Milánská prokuratura vyšetřuje podezření, že bohatí cizinci si během obléhání Sarajeva platili za možnost zabíjet civilisty „pro zábavu“ z bosenskosrbských pozic v kopcích nad sarajevskou „Alejí sniperů“. Tato zpráva může šokovat jen ty, kdo nejsou Bosňáci. Podrobnosti, které během vyšetřování vycházejí najevo, jsou totiž pro Bosňáky stejně odpudivé jako bolestně známé: přístup zajišťovaný prostředníky, platby stanovené podle typu cíle — přičemž za děti se mělo platit nejvíce.

Nejde o nic nového. Informace o těchto zvěrstvech byly již dříve publikovány a zdokumentovány — například v dubnu 1995 Lidovým tribunálem v Trentu. Objevily se také ve většině italského tisku, v chorvatském deníku Vjesnik a sarajevských novinách Oslobodjenje. V poslední době byly popsány v knize Harise Imamoviće Vedran a hasiči a zobrazeny v dokumentárním filmu Sarajevo Safari Mirana Zupaniče z roku 2022.

Mne jako Bosňáka otřásá nejen sama zvrácená brutalita těchto činů, ale i to, co ji umožnilo. Za touto zrůdnou „turistikou“ totiž tkví hlubší patologie: systematická dehumanizace bosenských Muslimů v devadesátých letech. Stejná logika je patrná i u jevů, které v posledních letech sledujeme, aniž by námi zvlášť otřásly nebo jsme na ně adekvátně reagovali. Například zahraniční občané se hlásí do izraelské armády, aby — jak sami otevřeně přiznávají — beztrestně zabíjeli Palestince v Gaze.

Vraždění následuje po eliminaci lidskosti

Dehumanizace je proces, při němž se obyvatelstvu upírá jeho lidskost: stává se beztvarou masou, hrozbou, pouhou abstrakci, místo aby bylo vnímáno jako společenství živých bytostí s vlastní vůlí a důstojností. Odborníci na masové násilí dlouho poukazují na to, že fyzickému útoku předchází likvidace symbolická: ztráta empatie, odstranění morálních zábran. Jakmile je určitá skupina obyvatelstva vyloučena z morální komunity „těch, na jejichž životě záleží“, stává se zabíjení jejích členů nejen přípustným, ale dokonce něčím běžným, ba příjemným.

V Bosně na počátku devadesátých let byli bosenští muslimové nejprve jazykově a politicky vyloučeni z lidského společenství. Především Srbové, ale rovněž značná část pravicových islamofobů na Západě, je označovala za „Turky“, za „extremisty“, za „islámské fundamentalisty“ — představitele cizího projektu, který musel být zničen. Právě v tomto morálním vakuu se mohla zrodit myšlenka zahraničních „sniper turistů“. Jakmile přestaly být oběti v očích svých vrahů lidmi, mohlo se jejich utrpení stát podívanou.

Dnes vidíme podobný přístup vůči Palestincům. Desítky let dehumanizující rétoriky, která se utvrdila po útocích Hamásu 7. října 2023, kdy byli Palestinci označováni za „teroristy“, „lidská zvířata“ a „barbary“, proměnily civilisty v cíle a tyto cíle v pouhé abstrakce.