Bosna a Hercegovina je v českém povědomí stále vnímána jako symbol nestability, sváru a konfliktu. Stereotypy, které vznikly za Turků, Rakousko-Uherska, Jugoslávie i války v 90. letech, ožívají v současné politické krizi, která neoslabila ani během letních měsíců.

V Bosně a Hercegovině, jejíž politický systém je poměrně složitý, má největší moc tzv. Vysoký představitel OSN. V současné době jím je Rakušan Christian Schmidt, jemužuž došla trpělivost s bosenskosrbským prezidentem Republiky srbské Miloradem Dodikem. Ten totiž na území Republiky srbské schvaluje zákony odporující ústavě Bosny a Hercegoviny a blokující implementaci mírových podmínek stanovených Daytonskou smlouvou. A tak Schmidt tyto zákony z moci Vysokého představitele prostě perem zrušil. Jenže úřady Republiky srbské se tváří jakoby nic a vydaly je ve vlastním úředním věstníku.

Státní zastupitelství v Sarajevu podalo na Dodika žalobu za to, že nerespektoval rozhodnutí Vysokého představitele. Soud první instance rozhodl, že za to půjde na rok do vězení a šest let nesmí vykonávat politické funkce.

Dodik Republiku srbskou až na výjimky neopouští. Jeho prezidentský úřad mu přidělil ochranku v podobě protiteroristické jednotky. Když se tedy ve Východním Sarajevu pokusila Státní agentura pro vyšetřování a ochranu — jediná policejní jednotka s celobosenskou působností — Dodika zatknout, sdělil velitel ochranky policistům, že má rozkaz zahájit palbu. Přestřelku a mrtvé si nikdo nepřál a policisté se raději stáhli. Dodik díky tomu stále soudům uniká.

Maďarská stopa v Banja Luce

Výsměchem pro vládu v Sarajevu byla Dodikova nedávná návštěva v Maďarsku. V každé západní zemi by byl zatčen, ale Orbán Dodika chrání a maďarské úřady měly dokonce i plán pro případ, že by si pro Dodika přišla policie do Banja Luky — prezident měl být rychle převezen do Maďarska.

Politická krize v Bosně a Hercegovině zneklidňuje také sousední Srbsko, kde je většina obyvatelstva naladěna vysloveně pro Dodika a vnímá celou záležitost jako další z řady „facek“ do tváře srbského národa. Podporu Dodikovi vyjadřuje i srbský prezident Aleksandar Vučić, jenže ten má doma dost vlastních problémů.

Dodik samozřejmě měl právo se proti rozsudku odvolat k Ústřední volební komisi, což také udělal. Jeho odvolání ale bylo zamítnuto, což opět vyvolalo celou řadu emocí. Na základě toho byl Vysokým představitelem Dodikovi zrušen mandát prezidenta Republiky srbské. To jsou sice silná a rozhodná slova, kdo ale dokáže takové rozhodnutí vynutit? Christian Schmidt sám s textem rozhodnutí do Banja Luky nepojede.

V Republice srbské se konají různé akce na Dodikovu podporu, které otevřeně organizuje politické vedení. Sympatizují s ním studenti a různé organizace.

Situace vypadá jako výsměch tria Vučić-Orbán-Fico západním zemím za spokojeného přihlížení Moskvy. Tak jednoduché to ale není. Západní země jsou ze Sarajeva i Bělehradu poměrně daleko a lidé vnímají svět optikou vlastního, post-jugoslávského mikrokosmu. Hýčkají přitom v sobě podobný sen jako katalánští separatisté a Carles Puigdemont. Hybatelem je snaha co nejvíce se přiblížit nezávislosti, ne splnit noty z Moskvy.

Dodikovo testování hranic možného ale nemůže zajít příliš daleko. Západ pořád drží na Balkáně poměrně hodně trumfů: na vnějších hranicích Evropské unie se totiž uznávají pouze pasy Bosny a Hercegoviny, nikoli Republiky srbské.

Západ se pokouší vyjednat nějaké řešení. Počátkem srpna se Dodik setkal v Hercegu Novém v Černé Hoře s Richardem Grenellem. V úterý 12. srpna Soud Bosny a Hercegoviny rozhodl, že Dodik nakonec do vězení nepůjde, ale že musí zaplatit peněžní trest ve výši cca 18 tisíc eur. Lze jen spekulovat, jestli Grenell, který byl v první Trumpově vládě zvláštním vyslancem pro oblast Balkánu, celou situaci dojednal i s celobosenským vedením. Hovoří se také o zrušení sankcí, které na Dodika uvalila Bidenova vláda

Vstoupili tak Američané do celého procesu? Jedno je jisté — z jejich kroku v Sarajevu radost nemají. Zda se jedná o závěr jednoho z řady balkánských dramat, nebo naopak počátek sporu, jehož hořké plody budeme sklízet za několik let později v Evropě všichni, ukáže až čas.