V Číně se děje něco závažného, co musí přidělávat vrásky na čele politickým představitelům země. Mladí Číňané stále častěji zaujímají postoj pasivní rezignace, vyjádřený novým populárním výrazem „paj lan“ („nechat to vyhnít“). Fenomén „paj lan“ se zrodil z rozčarování z ekonomické situace a všeobecné frustrace z dusivých kulturních norem. Jeho podstatou je odmítání honby za kariérou a důraz na to, aby člověk v práci vykonával jen to nejnutnější. Osobní blaho má přednost před kariérou.

Stejný trend odráží i další módní slovo poslední doby: „tchang-pching“ („ležet na zádech“), slangový neologismus označující pocit rezignace tváří v tvář neúprosné společenské a profesní konkurenci. Oba výrazy vyjadřují odmítání společenského tlaku na úspěch a ve snaze prosadit se ve společnosti vidí jen bláhové úsilí se stále klesajícími výnosy.

V červenci loňského roku přinesla CNN zprávu, že mnoho čínských zaměstnanců opouští práci v kanceláři, kde jsou na ně kladeny mimořádně vysoké nároky, a raději odchází do flexibilnějších manuálních profesí. Jak vysvětlila sedmadvacetiletá žena z Wu-chanu: „Ráda uklízím. S tím, jak se v celé zemi zlepšuje životní úroveň, roste i poptávka po úklidových službách… Díky změně práce už netrpím závratěmi. Cítím menší psychický tlak. A každý den jsem plná energie.“

Tyto postoje jsou prezentovány jako apolitické, jelikož jejich součástí není ani násilný odpor proti moci, ani jakýkoli dialog s těmi, kdo jsou u moci. Jsou tohle ovšem jediné možnosti, jak vyjádřit odpor vůči odcizení?

Politicky motivovaná apolitičnost

Masové protesty, které právě probíhají v Srbsku, naznačují další způsob. Protestující nejenže vnímají, že je cosi shnilého ve státě srbském, ale trvají rovněž na tom, že je třeba s prohnilostí skoncovat.