V pátek 12. února se v Sarajevu na jediné kolejové křižovatce ve městě převrátila kloubová tramvaj. Měla odbočit vpravo, ale kvůli vysoké rychlosti pokračovala rovně. Jeden člověk zemřel a čtyři byli zraněni. Událost vyvolala protesty veřejnosti, které byly namířeny proti politické reprezentaci a dopravnímu podniku. Rezignoval ředitel dopravce a regionální premiér. Co se v zemi vlastně děje?

Poslední na světě

Kdo kdy cestoval po zemích bývalé Jugoslávie nebo jinde po Balkáně, nepochybně narazil na „dopravní muzeum“ místních silnic i železnic. A vskutku, převrácený vůz Tatra K2YU, vyrobený v Praze na Smíchově v roce 1975 a dodaný ještě do Jugoslávie, přežil i válku a několikaleté obléhání metropole. Sarajevo je dnes už jediným městem, kde jsou tyto tramvaje v provozu — u nás přestaly pravidelně jezdit krátce po začátku tisíciletí.

Město Sarajevo si je této nešťastné situace vědomo, proto v roce 2021 rozhodlo o pořízení nových tramvají, jež dorazily v předloňském roce. Na počátku dekády navíc dopravní podnik prošel komplexní analýzou Japonské agentury pro mezinárodní spolupráci JICA.

Zjištěna byla řada nedostatků: staré trati, nedostatečný počet vozidel, průměrné stáří vozů přes dvacet let apod. Někteří se nebojí říkat, že celá organizace je naprosto nefunkční. Není proto divu, že se úplná obměna tramvají ještě nepodařila. V Sarajevu nadále padesát let staré tramvaje jezdí na šedesát let starých tratích. Riziko nehody je značné.

Zatčený řidič a protesty studentů

Řidiče tramvaje hned po nehodě zatkli. Státní zástupce konal s odůvodněním, že k dopravní nehodě došlo z nedbalosti s následkem smrti. Řidič má zůstat ve vazbě měsíc, zároveň bylo zahájeno vyšetřování. Tramvajový provoz byl zcela zastaven, neboť uvedená křižovatka je středem celé sítě.

Ještě téhož dne se však uskutečnila studentská demonstrace, na níž se účastníci postavili za řidiče a protestovali proti „aroganci moci“. Mocné viní z toho, že z řidiče dělají obětního beránka, aby zakryli vlastní pochybení.

Studenti spatřují problém jinde. Například v tom, že dopravní podnik má do roku 2028 podepsanou smlouvu o celovozových reklamách, které lze umisťovat jen na starší vozy, nikoliv na nově pořízené. Proto se starých vozů nechce vzdát. Dalším problémem je šlendrián regionální vlády, dopravního podniku nebo místního magistrátu.

V úterý pak studenti na „plénu občanů“ požadovali informace o vyšetřování, záznamy o servisování tramvají a kamerový záznam z kabiny řidiče. Nakonec se ukázalo, že videozáznam z kabiny řidiče pořizován vůbec nebyl.

Demonstrace jako spouštěč. Ale čeho?

Bosna a Hercegovina je jednou z nejchudších zemí Evropy. Životní podmínky zde sice nejsou tak hrozivé, aby vyvolávaly mohutnou migraci do západní Evropy, mladí ale zemi i přesto opouštějí. Pocit, že občané nemohou nic změnit, vysoká nezaměstnanost a nízké platy jsou každodenní realitou zdejších lidí už třicet let, od konce války.

V takové atmosféře se nespokojenost může rozhořet rychle. Vzpomeňme jen na únor 2014, kdy zpackaná privatizace státních podniků vedla k masovému propouštění, jež se přetavilo v demonstrace a následně v násilnosti. Vyhořelo tehdy několik budov a zničen byl například i státní archiv.

Dlouhodobě napjatá situace je i v sousedním Srbsku, kde studentské hnutí vystupuje v opozici proti Alexandru Vučićovi, prezidentovi země a hegemonovi místní politické scény. Taktika bosenských protestů v posledních dnech připomíná přesně to, co vídáme v ulicích Bělehradu nebo Nového Sadu — velká shromáždění, blokády dopravy, artikulace požadavků vůči vládě, tlak na média, virální videa na sociálních sítích, rezignace většinou níže postavených osob.

Zatímco v Srbsku lze kritiku poměrů nasměrovat na jednoho člověka, v Bosně a Hercegovině, která je řízená komplexním politickým systémem se silně decentralizovanými orgány, je velmi těžké určit, kdo je vlastně odpovědný za pochybení.

Zastaralá infrastruktura je důsledkem dlouhodobě špatné hospodářské situace a je jasné, že za něco takového jen stěží může primátor Sarajeva, ředitel dopravního podniku nebo regionální vláda.

Výbuchy hněvu se nicméně mohou, jak některá média uvádějí, rozšířit na celou zemi. Solidaritu vyjádřili i studenti z Banja Luky v Republice srbské, což se, pravda, v roce 2014 nestalo. Oznámené jsou protesty i v Tuzle, Zenici a Brčku, tedy dalších větších městech celé Bosny.

Vyřazení starých tramvají je technicky velmi jednoduchý krok. V současné vypjaté atmosféře se realizuje snadno. Nikomu za riziko nestojí ani nepořádek v dopravním podniku, ani příjem 973 000 bosenských marek (zhruba 11 milonů Kč) z reklamy za to, že může polepit půl století staré tramvaje.

Protestní energie se ale stěží přetaví v klíčové politické změny a nejspíš po nějaké době vyšumí — podobně jako před dvanácti lety. Politický systém země je totiž ustaven zvnějšku, Evropskou unií a Spojenými státy po bosenské válce v devadesátých letech. Funguje sice těžkopádně, ale stabilně a nepřipouští žádnou změnu.