem pro jakákoli seriózní jednání o míru na Blízkém východě prostě proto, že Palestincům o vznik vlastního státu nejde. Jde jim o zánik Izraele. Kdyby Palestinci chtěli vytvořit vlastní stát, už to (například) v letech 1949 – 1967 dávno mohli udělat.
Tedy když si představím, kolik práce si mohli vyjednávači o dohodách z Camp Davidu ušetřit a že ten chlapík, co spáchal pro jejich bojkot ve jménu autentických sionistických hodnot atentát na Rabina, to vlastně dělal zbytečně. A to jen proto, že se ti historicky nevzdělaní izraelští, evropští, američtí a arabští vyjednávači včas nezeptali znalce palestinské historie Nusharta, který by jim vysvětlil dvou větách.
Máte, pane Profante, nějaké zcela věcné informace o tom, jak Izrael v letech 1949 – 1967 zabránil vzniku palestinského státu?
Doporučuji nějakou základní, intelektuálně nenáročnou, populární přehledovou knížku -- například Arabsko-izraelské války: 1948-1973 od Ivana Brože. To byste mohl zvládnout i Vy a ušetřit mě hloupých otázek.
Obávám se, pane Profante, zda se k vám při četbě intelektuálně náročných knih již doneslo, že Západní břeh Jordánu (včetně východního Jeruzaléma) a Pásmo Gazy (s krátkým přerušením v průběhu suezské krize) v letech 1949 – 1967 Izraelem samozřejmě ovládány vůbec nebyly. Izrael tedy v tomto období Palestincům ve vytvoření vlastního státu na těchto jejich územích bránit nemohl.
Proč tedy, pane Profante, palestinský stát v letech 1949 – 1967 na těchto územích nevznikl? Je to hloupá otázka?
Ano, Vaše otázka je je mimořádně hloupá.
Pokrytci obvykle označují nepříjemné otázky za mimořádně hloupé, takže se pak bohužel nemohou „snížit“ k tomu, aby na tak „mimořádně hloupé“ otázky odpověděli. Taktika je to mimořádně hloupá, ale zabírá.
Pokrytci to dělávají. Jen to nic nemění na faktu, že Vaše otázka je hloupá, dokonce i na Vás.
Jeden moudrý pedagog vždycky říkával, že žádná otázka není hloupá a na každou odpověděl. Tím se lišil od pokrytce, který otázky rozděloval na chytré a hloupé a odpovídal jenom na ty, na které se mu odpovědět zrovna hodilo. Většinou to byly ty hloupé.