Bosna a Hercegovina byla vždy vnímána jako symbol nestability. Za Rakousko-Uherska zde došlo k sarajevskému atentátu, v 90. letech na jejím území proběhla děsivá „bratrovražedná“ válka a dnes je fragmentovanou zemí, jejíž fungování i třicet let po válce určuje Daytonská mírová smlouva a Vysoký představitel OSN se svým úřadem.

Složitost politického systému, který bychom mohli vzdáleně přirovnat k Belgii nebo k Československu na počátku 90. let, vychází z toho, jak bolestně se rodil mírový plán před třiceti lety. Návrhů se totiž tehdy objevilo několik, byly ale jeden po druhém válčícími stranami odmítány. Finální byla až mírová smlouva z amerického Daytonu.

Tu sice všechny strany přijaly, předcházelo jí ale bombardování pozic Vojsk republiky srbské — sil vzbouřenců, kteří se chtěli odtrhnout od Bosny a Hercegoviny a vytvořit si vlastní stát, který by zůstal v rámci Jugoslávie. Tím byla Republika srbská, která oficiálně vznikla 9. ledna 1992.

Daytonská smlouva ji samozřejmě coby samostatný stát nebo součást Miloševićovy Jugoslávie razantně odmítla, a definovala ji naopak jako jednu z tzv. dvou „entit“ — celků o stejné velikosti a stejných právech v rámci Bosny. Odtud do jisté míry platí i paralela s Československem roku 1992. Země tak získala „federální“ vládu, vládu Republiky srbské (sídlící v Banja Luce) a vládu Federace Bosny a Hercegoviny.

Složitý systém potom doplnil ještě zmíněný Vysoký představitel OSN. Ten slouží jako finální arbitr situace v zemi — podle zlých jazyků jako její protektor. Podle mírové smlouvy má Vysoký představitel OSN, v současné době jím je Christian Schmidt, rozsáhlé pravomoci. Může například odvolat libovolného politika, shledá-li, že ona osoba brání mírovému procesu, nebo svá rozhodnutí vymáhat i silou.

Kudy ven?

Republika srbská samozřejmě na nezávislost či na spojení se Srbskem už třicet let pomýšlí. Politicky jí dominuje Milorad Dodik, matador, který byl již na konci 90. let její premiér a po roce 2010 i prezident. Dudik čas od času způsobí nějaký skandál — tu slibuje odtržení, tu vyhlásí svátek, který mu ústavní soud zruší. Jeho velkým přítelem je příznačně Viktor Orbán a nedávno byl na návštěvě u Vladimira Putina. Dokáže vzedmout davy a má podporu Alexandra Vučiće, hlavy státu sousedního Srbska. Dodikova pozice je tak v celé Republice srbské neotřesitelná.

S jídlem roste chuť a v politice to platí dvojnásobně. Přímo se odtrhnout od Bosny a Hercegoviny je bez nadsázky velká a poměrně nebezpečná hra. Daytonská mírová smlouva to explicitně zakazuje. A tak Dodik zkouší různé jiné věci. Když oslavil 9. ledna republikový (a protiústavní) svátek vzniku Republiky srbské, nad Banja Lukou přelétaly americké bombardéry.

V květnu téhož roku pak Dodik republikovému parlamentu předložil návrh zákona, který by neuznával rozsudky Ústavního soudu Bosny a Hercegoviny v Republice srbské. To už bylo moc i pro Christiana Schmidta a z titulu svých rozsáhlých pravomocí Vysokého představitele OSN návrh zrušil sám. Americká armáda mimo to oznámila společné cvičení s bosenským vojskem a nad hlavním městem Republiky srbské opět přelétala letadla s bílou hvězdou.

Dodik se však i nadále tváří, že se nic neděje, a návrh zákona podepsal. Vyšel dokonce v úředním věstníku, a měl by tudíž na území Republiky srbské platit. Na základě toho Státní zastupitelství v Sarajevu podalo na Dodika žalobu, v níž žádalo o nejvyšší možný trest, tedy o pět let nepodmíněně. Rozsudek padl ve středu, soud první instance rozhodl o ročním odnětí svobody a šesti letech zákazu politické funkce.

Na Dodika padá klec